Chycená v síti - 23. kapitola

28. února 2013 v 17:21 | Terry |  Chycená v síti
Téma: The Vampire diaries
Pár: Damon/Elena
Časové zařazení do děje: Není důležité.
O čem je povídka: Elena je stále na vážkách. Má si vybrat Damona nebo Stefana?
Někdo se už na to nemůže dívat a trochu Eleně pomůže. Pošle ji a ještě někoho do roku 1864.
Tam pozná bratry Salvatorovi pěkně do hloubky. Vybere si nakonec?
Každopádně, co se stale, až si Elena konečně vybere Damona a vrátí se do součastnosti?
Poznámka autora: Tak, máme tady poslední kapitolu, ale nezoufejte! Ještě nás čeká epilog! :) Snad se bude líbit! Terry...



23. kapitola
Bonnie mi vyrobila prsten proti slunečnímu svitu, její děti se dívaly, jak kouzlí. Fascinovalo je to. Rychle jsem si prstýnek nasadila, a zkusila ho, jestli je funkční. Slunce mi neublížilo, ale že bych ho nějak měla ráda, to říct nemůžu. Po chvíli obdivování slunečního světla jsem si odvedla Bonnie trochu bokem.
"Bonnie, to ty jsi pomohla Stefanovi v tom, abychom se s Damonem dostali do roku 1888?" zajímala jsem se.
"Ne, to bych neudělala. Musel si najít jinou čarodějku. To, že jste se tam dostali, jsme se s Jeremym dozvěděli asi po měsíci. Mysleli jsme si, že jste odjeli. Ale potom za námi přišel Stefan, ať vás vrátím zpátky. Byla jsem úplně vedle…" vysvětlovala.
"Měl špatné svědomí," šeptla jsem příkře.
"Asi bychom si ho měli podat," navrhl rychle Damon. Povzdechla jsem si.
"Nevím, jestli to je dobrý nápad. Raději bych se s ním už moc neviděla. Věděl přesně, co dělá. Chtěl nás poslat na smrt. Chtěl tě hodit Samuelovi," řekla jsem vážně. "Vlastně nás chtěl hodit Samuelovi…" dodala jsem.
"Kdo je Stefan?" zeptal se malý Damon se zájmem. Starší Damon chvíli uvažovat, jak mu má odpovědět.
"Je to můj bratr," odpověděl po chvíli. Řekl pravdu.
"Taky upír?" zeptala se Elena a posadila se na křeslo. Sedla jsem si vedle ní.
"Jo, je upír," vydechla jsem. Elena se na mne podívala.
"Někoho mi připomínáš," zavrtěla hlavou a přimhouřila oči.
"Vážně?" podivila jsem se. "A koho?"
"Já nevím, prostě známá tvář. Viděla jsem ji párkrát," usmála se. "A vím, že byla upír. Cítila jsem to z ní," dodala. Upír, vypadá jako já.
"Katherine," šeptla jsem. Otočila na mne svou hlavu a usmála se.
"Nevím, jak se jmenuje," prohodila, vstala z křesla a odešla za Damonem. Vzala ho za ruku a společně odešli ven.
"Eleno, myslíš, že to byla Katherine? Možná, že se spletla. Víš, jaké jsou malé děti," promluvil Jeremy.
"Katherine se tady potloukala. Byla v Mystic Falls," podotkl Damon příkře. "Ale myslím, že nebude dělat žádný problém," dodal rychle. Sedl si vedle mě.
"Snad máš pravdu," přitakala Bonnie. "Asi bychom už měli jít domů. Děti mají zítra školu, ještě se musí učit," řekla rychle.
"Ale, ale… Bonnie, ty nutíš své děti do toho, aby se učili," usmála jsem se.
"Nejde o mně, ale o děti. Ty budu pěkně drtit. Budou se učit," šeptla a ďábelsky se usmála.
"Ještě, že mají starostlivou tetu, která se ochrání, před zlou matkou," prohodila jsem. Společně jsme se rozloučili a oni odešli domů. Tak, můj první den, jakožto upír, je skoro za mnou. Myslím, že jsem měla zbytečné starosti, co se týkalo upírství. Nakonec to byla celkem legrace.
"Co budeme dělat?" zeptal se mne a zářivě se usmála. Přišla jsem k němu blíž, a přisála se na jeho rty.
"Měla bych pár nápadů," šeptla jsem. Damon mě položil na sedačku a pomalu mi sundal tričko.
"Počkej, potřebuju si promluvit," začala jsem. Damon si povzdechl, ale po chvíli se posadil.
"Potřebovala bych si promluvit o Stefanovi…"
"No, zajímaly by mne tvé myšlenkové pochody. Jak jsi zrovna teď přišla na Stefana?" zajímal se.
"To je jedno, prostě… Měli bychom mu nějak říct, že jsme tady a… Možná mu odpustit?" poslední slovo jsem šeptla. Damon se zamračil.
"Eleno, poslal na nás na jistou smrt. Jak mu chceš odpustit? Sama jsi říkala, že ho nechceš vidět," nechápal.
"Já vím, asi jsem přehodnotila svůj úsudek. Pochop, vím, že jsem zranila jeho city. A asi z nešťastné lásky nás tam poslal, a já bych mu chtěla odpustit. Ty na něj buď klidně naštvaný, ale já mu odpustit chci…" Zahleděla jsem se do země.
"Tak startujeme?" zeptal se s úsměvem. Rychle jsem k němu zvedla svůj zrak. Rozzářila jsem se. A rychle ho objala.
"Damone, ještě nestartujeme, máme přece něco rozdělaného," šeptla jsem mu do ucha.
"Tak to si nechám líbit, ale prosím, už nezavedeme řeč na Stefana," uchechtl se.
"Tak to ti můžu slíbit…" Tentokrát jsem ho na sedačku převrhla já. Pomalu mu začala rozepínat košili. A hruď mu obdarovávat polibky. Po chvíli to nevydržel a společně nás dostal do jeho pokoje. Měkce mě položil do saténových peřin. Poté jsme se začali každý zaobírat tím druhým.
Další den jsme se vydali na dlouhou cestu za Stefanem. Neměli jsme to nejmenší tušení, kde se může skrývat. I když Damon zastával názoru, že bude tam, kde Katherine.
"Svačinku?" zeptal se v autě a podal mi pytlík s krví. Vzala jsem si ho a trochu si usrkla. "Stejně se divím, že nemáš moc velké chutě," uchechtl se.
"To ještě pořádně nevíš. Pořádně jsem se s člověkem do styku nedostala, když nepočítám rodinu. A tu nepočítám, jelikož vím, že jim bych nebyla schopná ublížit," vysvětlila jsem.
"Věř mi, že se ovládáš skvěle. Kdyby ses neovládala, tak ti je jedno, jestli to je tvoje rodiny, věř mi. Zažil jsem to, tedy… Stefan to zažil," odmlčel se. "Ale Stefan je ojedinělý případ," přiznal sklesle.
"Jistě, velký Rozparovač," přitakala jsem. "Ani jsi mi neřekl, jak ses dokázal ovládat ty," připustila jsem.
"No, naučil jsem se to tak nějak sám. Možná to bude tím, že jsem si dopřával lidskou krev, a nebyl jsem na žádné přihlouplé dietě. Uvědomil jsem si, že krev můžu mít kdykoliv, že nepotřebuju zavraždit všechny," uchechtl se. Jen jsem přikývla. Podívala jsem se z okna, krajina se před mýma očima měnila. Povzdechla jsem si, uvědomila jsem si, že Stefana můžeme hledat roky, a nenajít ho. Nebo ho můžeme hledat celou věčnost. Každopádně, alespoň budeme mít co dělat. Věčnost je dlouhá. A já se na ni s Damonem těším...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsem tady!

KLIK 100% (1235)

Komentáře

1 L L | 28. února 2013 v 17:36 | Reagovat

Super

2 lenci lenci | 28. února 2013 v 17:37 | Reagovat

krásný díl :DDD

3 merry merry | 28. února 2013 v 18:02 | Reagovat

Perfektni :-)

4 Mišule Mišule | 28. února 2013 v 18:31 | Reagovat

Krásný konec.. Bude mi chybet.. :)

5 terulka terulka | 28. února 2013 v 18:55 | Reagovat

Nádherný! ♥♥ Takhle povídka mi bude moc chybět :(

6 Terry Terry | 28. února 2013 v 18:57 | Reagovat

Ještě bude epilog :D

7 charliessstories charliessstories | Web | 1. března 2013 v 15:13 | Reagovat

Bacha, budu brečet...a jestli né teď, tak při epilogu určitě :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama