Artist 1/3

27. ledna 2014 v 23:09 | Terry |  Short tales
Téma: The Vampire diaries
Pár: Jedná se o milostný trojúhelník... jak to skončí neřeknu. :o)
Děj: Elena chodí se Stefanem, ví všechno o jeho minulosti, ví kým je, ale stále má jedno velké tajemství, které zaklepe na dveře hned, co vystrčí paty z domu.







Ležela jsem zachumlaná do peřin, oknem pronikaly první ranní paprsky a já cítila na svém čele chladné rty, oči jsem měla stále bezpečně zavřené a nemínila jsem je jen tak otevřít.
"Musím jít," šeptl mi do ucha a já s lehkým zavrněním kočky zaprotestovala, nelíbilo se mi, že mě Stefan opouští byť jen na pár hodin, byla jsem z toho nesvá, přinutilo mě to otevřít oči. Usmívaly se na mne jeho smaragdové oči a jeho rty pobízeli k tomu, abych je políbila, neudělala jsem to.
"Kdy přijdeš?" zajímala jsem, při té otázce se mi trochu zvlnil dolní ret. Od doby, co znám jeho tajemství, pro některé děsivé… Řekla bych, že mě to k němu nějakým způsobem svázalo, byla jsem jen jeho a on byl jen můj.
"Už jsem ti to říkal včera nejmíň desetkrát, vím, že jsem ti slíbil, že si tenhle víkend užijeme, ale nechtěl bych si tě dát dneska k večeři," zasmál se mi. "Dej mi tři hodiny, na nejvýš čtyři," lehce mne líbil na tvář, cítila jsem, jak se zvedl mírný větřík a on zmizel. Přetáhla jsem si přes hlavu přikrývku a měla v plánu ještě chvíli spát, možná prospím jeho nepřítomnost.
Asi po půlhodině převalování se na velké posteli, která patřila Stefanovi, jsem to vzdala. Postavila jsem se na nohy a přešla do koupelny, kde jsem si oblékla župan.
Po pár minutách strávených v koupelně jsem se sešla po schodech dolů do kuchyně s tím, že si udělám snídani.
"Ty budeš Stefanova holka, že?" uslyšela jsem ode dveří, mé srdce na ten hlas zareagovalo stejně rychle, jako kdyby mě někdo nečekaně vybafnul. U dveří stál černovlasý muž, měl koženou bundu, pod kterou svítilo bílé triko. Kalhoty i boty byly černé, nebyla jsem schopná cokoliv říct. Jen jsem stála, jako přimražená, pomalu se ke mně začal přibližovat.
"Damon jméno mé, určitě ti o mě Stefan vykládal hodiny a hodiny, někdy mám problém ho umlčet." Netušila jsem, kdo je Damon, Stefan se o něm nikdy nezmínil ani slovem, náznakem. Je to někdo z jeho minulosti, pokud ano, jako dávné? Až teď jsem si uvědomila, že má pusa je mírně pootevřená, s cvakotem zubů jsem ji zavřela a stále na něj hleděla.
"Promiň, ale zapomněl se… Jak, že jste říkal, že se jmenujete?" Konečně jsem ze sebe vyvodila alespoň nějaký hlas, který zněl nejistě, nebylo v něm ani trochu Eleny Gilbertové.
"Damon Salvatore, Stefanův brácha," mrkl na mne. "Ty jsi Elena, že? Stefík mi o tobě psal slohy. A prosím, nevykej mi, není mi sto osmdesát," zamrkal na mne. Nahlas jsem polkla a založila si ruce na prsou.
"Jasně, takže hádám, je ti sto sedmdesát?" Ušklíbl se na mne a opřel se o zárubeň dveří.
"Tři," špitl, sotva jsem ho slyšela. "Sto sedmdesát tři," zopakoval a sundal si černou bundu. "Co kdybys mi přinesla krev?" navrhl mi, jedno mé obočí vylétlo vzhůru.
"Donesla krev?" zakoktala jsem, ale tvářila se při tom velice nebojácně.
"Jo, je to červené, husté… dobré, být tebou si pospíším, je možnost, že se s krví v sáčku nespokojím," mrkl na mne a sedl si na sedačku.
"Připadám ti snad, jako služka, nebo krevní banka?" vyjekla jsem. "Navíc, Stefan žádnou lidskou krev nemá. Snaží se… Není, jako ty!" vyštěkla jsem, možná to byla chyba. Damon se začal velice nahlas smát, nakonec si do sklenice nalil zlatavou tekutinu, řekla bych bourbon, nebo jinou whisky.
"Srdíčko, nepřednášej mi o tom, jak být dobrým, ve mně nenajdeš ani zrníčko dobra. Jsem čiré zlo," upřel na mne své pronikavé, modré oči.
"Mě se zpovídat nemusíš, mě je jedno, kým jsi," řekla jsem prostě a odešla do kuchyně. Musela jsem se přidržet linky, abych neupadla na zem. Ten muž, co se vydává za Stefanova bratra, nevidím v něm ani trošičku Stefana.
"Napadlo mě, už ti říkal o Katherine?" Zbystřila jsem, touto větičkou si mne naprosto získal. Otočila jsem se a dívala se mu do tváře, byl až příliš blízko, nadechla jsem se a cítila jeho kolínskou a zbytky pachu po kožené bundě, která se mísila s bourbonem. Pohrával mu na rtu pokřivený úsměv, chtěla jsem odstoupit, ale narazila jsem zády do kuchyňské linky.
"Říkal," špitla jsem. Úsměv mu opadl. Nakonec odešel zpátky do obýváku, ještě před chvílí jsem si chtěla udělat snídani, ale to teď nepřicházelo v úvahu, stáhl se mi žaludek. Slyšela jsem cvaknutí dveří, musel odejít. Jako velká voda jsem se nahrnula do obýváku, neodešel.
"Stefane," vydechla jsem ztrápeně a zároveň jsem se uvolnila, byl tady. Nevypadal, jako Stefan, kterého znám, který se na mne směje, jeho obličej byl pokřivený zlobou, srdce začalo pracovat na plné obrátky. Měla jsem chvíli pocit, že ho sama slyším.
"Nepřežil to!" vyhrkl. Oči upřené na Damona, hovícího si v křesle a popíjející alkohol z broušené sklenice. Neměla jsem tušení, o čem to mluví, i když mi teď pár věcí zapadlo. Stefan nešel na lov potravy, ale na lov svého bratra.
"Neměl jsem v plánu, aby přežil," zasmál se a prudce se nadechl, poté na mě upřel zrak. "Mimochodem pěkná holka." Stefan ke mně šlehl pohledem. "Někoho mi připomíná…" zasnil se. Katherine.
"Stefane, co se děje?" zeptala jsem se se strachem.
"Ano, Stefane, co se děje?" napodobil můj hlas a zamračil se na něj, jako by snad čekal odpověď. "No, jak jsem již jednou zmínil, Stefan je velice výřečný, Eleno. Určitě ti s ním bude dobře," zasmál se. Zvedl se z křesla a odešel.
V ten moment mě svíral v náručí Stefan, tedy spíše mě drtil a já měla problém popadnout dech, ale byla jsem mu vděčná, opět jsem se cítila tak nějak… v BEZPEČÍ.
"Jsi v pořádku?" Políbil mne na temeno hlavy. Lehce jsem kývla na souhlas.
"Proč jsi mi neřekl, že máš bratra?" podivovala jsem se. Pozvedl ramena.
"Nechtěl jsem, aby ti zasahoval do života, ať už jen z mého vyprávění." Trochu se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí, jako by mne chtěl snad ovládnout pomocí mysli, já jsem však měla na krku medailón s bylinou, který mě před touto schopností chránil. "Nikdy mu nevěř, je nebezpečný!" pronesl a znovu si mne přimáčkl na svou hruď.
***
Prosím o komentáře, za 20 komentářů bude další... :o)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký pár?

Delena 59.2% (1020)
Stelena 4.8% (83)
Stebekah 3% (52)
Klaroline 24.8% (428)
Forwood 8.1% (140)

Komentáře

1 sisa sisa | 28. ledna 2014 v 6:58 | Reagovat

Takk toto vyzera na novu super poviedku! Tesim sa na dalsiu :-)!

2 Andy Andy | Web | 28. ledna 2014 v 7:59 | Reagovat

Krása vypadá to dobře :)

3 VeVe VeVe | 28. ledna 2014 v 8:51 | Reagovat

krásné!! a zajímavé.. :)

4 bara bara | 28. ledna 2014 v 11:41 | Reagovat

:-)  :-)

5 Erin Erin | 28. ledna 2014 v 12:37 | Reagovat

;-) začíná to dobře ;-)

6 Sandra Sandra | 28. ledna 2014 v 13:17 | Reagovat

Wow! No proste super ale od teba si nič iné čakať nedá ;)

7 sisi sisi | 28. ledna 2014 v 16:51 | Reagovat

jůůů ;-)  ;-)

8 erika erika | 28. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

nádhera :)

9 nerry nerry | 31. ledna 2014 v 14:05 | Reagovat

prosím další :)

10 tess tess | 31. ledna 2014 v 14:05 | Reagovat

super

11 bára bára | 31. ledna 2014 v 14:06 | Reagovat

pokračování

12 hana hana | 31. ledna 2014 v 14:06 | Reagovat

nejlepší :)

13 dáša dáša | 31. ledna 2014 v 14:07 | Reagovat

Pokračuj prosím ;))

14 peta peta | 31. ledna 2014 v 14:07 | Reagovat

napiš prosím další část :)

15 Lůca Lůca | 31. ledna 2014 v 14:07 | Reagovat

krása :O :)

16 popi popi | 31. ledna 2014 v 14:08 | Reagovat

nej nej :)

17 nancy nancy | 31. ledna 2014 v 14:08 | Reagovat

pokračovanie :)

18 jana jana | 31. ledna 2014 v 14:09 | Reagovat

nejlepší povídky :)

19 káťa káťa | 31. ledna 2014 v 14:09 | Reagovat

si nejlepší

20 marek marek | 31. ledna 2014 v 14:09 | Reagovat

hezky napsaný :)

21 Steffy Steffy | 3. února 2014 v 12:15 | Reagovat

Veĺmi pekné.. :) budem rada ak pribuden ďalšie kolo ;)

22 Adel Adel | E-mail | 23. ledna 2015 v 8:44 | Reagovat

Tak to vypadá hezky :-) těším se až se to víc rozjede :-D .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama