Křídla temnot - 21. kapitola

28. dubna 2014 v 22:43 | Terry |  Křídla temnot
Prosím, moc prosím o komentáře, děkuji!
V první řadě bych chtěla poděkovat Lucy, která mi nakreslila obrázek k povídce. Vážně tě za to miluju. :)
Doufám, že se vám prolog bude líbit a okomentujete ho, vážně mi to dalo zabrat, (je celkem dlouhý).
O čem povídka bude? Příběh se točí kolem Ariel Loreenové, které se život otočí o tři sta šedesát stupňů, když potká Chamuela a Danniela.
Ještě jednou prosím o komentáře, možná se vám to zdá otravné, ale věřte mi, že když komentujete, mám hned větší chuť ke psaní.
Terry...

21. kapitola - Cesta
Pohled Ariel:
"Mohl bys prosím přestat způsobovat sněžení?" vyjela jsem na Danniela velice ostře. Byla jsem rozzuřená, byla mi opravdu zima.
"Ale mě je fajn, co myslíš Chame, není to trochu změna od toho děsného vedra?" pousmál se Danniel a velice ochotně si sundal svou bundu a oblékl mi ji. Prohlížela jsem si ho trochu zaraženě.
"Tobě není zima?" podivovala jsem se a doslova se zachumlala do jeho bundy. Chamuel mne chytl za ruku, připadalo mi, jako by si vyhraňoval své území a naznačil Dannielovi, jak to teď je.
"Ne, mě zima rozhodně není," zavrtěl hlavou. "No, myslím, že bude nejlepší, když zmizíme," navrhl rychle a co nejrychleji si to mířil ke svému autu. Sedla jsem si dozadu. Bylo mi jasné, že z předních sedaček buď neuslyším vůbec nic, nebo nekonečné hádání.
"Kam vlastně jedeme?" napadlo mne, když jsme neodbočili na lesní cestu, která vedle k mému dočasnému domovu. Chtěla jsem si tam vzít nějaké věci.
"Někam daleko, kde po tobě nepůjdou," odpověděl mi Chamuel, otočil se na mne a trochu se pousmál. Lehce jsem přikývla a koukala jsem se z okna, sklo pomalu začaly zdobit sněhové vločky. Rádio bylo vypnuté a topení v autě potichounku hučelo, možná mne ten zvuk uspával, já se však snažila zůstat při všech smyslech.
Musela jsem sledovat, jak opouštím svůj domov. Všechno teď nechávám za sebou, vytáhla jsem si Dannielův mobil, měl ho šikovně strčený v kapse bundy, kterou mi půjčil. Snažila jsem se, co nejrychleji napsat Lucy zprávu, co všechno se děje: Lucy, musela jsem…
"Co to tam děláš?" přerušil mne Danniel, jeho očí se na mne dívaly ze zpětného zrcátka, vypadal poněkud naštvaně. Anděl vedle něj se na mne otočil.
"Nemůžeš ji psát," zatrhl mi Cham, a vytrhl mi mobil z rukou.
"Jo, ta holka by za tebou přijela a přivezla sebou celý Winx club, tím pádem i tvoji kámošku, aneb mrchu, co nás chce zabít, takže ne, nepiš ji, nevolej - prostě se od ní odtrhni!" doporučil mi.
"Děkuju za výklad," odfrkla jsem si a dál sledovala zamlženým okýnkem sníh, co se snáší na silnici, možná se zamlžilo tím, že mi začaly téct slzy.
"Bože, ona bulí! No to je vážně paráda, jedu na výlet s idiotem a uplakánkem!" protočil očima řidič, ano, kopla jsem mu do sedadla a nestydím se za to.
"Co kdybys byl na chvíli potichu?" navrhl Chamuel. "Jestli chceš, my si vystačíme sami!" otočil se na mne a usmál. "Že?" Neodpovídala jsem, místo toho jsem se položila na zadní sedadlo a koukala nahoru.
"Ach, teď je z tebe paní Netykavá?" hádal Danniel. Dál jsem mlčela, měla jsem v plánu být prostě potichu a nevšímat si ho, nevšímat si ani jednoho.
Chtěla bych si zrekapitulovat celý život od začátku školního roku, jak se mohlo stát tolik věcí za tak krátkou dobu? Tak moc bych se chtěla vrátit do těch bezstarostných dní, kdy jsem řešila svoje známky ve škole, vztahy svých kamarádek a těšila se na sobotní večery u hororů s kamarádkami. Doopravdy mi to chybí, možná jsem si podvědomě přála být zajímavější, ale tohle je až moc. Nestála jsem o dva anděly, co mi stojí věčně za zadkem a řídí mi můj život. Nestojím o to…
"Přemýšlíš nad nesmrtelností brouka?" zajímal se Danniel a upíral své oči na cestu před sebe, už byla tma, trochu se ochladilo, i když topení šlo na plný výkon.
"Je mi zima," postěžovala jsem si. Chamuel si okamžitě sundal bundu a přikryl mě, nezapomněl se usmát a já mu věnovala úsměv zpátky, "díky," špitla jsem.
"Ono nám to mluví," neodpustil si Dan. Zatnula jsem zuby, vážně nechápu, proč musí jet s námi, už jsem se přece rozhodla a nemám v plánu to změnit. Chci být dobrý, čistě bílý anděl!
"Chame, nemůžeme prostě a jednoduše vyskočit za jízdy z auta a utéct někam hodně daleko?" zamrkala jsem na něj a posadil se, opřela jsem si bradu o jeho sedadlo.
"A pozor teď to přijde, že Chame?" zachechtal se ten otrava jeden otravný. Hodila jsem velice nechápavý pohled na svého - asi zřejmě, potencionálního přítele.
"Jde o to, Ariel, že obě dvě strany musí být přítomny při tvém… zrodu, prostě musíme u toho být oba dva. Tak je to dáno."
"Už abych měla narozeniny," řekla jsem zcela vážně. "Nejvíc se těším na to, až budu moct lítat… bude to legrace," poprvé jsem řekla nějaké pozitivum k mé tak zvané přeměně v cosi, o co jsem nestála.
"Potřebuju na záchod!" prohlásila jsem uprostřed ničeho, možná se nudím a nemám co dělat, možná jen chci naštvat Danniela.
"To bych vážně nechtěl být ve tvé situaci," přiznal mi.
"Mám hlad, bolí mě celý člověk a chce se mi čůrat! Prosím, na chvíli zastav!"
***
Prosím o komentáře, děkuji. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký pár?

Delena 59.2% (1022)
Stelena 4.8% (83)
Stebekah 3% (52)
Klaroline 24.8% (428)
Forwood 8.1% (140)

Komentáře

1 Erin Erin | 29. dubna 2014 v 7:16 | Reagovat

paráda...Daniel je debil (sice miluju vždy záporáky, ale tenhle záporák je debil).....jsem zvědavá na další vývoj ;-)

2 Pája Pája | 29. dubna 2014 v 11:10 | Reagovat

Moc pěkné :-)

3 Tinka Tinka | 29. dubna 2014 v 20:41 | Reagovat

super :-) ale dúfam, že nakoniec bude s Dannielom :-D

4 Adel Adel | 29. ledna 2015 v 8:59 | Reagovat

skvělý doufám že bude s Denem :-D a jinak super díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama