Chycená v síti - 11. kapitola

17. února 2013 v 20:21 | Terry |  Chycená v síti
Téma: The Vampire diaries
Pár: Damon/Elena
Časové zařazení do děje: Není důležité.
O čem je povídka: Elena je stále na vážkách. Má si vybrat Damona nebo Stefana?
Někdo se už na to nemůže dívat a trochu Eleně pomůže. Pošle ji a ještě někoho do roku 1864.
Tam pozná bratry Salvatorovi pěkně do hloubky. Vybere si nakonec?
Každopádně, co se stale, až si Elena konečně vybere Damona a vrátí se do součastnosti?
Poznámka autora: Ani nevím, jak mě tato kapitola, napadla. Každopádně jedeme dál. :) Budu ráda za komentáře, děkuji moc! Terry...

11. kapitola
31. srpna 1888
Vražda, že by další oběť Jacka Rozparovače?
Volal na mne titulek novin. Vzala jsem je do ruky a začetla se.
Dnes ve 03:40 v bráně Buck's Row ve Whitechapel bylo nalezeno tělo ženy Mary Nichols. Její tělo našel povozník jmén…
"Nečti to, bude tě bolet hlava," upozornil mě Damon a nalil mi čaj.
"Víš, kdo byl Jack Rozparovač?" zajímala jsem se.
"Už se mě ptáš asi po páté. Vážně to nevím. Kdybych ho potkal, tak mu potřesu…" Zjistil, že na mé tváři se usadil zamračený, zlostný výraz. "Chci říct, že bych mu zakroutil krkem," řekl do ztracena.
"Stejně nechápu, že ho nechytili," podotkla jsem.
"Eleno, myslím, že policie moc dobře věděla, kdo je vrahem. Jenom se to snažili ututlat," prozradil mi.
"A nemohl to být třeba upír?" navrhla jsem.
"Proč by takhle plýtval krví, ne, Eleno, byla to nějaká lidská zrůda…" Hlasitě jsem si povzdechla a upila čaje.
"Damone, nemůžeme se jít dneska projít? Celé dny jsem tady zavřená… Nudím se, ty vždycky zmizíš - na lov, jsi venku, ale co já?" vysvětlovala jsem. Damon si mne měřil s úsměvem na rtu.
"A nebojíš se, že nás napadne Jack Rozparovač?" zeptal se takovým výsměšným tónem.
"Jednoho přece budu mít sebou, ten mě ochrání," podotkla jsem.
"Nevím, jestli jsem ti to neřekl, ale Stefan s námi nejde," nadzvedl jedno obočí.
"Takže jdeme? Děkuju, děkuju!" začala jsem se radovat. Připadala jsem si trochu jako pejsek, co potřebuje vyvenčit, bylo to divné…
"Mimochodem, Stefan je stále v hotelu s tou holkou," prozradil mi. Pokrčila jsem znuděně ramena.
"Mám tam jít, a zatrhnout mu to?" zeptala jsem se nechápavě.
"Ne, já jen… Jestli třeba nežárlíš," šeptl.
"Damone, tak naposledy, jediný, kdo tady pořád žárli, jsi ty! Tak toho nechej," uculila jsem se a zvedla se z křesla.
"Já ti slíbil tu procházku, že?" vydechl znuděně. Natáhla jsem se pro jeho ruku, za kterou jsem následně zatahala.
Procházeli jsme kolem divadla, u kterého jsme se taky zastavili.
"Tady jsem trávil většinu času. S jednou… herci," zakoktal se.
"Nezabil jsi ji, že ne," zajímala jsem se. Damon prudce zavrtěl hlavou.
"Ne, jenom mi trochu posloužila…"
"Zlato, nechci slyšet detaily," řekla jsem rázně. Sklopil hlavu, prohodil něco ve smyslu: Dobře
"Mám takové tušení, že právě vidím, tu tvou herečku," poznamenala jsem. Upír se prudce otočil, před námi už stála ta žena. Nasadila nečitelný výraz, uměla velice dobře zamaskovat své emoce. Na sobě měla velice draze vypadající šaty, světlé hnědé oči ji ladily ke stejné barvě vlasů.
"Damone, co tady děláš? Přeci jsme se měli setkat až v pět na zkoušce," poznamenala s lehkým úsměvem na rtu. Já jsem pro ni byla vzduch, zřejmě se jako dáma z vyšších společenských kruhů uměla chovat.
"Ach promiň… Teď odejdeš, a zapomeneš na to, co se teď stalo," pověděl jí monotónním hlasem. Žena odešla, ani se neohlédla.
"Proto nechci chodit ven, máme takové štěstí, že vždycky narazíme na někoho, kdo nás nemá vidět," šeptl zatrpkle. "Ale musím na druhou stranu uznat, že je to sranda," zasmál se. Zakroutila jsem hlavou.
Byli jsme nedaleko od hotelu, všimla jsem si, že Damon vypadá poněkud… vyhladověle.
"Běž na lov," přikázala jsem mu.
"A tebe tady mám nechat?" zeptal se mě jako bych byla idiot. Zamračila jsem se, zřejmě mi i naskočila žíla na čele.
"Damone, hotel je asi čtyři sta metrů odtud, myslíš, že se mi něco stane?" nadzvedla jsem obočí.
"Nepřipadá v úvahu, pěkně tě odvedu…"
"Umím se o sebe postarat, věř mi… Nic se mi nestane!" mile jsem se usmála. Uviděla jsem v jeho očích něco jako… možná.
"Tobě věřím, ale nemůžu…"
"Padej na ten lov, než tě tam dokopu," křikla jsem. Upír se málem rozesmál, nakonec tedy svolil. Políbil mne a pomalím krokem si to mířil pryč. Nadechla jsem se a vydala jsem se na svou dalekou cestu k hotelu. I tak jsem se cítila svobodná, nikým nekontrolovaná. Nevím, čím to bylo, ale i ten smrdutý Londýn se mi začínal líbit. Asi už mi přeskočilo.
Vystupovala jsem po schodech, které vedly k hlavním venkovním dveří hotelu, když na mne někdo zavolal.
"Katherine?" Prudce jsem se otočila. Stál tam Damon, nebyla jsem si jistá, jestli mě třeba jen nechtěl napálit ten, se kterým jsem se před chvílí rozloučila. Měla jsem ale divné tušení, že to byl Damon Salvatore - zamilovaný do Katherine… Bůh mě ochraňuj!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky?

Ano 95.2% (493)
Ne 4.8% (25)

Komentáře

1 terulka terulka | 17. února 2013 v 20:26 | Reagovat

Tss! Tak napínavej konec :( Doufám že brzo bude další.. :)

2 Kačíík Kačíík | 17. února 2013 v 20:35 | Reagovat

Nádhera!.. :)) Těším se na pokráčko :DD

3 ludmilac ludmilac | E-mail | 17. února 2013 v 20:43 | Reagovat

ano, pokracko :)

4 lenci lenci | 17. února 2013 v 20:59 | Reagovat

prosím co nejdřív pokráško :D Krásný díleček :) ale příště ho nemusíš dělat tak napínavý :D

5 Terry Terry | 17. února 2013 v 21:03 | Reagovat

Děkuji všem!
PS: Musím to dělat napínavé! :D

6 Lucka Lucka | 17. února 2013 v 21:49 | Reagovat

Nejvícenejlepšínejkrásnějšíboží povídky píšeš těším se na pokračování všech :)

7 charliessstories charliessstories | Web | 17. února 2013 v 21:57 | Reagovat

Těším se na další, začíná to být zajímavé!! :)

8 Claire Claire | 17. února 2013 v 22:00 | Reagovat

Ten konec :D to bude zajímaví. rychle další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama