Elena the Vampire Slayer (Survive) - 14. kapitola

25. října 2013 v 19:29 | Terry |  Elena the Vampire Slayer Survive

Téma: The Vampire diaries
Pár: Damon/Elena
Přístupnost: Pro všechny
Zařazení do děje: Druhá řada Eleny přemožitelky. Navazuje!
Poznámka:Doufám, že se vám kapitola bude líbit a zanecháte nějaký komentář... :) Terry...

f



14. kapitola
Hřbitov ještě nikdy nevypadal víc strašidelně, poslední dva roky jsem tady byla pečená vařená, ve dne v noci, ale teď jsem měla po celém těle husí kůži, i když se mnou byli dva upíři, kteří mi kryli záda. Byla jsem nervózní a v ruce křečovitě svírala dřevěný kolík, ve kterém už musí být milion otlaček. Někde v dálce zahoukala sova a já sebou trhla.
"Někdo tu je vystrašený," dobíral si mne Damon. "Vystrašená kočička," dodal spěšně a usmál se na mne.
"Jsem pouze opatrná a všímavá, to musím být," svraštila jsem obočí. "Teď se musíme soustředit, určitě se za chvíli ukáže," opřela jsem se o jeden náhrobek a Stefan s vážným pohledem a Damon s potěšeným se postavili přede mne.
"Jaký máš plán? Spustí se peklo, když přijde… Nebo máš sepsaný scénář, kde budeme mít naplánované prázdné věty a výkřiky bolestí?" nadzvedl jedno obočí. Zasmála jsem se.
"Damone, ty stres zvládáš hůř, než obyčejný smrtelník. Snažíš se na sebe upozornit vtipnými, sarkastickými řečmi," zpražila jsem ho pohledem. "Musím tu být sama, jinak by se mohlo stát, že nepřijde. Máte doufám kolíky, kdybych ho nezvládala a vy ho museli zakolíkovat?" ujišťovala jsem se.
"Eleno, já nenosím kolíky, já kradu srdce, toho sis nevšimla?" protočil oči.
"Nápodobně, navíc teď mám nový nůž, který chci vyzkoušet," vytáhl Stefan z kapsy malou kudlu.
"To ho tímhle pižlátkem budeš porcovat?" nadzvedla jsem jedno obočí. "No, na tom nesejde. Prostě se ho musíme zbavit…" Stefan se už rozešel blíž k lesu, Damon však zůstal.
"Eleno, jestli chceš, tak to se Stefanem…"
"Damone, já jsem přemožitelka. Musím ho zabít, nebo u toho alespoň být, chápeš?" pousmála jsem se na něj. "Ale můžeš mě aspoň políbit." Přitáhla jsem si ho k sobě a spojila naše rty v jedny. Damon mi obtočil ruce kolem pasu a já mu zajela rukou do havraních vlasů. "Spolu to zvládnem," zašeptala jsem do jeho rtů. V ten moment zmizel a já tu zůstala "sama".
"Víš, že není moc bezpečné poflakovat se po hřbitově sama?" oslovil mne ženský hlas. Trochu jsem sebou trhla, stála tam Vicky Donovená, má bývalá spolužačka ze střední, tedy byla o ročník napřed, já chodila do třídy s jejím bratrem.
"Vicky?" můj hlas se zatřásl. To ne, nemůže být… "Co tady děláš?" podivovala jsem se.
"Co ty?" přimhouřila oči a váhavou chůzí ke mně přišla. "Eleno, dlouho jsem tě neviděla, co se s tebou stalo, vážně, jako by se po tobě slehla zem," řekla poněkud tajemně.
"Byla jsem u známých," špitla jsem. "Vicky, co děláš na hřbitově?" zabrousila jsem na stejné téma.
"Nevím, nějak jsem se ztratila," pokrčila rameny. "Uděláš pro mě něco? Neříkej Mattovi, že jsem tu byla. Slíbila jsem, že už tu nebudu chodit," nahlas polkla.
"Proč tu chodíš? A co tu děláš?" Vicky se zahleděla do země.
"Chodím tu s kamarády, a tak… Víš, a v poslední době se tady našla mrtvá těla a…"
"Mrtvá těla?" zopakovala jsem po ní.
"Jo, slíbila jsem, že už tu nebudu chodit, ale kde jinde dostaneš, to co chceš?" uchechtla se. Nevěřícně jsem nad tím vrtěla hlavou.
"Myslím, že bys měla jít domů," poručila jsem jí. "Já to nikomu neřeknu, ale už tu nechoď, jasné?" Hnědovláska jen pohodila rameny a vrtkavou chůzí opustila hřbitov, chtěla jsem na ní zařvat - Vezmi mě sebou, ale zůstala jsem klidná. Tak nějak.
"Dnes jsem měl chuť na hlavní chod a dezert!" postěžoval muž s blond vlasy a tmavými oči, všimla jsem si, že se pomalu mění, podbarvují se rudou. Tohle rozhodně nebyl lovec, byl to jen nějaký ubohý upír, který ani neví, kdo jsem.
"Tak do toho, myslím, že když se do mě pustíš, co nejdříve, ještě ji stihneš," mile jsem se usmála. Upír už neváhal ani chvíli a skočil po mně. Byla to pro mne hračka, vlastně to bylo ještě snadnější, než jsem si myslela. Udělala jsem pár pohybů a už byl mrtvý, kolík, který jsem svírala před chvíli v ruce, byl teď zabodnutý v jeho hrudi. Vytáhla jsem ho, ještě ho budu potřebovat, přece jenom tak nějak vím, že se tady ukáže ten lovec.
"Jak vidím, ty jsi svůj předkrm dostala, teď jsem zřejmě na řadě já, že? Jaké to bylo přemýšlet o mně?" Ano, tady to byl lovec, černé vlasy a tak stejně oči, které teď na mne upíral.
"Přišel sis pro smrt?" podivila jsem se.
"Jsem silnější, než ty," ujišťoval mne. Zakoulela jsem očima.
"Vsadíme se?" Lovec se usmál a šel blíž ke mně.
***
Dlouho jsem tuto povídku nepřidala, prosím komentujte, jestli stojíte o další kapitolu... :o)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaký pár?

Delena 59.2% (1022)
Stelena 4.8% (83)
Stebekah 3% (52)
Klaroline 24.8% (428)
Forwood 8.1% (140)

Komentáře

1 BarusHey BarusHey | Web | 25. října 2013 v 19:32 | Reagovat

Ahoj promiň, že tě rušim a hlavně, že tě tím otravuju, ale mohla bych tě prosím poprosit o hlas? Jde o finále v jedné soutěži o DVD a moc mi na tom záleží.. Kdyžtak stačí kliknou na web a tam je odkaz na soutěž.. Jsem tam jako BarusHey a moc ti kdyžtak děkuju :))

2 bara bara | 25. října 2013 v 20:14 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

3 Míša Míša | 26. října 2013 v 11:11 | Reagovat

Krása :-D

4 Terik Terik | 3. listopadu 2013 v 14:15 | Reagovat

Bylo to super hlavně rychle další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama