Křídla temnot - 6. kapitola

25. října 2013 v 22:50 | Terry |  Křídla temnot
Jsou některé sny opravdu jen sny? Ale co když Ariel není ve snu, ale v realitě?
V první řadě bych chtěla poděkovat Lucy, která mi nakreslila obrázek k povídce. Vážně tě za to miluju. :)
Doufám, že se vám prolog bude líbit a okomentujete ho, vážně mi to dalo zabrat, (je celkem dlouhý).
O čem povídka bude? Příběh se točí kolem Ariel Loreenové, které se život otočí o tři sta šedesát stupňů, když potká Chamuela a Danniela.
Ještě jednou prosím o komentáře, možná se vám to zdá otravné, ale věřte mi, že když komentujete, mám hned větší chuť ke psaní.
Terry...

6. kapitola
Sny jsou skrytá pravda
Ariel ležela nehybně ve své posteli, bylo něco kolem půlnoci a ona nemohla usnout, stále uvažovala nad tím, co dnes prožila, tolik věcí, vždyť se to ani nemohlo vlézt do dvaceti čtyř hodin, je to nelogické a matoucí. Stála před novou věcí, její rodiče se budou rozvádět. Celých sedmnáct let byla zvyklá na to, že jsou spolu, že jsou prostě rodiče, nerozlučný pár… Srdce jí tlouklo stále rychleji a rychleji, převalovala se a nevadilo jí, že jeden z nadýchaných polštářů, kterých byla postel plná, spadl. Místo toho, aby si v hlavě přehrávala okamžik, kdy se políbila s tím krásným klukem, musí uvažovat nad tím, jak otec zničil její mámu, znemožnil a ztrapnil! Podvedl jí a to se neodpouští…
Čas utíkal velice pomalu, neusínala, dívala se na strop, ale po dvou hodinách jí konečně spánek přemohl a ona zavřela těžká víčka. Celou tu dobu jí pozoroval nebezpečný pozorovatel. Jakmile usnula, Danniel0 ladně přeskočil parapet otevřeného okna a jeho nohy se poprvé dotkly parket jejího pokoje. Samolibě se usmál a zamířil si to ke spící, nic netušící dívce. Ariel sebou ještě párkrát trhla. Danniel si sedl na kraj veliké postele a lehce jí pohladil po vlasech.
"Vstávej, krásko," zašeptal. Nic, nezaregistrovala žádný hlas, jen spala, její den byl, uznejme si, náročný. "Ariel, vstávej," pobídl jí znovu, tentokrát trochu hlasitěji. Nepatrně sebou škubla a poté se jí dlouhé řasy začaly od sebe oddělovat. Natáhla do sebe větší množství vzduchu, před sebou spatřila tvář důvěrně známou, jeho černé oči se vpíjely do těch jejích, na rtu mu pohrával úsměv, černé vlasy byly v kontrastu s jeho bílou pletí.
"Panebože," vykoktala ze sebe, chtěla začít ječet, ale komu by tím pomohla? "Vypadni, vypadni!" dostávala se do polo sedu a snažila se ho od sebe odstrčit.
"Uklidni se," šeptl jí těsně vedle jejího ucha, to jí naznačilo, že snaha odstrčit ho, je naprosto zbytečná. "Ty sis mě vysnila, holka. Nemůžu za to, že jsem tady," uchechtl se, "co kdyby ses trochu šoupla?" navrhl jí velice zdvořile.
"Ty si chceš lehnout?" hleděla na něj nechápavě, třeštila na něj své zelené oči. "Běž pryč, vím, že to není sen!" zavrtěla hlavou.
"Aha, takže podle tebe to není sen," sklopil své tmavé oči, "jak chceš, abych ti dokázal, že to skutečně sen je? Co bych tady jinak dělal?" Ariel chvíli dělala, že přemýšlí.
"Já nevím, třeba dělal naschvály Chamovi?" protočila oči. Denniel se zvedl z postele a přešel k oknu.
"Ach, Cham… už jste se líbali?" začal vyzvídat, "jistě, že ano, během toho se přece rozsypalo to sklo, že? Nebylo to jako znamení z hůry?" podíval se na ní a zasmál se, "víš, jak to myslím."
"Ne, to vážně netuším!" Ariel se zvedla ze své postele, župan, který měla vedle ní pověšený, si okamžitě oblékla a mířila si to k němu. "Co chceš?" přimhouřila své oči. "Tohle sen rozhodně není, o tobě by se mi nesnilo," odfrkla si. "Navíc jsme se viděli dvakrát, z toho jednou, jak si ležel v křoví pod domem!" zvýšila mírně svůj hlas.
"Fajn, říká se, že ve snu je možné, vše, že ano?" pozvedl jedno obočí. Ariel ač nerada, mírně přikývla. "Pokud ti dokážu, že je tohle sen… políbíš mě," rozhodl.
"Pokud je to sen, tak tě vezmu pánvičkou přes hlavu, kterou si vysním!" lehce podupávala nohou na jednom místě.
"Teď vážně, dokážu ti, že tohle je sen a ty mě políbí…" Tmavovláska si povzdechla a smířlivě přikývla, jelikož by to nikam nevedlo. Jak jí může dokázat, že je to sen? Bude se tady stavět na hlavu? Nebo snad vyskočí z okna a nic se mu nestane, pokud ano, tak ví, že to sen není, už to jednou viděla, a to ve dne.
"Tak se ukaž, pochybuju, že mi to nějak dokážeš!" Danniel sklopil hlavu dolů, začal se soustředit, předvedl stejnou show, jako tehdy, když jí pozoroval. Tričko se začalo rozpínat a stávaly se z něj křídla, pírka měla barvu černou, stejně, jako jeho vlasy. Nabíraly obřích rozměrů, teď před ní stál do půl těla obnažený a s černými křídly, které mu vystupovaly ze zad. Ariel nemohla uvěřit tomu, co vidí. Snažila se nějak zaostřit, hledat skulinu, nebo optický klam, který by to vysvětlil, ale nic. Viděla křídla, vzpomněla si na jedno, co vlastnila, to co spadlo na ní, když si dávala šlofíka na zahradě.
"Jak, jak jsi to udělal?" vykoktala ze sebe a nevědomky začala ustupovat, narazila na obrubeň postele, zastavila se a se strachem na něj hleděla. "Běž ode mě pryč!" vřískla a utíkala ke dveřím, kterými se chtěla dostat pryč, a však jí to nebylo přáno, jelikož byl rychlejší, natiskla se na jeho hruď, nebo spíš vrazila do jeho hrudi.
"Šššt, je to jen sen," šeptl jí, "jenom sen, slyšíš? Nic se neděje, věříš mi?" Pozvedla k němu své oči a mírně přikývla.
"Proč jsou tvá křídla černá?" zašeptala málem neslyšně.
"To ty sis mě vysnila, krásko. Nevím, proč sis nepřála bílá křídla, já tomu nešéfuju," vrtěl hlavou. "A teď… mi dlužíš polibek, pamatuješ? Dokázal jsem ti, že je tohle sen, nebo snad věříš, že jsem," podíval se za svá záda, "že jsem snad anděl?" uchechtl se. Zavrtěla hlavou. Ariel dýchala rychleji, byla ze všeho zaskočená, co se to děje? Proč místo Danniela tady nestojí Chamuel, u něj by si určitě vysnila křídla bílá, byl hodný, ale uvědomila si, že k Dannielovi se vážně bílá křídla nehodí. Nehnul se k ní a chytil jí kolem pasu, málem jí pozvedl, a poté dravě, ale také velice jemně přitiskl rty na ty její. Samozřejmě, že chtěl víc, nechtěl jen hloupou pusu, jako jeho ubohý nepřítel z druhé strany. Pomalu se dostával k jejímu krku, klíční kosti… Tato dívka je speciální a on to věděl. Přitlačil jí na zeď, co byla doteď za jeho zády.
"Přestaň," šeptla, když zalapala po dechu, "říkal jsi polibek, ten jsi dostal," dodala spěšně. Danniel věděl, že teď vede prohranou bitvu, teď, ale to, co bude za pár dní už bude bitva vítězství.
"Už mi věříš, že je to sen?" Ariel lehce přikývla. Dannielova křídla během pár chvil zmizela a on měl opět tričko, pro její oči to bylo neuvěřitelně kouzelné. "Uvidíme se zítra?" zašeptal jí do ucha. "Já zase přijdu," slíbil jí.
"Já už si tě ale nevysním!" upozornila ho.
"Vsadíme se?" Naposledy jí líbl na čelo, popostrčil jí k posteli, čekal do té doby, než usnula, opatrně jí sundal těžký župan, který pověsil na háček a zmizel oknem. Někde v duchu věděl, že vyhrál, musel vyhrát. Když si to mířil přes les do svého domu, cestu mu zkřížil Chamuel.
"Odkud jdeš?" probodával ho nenávistným pohledem.
"Měl jsem rande," okomentoval to rychle, "ale asi se ti nebude líbit s kým…" povzdechl si, "vypadá to, že jsem zase vyhrál…" lehce pozvedl ramena.
"Co jsi dělal u Ariel!" štěkl po něm a měl chuť se s ním poprat, zmlátit ho, i když věděl, že by to nemělo cenu, jelikož jsou oba dva stejně silní.
"Její rty jsou tak jemné, nemyslíš? Držel jsem jí v náručí, lehce laskal její krk," zasnil se a vzpomínal na tu chvíli.
"Seš prolhaný parchant! Nevěřím ti!" nepřipouštěl si to, "ona by nikdy nic takového neudělala!"
"Mimochodem, líbila se jí má křídla," mrkl na něj.
"Ty jsi jí ukázal křídla? Zbláznil ses? To je proti pravidlům, měla na to přijít sama a ty to víš!"
"Pravidla toto, pravidla tamto, mě vážně nezajímají nějaká vaše pravidla! Ale klídek, myslela si, že spí, ale i tak úžasně líbala. Ten jahodový lesk chutná dobře, nemyslíš?" S tím si to odkráčel pryč. V Chamuelovi to pořádně začalo vřít. Myslel, že exploduje. Musel se tam jít podívat, vyskočil do jejího okna, jako by přeskakoval laťku při běhu. Ariel klidně ležela na své posteli, nic jí neudělal, ale trochu ho znepokojovalo, když viděl, že se ze snu usmívá.
***
Doufám, že se kapitola líbíla. Teď už jste s polibkem spokojeni? Terry...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti tato povídka? (Křídla temnot)

Ano
Ne

Komentáře

1 Verca Verca | 26. října 2013 v 0:12 | Reagovat

Bajecna nadherna kapca!!♥♥

2 Enda Enda | 26. října 2013 v 19:58 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama