Chycená v síti - 20. kapitola

25. února 2013 v 21:37 | Terry |  Chycená v síti
Téma: The Vampire diaries
Pár: Damon/Elena
Časové zařazení do děje: Není důležité.
O čem je povídka: Elena je stále na vážkách. Má si vybrat Damona nebo Stefana?
Někdo se už na to nemůže dívat a trochu Eleně pomůže. Pošle ji a ještě někoho do roku 1864.
Tam pozná bratry Salvatorovi pěkně do hloubky. Vybere si nakonec?
Každopádně, co se stale, až si Elena konečně vybere Damona a vrátí se do součastnosti?
Poznámka autora: Tato kapitola velice ukatuje na knihu Stefanovy deníky. Je tam z ní hodně děje, takže hodně spoilerů. Kdo si chce přečíct, tuto ságu, ať nepokračuje ve čtení této povídky. :D Tak, čeká nás posledních pět, nebo šest kapitol. Terry... Budu ráda za komentáře...



20. kapitola
Leželi jsme vedle sebe, ani jeden jsme nepromluvili. Nebylo to třeba. Oba dva jsme mysleli na to samé. Na mou přeměnu, kterou Damon zítra, nebo vlastně dneska, udělá. Už se mě zeptal, jak bych si představovala zemřít, jestli náhodou nechci spáchat sebevraždu, prý by mu to ulehčilo jeho práci.
"Damone?" oslovila jsem ho, když jsem uviděla první paprsky, co se kradly do našeho pokoje. Bez odpovědi se na mne podíval. "Myslím, že je čas," šeptla jsem.
"Seš si jistá? Ještě stále si to můžeš rozmyslet," varoval mě.
"Nebyl jsi to náhodou ty, který mě vedle sebe viděl, jako upíří královnu?" nadhodila jsem podrážděně.
"Asi, možná jo, ale nechci, abys udělala něco, čeho budeš litovat…"
"Budu s tebou navždy, když budu chtít," zasmála jsem se.
"To bych ti radil," oplatil mi stejný tón. Posadil se a pořádně si mne prohlédl. Nemohl vidět nic, jelikož jsem byl přikrytá, ale i tak mě skenoval, jako rentgen. Povzdechl si. Po chvíli si kousl do zápěstí, a vyzval mne, abych se napila. Posadila jsem se, chvíli jsem se dívala na jeho ruku, a potom se z něj napila. Chuť nebyla nic moc, ale věděla jsem, jak chutná. Když Damon usoudil, že krev bude stačit, zahleděl se mi do očí.
Najednou jsem před sebou viděla jen černo, nikde nic. Tak takto vypadá smrt? Je zajímavá, čekala jsem možná nějaký most, nebo světlo na konci tunelu, jak všude psali. Měla jsem se zeptat Damona, jak smrt vypadá, nebo spíš, co je po ní. Sedla jsem si do té černoty, která mne obklopovala. Teď mě napadlo, co když ta krev nestačila, a já tady uvíznu navždy? Ne, to rozhodně ne! Přitáhla jsem si kolena k bradě a čekala, co bude dál. Najednou jsem před sebou viděla, jak se mi vše vybarvuje. Kolem mne se začaly míhat vzpomínky. Trochu mi to připomnělo ten sen, co mi přivodil Damon. Akorát, jsem neviděla jenom sebe a Damona. Viděla jsem svou rodinu, přátelé, všechny.
"Hodně sis toho prožila, že?" ozval se hlas za mnou. Škubla jsem sebou a otočila se. Stála tam má máma. Nebyla jsem schopná slova, jen jsem si fascinovaně pozorovala, po chvíli jsem se odhodlala a vlétla jsem jí do náručí.
"Chyběla jsi mi, tak moc," vzlykla jsem. Máma se na mne usmála a pohladila mne po vlasech.
"Máš na výběr, buď zůstaneš se mnou, a já tě převedu na druhou stranu, nebo se vrátíš zpátky na svět jako upír…" Zamračila jsem se, jak to? Vždyť jsem se rovnou měla stát upírem. Nikdo se mě neměl ptát na to, jestli jím být chci, nebo ne.
"Z tvého výrazu soudím, že nechápeš, o co tady jde. Čarodějky ti dávají na výběr. Jsi dvojnice, dvojnice, která si toho hodně prožila. Vždy ses zachovala statečně, chtěla ses několikrát obětovat za rodinu, a přátelé," vysvětlovala.
"Ale co Damon?" šeptla jsem náhle.
"Zlatíčko, co pak to nevidíš? Je to upír, démon. Vždy si s tebou jenom zahrával. Doopravdy tě nemiluje," povzdechla si. Můj výraz se dal popsat, jako bych zrovna jedla citrón.
"Mami, ale on mi říkal…"
"Snad jsi mu nevěřila, holčičko. Řekl by vše, jen aby tě dostal. Až se vrátíš, jako upír, tak o tebe ani kolo neopře. Smiř se s tím…" Máma mě chtěla dostat na druhou stranu, ať to stojí, co to stojí. Lhala mi, Damon to určitě nehrál, tím jsem si jistá. Miluje mě, vím, že to zní možná trochu bláhově, jestli zjistím, že to tak není. Ale já mu věřím. Tak dlouho mě chtěl získat, bojoval o mne se svým vlastním bratrem. A vybojoval si mne. Nemůžu umřít.
"Promiň, ale já se chci vrátit," šeptla jsem a po tváři mi stekla slza.
"Víš, co to znamená? Pokud jednou zemřeš, nikdy nenajdeš klid. Budeš stále bloudit v temnotě!" upozornila mne s klidným hlasem.
"Já vím, ale já chci být s Damonem," odpověděla jsem rychle.
"A nenapadlo tě, že tě jako upíra Jeremy zavrhne? A co Bonnie? Ta přece upíry nenávidí," prohodila.
"Mám jednu otázku, kdo nás dostal do roku 1888?" zamračila jsem se. Viděla jsem na její tváři trochu šok, zřejmě ji nenapadlo, že bych se jí na to zeptala.
"Damon pro tebe nebyl, a není ten pravý," vytáhla starou záležitost. "Vybrala sis špatného bratra," řekla vážně.
"To snad není možné, tak ty se ho ještě budeš zastávat? Podívej se, co Stefan udělal… Počkat, ty nejsi moje máma, jenom sis vypůjčila její podobu. Moje máma mi vždy pomáhala, a podporovala! Já už chci odtud, chci jít za Damonem hned!" křikla jsem rozzuřeně. Té ženě zamrzl úsměv na rtu. Chvíli mne pozorovala, ale nakonec zřejmě poznala, že se mnou si někdo zahrávat nemůže. Všechna černota pominula, a já se ocitla jinde, ocitla jsem se ve svém těle, sice jsem ještě neotevřela oči, ale věděla jsem, že jsem tam.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsem tady!

KLIK 100% (1235)

Komentáře

1 Kejma Kejma | 25. února 2013 v 21:42 | Reagovat

Krása :)

2 Anička Anička | 25. února 2013 v 21:42 | Reagovat

Super těším se na další :)

3 terulka terulka | 25. února 2013 v 21:57 | Reagovat

Úžasný!♥♥ Prosím rychle pokráčko!:D

4 merry merry | 25. února 2013 v 22:42 | Reagovat

Nadhera...... :-)

5 lenci lenci | 26. února 2013 v 17:13 | Reagovat

úúúžasný dílek :D prosím rychle další :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama