The Ripper 15. kapitola

30. října 2013 v 0:03 | Terry |  The Ripper
Téma: The Vampire diaries
Časové zařazení: Nezařaditelné, Elena je upír, ale stále tam hrají Alaric a Jenna... :o)
Páry: Damon/Elena Stefan/Tess
Děj: Elena se rozešla ze Stefanem. Nevzal to moc dobře a stal se z něj rozparovač. V ten stejný moment do města přijíždí Rickova dcera Tess. Je to dívka, která už o upírech zdání má, jelikož žila u své matky Isobel.
Nikdo nechce, aby se setkala se Stefanem, ale on se chce setkat s ní.
Poznámka autora: Tess, nevím, jestli to byl dobrý nápad...
Trailer zde: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=6Ga4S5DvVZg
d

15. kapitola - Jump
"Tes, Tess, Tess…" vysmíval se mi, stáli jsme naproti sobě, měl omotané ruce okolo mého pasu, já ty své pěkně založené na prsou. Mračila jsem se na něj. "Fajn, chápu, chceš utéct, ale proč? Nic ti tady nechybí, jídlo tu máš, společnost tu máš, nevím, v čem je problém," prohodil.
"Já nevím, třeba v tobě?" řekla jsem o oktávu výš. "Ujasníme si to, nenávidím tě!"
"Taky tě miluju," šeptl mi sladce do ouška, "ani nevíš, jak moc," přiznal mi. "Ale chtěla jsi utéct, což je porušení pravidel, které jsem zrovna vymyslel," uchechtl se. "Vážně, první pravidlo je - neutíkat, druhé je nevzpouzet se mi. Třetí být na mne milá." Vyprskla jsem smíchy. "Za čtvrté, když po tobě budu chtít nějakou službu, tak…"
"Připadám ti snad, jako kurva?" vyjela jsem na něj a vysmekla se z jeho sevření.
"Ne, to rozhodně ne, neplatím ti za to," ujasnil mi to. Už po druhé jsem udělala nějakou chybu - teď to byla facka, která měla přistát na jeho nastavené tváři, avšak, on mi chytil ruku a pořádně jí zmáčkl. Celkem dost to bolelo. Za páté… nikdy, ale nikdy se mi nevzpouzet, mohlo by to dopadnout hodně špatně, KAMARÁDKO!" Strhl mne k sobě a odhrnul vlasy z krku, tentokrát si vybral druhou stranu, velice rychle a bolestně se zakousl do mé tepny, tentokrát jsem vyjekla, bolest byla nesnesitelná, ale trvalo to krátce. "Vidíš, co děláš?" nadzvedl jedno obočí. Jeho rty byly od mé krve, zvedal se mi z toho žaludek.
"Za co mě bůh trestá?" nechápala jsem. "Nikdy jsem nic nikomu neudělala, dokonce jsem chodila občas do kostela," vyzpovídala jsem se.
"No, ale jak vidíš, stejně tě dostal ďábel," mrkl na mne. Chytla jsem se za bolavé místo a rozhodla se jít nahoru do pokoje, přesněji řečeno do koupelny.
Postavila jsem se před zrcadlo, teď už vypadala jako duch. Uvědomila jsem si jednu věc, v odrazu zrcadla jsem viděla okno. Okamžitě jsem k němu přiběhla a otevřela. Bylo veliké, prolezla bych jím, ale ta výška… Musím to zvládnout, buď zemřu teď, nebo za pár dní kvůli nedostatku krve a v potupě. Navíc teď mám šanci, že přežiju. Opatrně jsem přelezla římsu, stála jsem na parapetu, rukama zapřená o rám okna. Dýchala jsem zhluboka, byla jsem roztleskávačka. To přece zvládnu! Zavřela jsem oči a prostě skočila. Prolétla jsem vzduchem, jako neřízená střela, věděla jsem, že pád bude veliký, co když mě uslyší? Co když uslyší ten pád? Teď už to bylo jedno, dopadla jsem na příjezdovou cestu, malé kamínky se mi zadřely pod kůži, v hlavě mi tepalo, ale přežila jsem, přežila! Rozlepila jsem oči a snažila se postavit, celé mé tělo rezignovalo, nechtělo se hnout, musela jsem mít zlomené nohy. Zamřela jsem se rukama, když jsem se na ně dívala. Nic horšího jsem neviděla, byly rozedřené, krvavé. Pokud mě Stefan neslyšel, tak mě musí cítit.
Otevřely se domovní dveře, neměla jsem na výběr, sebrala jsem všechnu zbylou sílu, odvahu a štěstí, co mi zbylo a plahočila jsem se k lesu, do lesa… Přes malou zídku, schovala jsem se do listí, které napadlo. Zvláštní, vždyť leté, probleskla mi hlavou úplná blbost, náznak toho, že s mou hlavou asi nebude něco v pořádku.
"Holčičko, až tě najdu, tak si přej, že už budeš mrtvá!" slyšela jsem Stefanův krutý hlas, ale náhle velký smích. "Tolik krve ztratit, takové škody, kdybys řekla, že se chceš některé zbavit, tak jsi nemusela skákat z okna!" pokračoval dál. Slyšela jsem, jak pod jeho nohama praskají větvičky. Třásla jsem se, byla mi velká zima, taky se mi chtělo spát, zranění hlavy asi bylo větší, než jsem si myslela. "Tess, já tě cítím, děj mi pět vteřin, jsi blízko, vím!" Měl pravdu, jeho hlas jsem slyšela velice dobře. Na to teď nesejde, umírám… Než jsem však stačila zavřít víčka, listí se odhrnulo s velkým šumem. "Co jsi to provedla?" pronesl posmutněle.
"Chtěla jsem pryč!" špitla jsem. Stefan mírně zavrtěl hlavou. To už jsem na svých rtech cítila kovovou příchuť jeho krve, nepila jsem jí, nechtěla jsem jí. Bránila jsem se, plivala jsem.
"Tess! Sakra, napij se!" poručil mi. Neposlouchala jsem ho. Použil jinou taktiku. Jednou rukou mi držel pusu otevřenou, málem mi zlomil čelist. Druhou držel nad ní, krev mi stékala rovnou do krku a já tomu nemohla zabránit. Polykala jsem, jinak to nešlo.
Usnula jsem. Možná se mně jeho krev nezachránila, pomyslela jsem si, možná že jsem zemřela! Doufala jsem. Sladká svoboda, je úplně na dotek mé ruky…
***
Prosím o komentáře, děkuji. :o) Terry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tady!

KLIK 100% (1235)

Komentáře

1 Chucky Chucky | Web | 30. října 2013 v 0:11 | Reagovat

A ránu dostat nechceš? :-D Jako co si myslíš, takhle to useknout v tom nejlepším! Teď budu uvažovat jestli s tou jeho krví jen usla nebo rovnou umřela, což by znamenalo o jednoho ťuhíka v MF víc :D Ale jinak to byla skvělá kapitola, ale to už ti snad ani nemusim psát.. Doufám, že další díl bude co nejdřív! :)

2 bara bara | 30. října 2013 v 1:02 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-)  :-)

3 Lucia Lucia | 30. října 2013 v 9:12 | Reagovat

Takýto Stefan sa mi strašne,strašne moc páči a krásy diel :-)  :-)

4 Mishel Mishel | 30. října 2013 v 10:06 | Reagovat

Skvely :)

5 Sela Sela | 30. října 2013 v 10:28 | Reagovat

úžasný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama