Forbidden love

24. června 2014 v 15:44 | Terry |  Short tales
Téma: The Vampire diaries
Stav: Jednorázovka/dokončeno
Pár: Damon/Elena
Časové zařazení: Nezařaditelné ;)
Děj: Elena nastupuje na novou střední školu, kde ji okouzlí šarmantní Damon. Chci jen dodat, že ani jeden z nich není upír. Forbidden love - Zakázaná láska
Pozn.: Doufám, že se vám povídka bude líbit a přeji hezké čtení. Také chci dodat, že je tato povídka soutěžní. Soutěžím s ní na blogu u Perličky. ;)
Terry...



Nevím, jestli byl nejlepší nápad přestoupit v polovině školního roku na jinou střední. Ale nebylo zbytí, tetička se rozhodla pro jinou práci a já ji musela následovat. Žila jsem teď s ní, Ricem a mým mladším bratrem v menším městě jménem Mystic Falls. To, co se stalo zbytku mé rodiny, řekněme, že je to téma, ke kterému se nerada vracím.
Nasedla jsem do svého malého autíčka a vyrazila směr střední škola. Jaký bude asi tady třetí ročník? Jak mě přijme kolektiv? Co učitelé? Budu ta nová, ta, na kterou budou všichni ukazovat - Nebo spíše budu nezajímavá a budu si přát, aby na mne každý ukazoval.
Zaparkovala jsem před školou, samozřejmě se během jízdy autem musel strhnout pořádný slejvák a já neměla deštník, pláštěnku, ani nepromokavou bundu. Hned, co jsem překročila práh školy, se ke mně přihrnula dlouhonohá blondýna, usmívala se na mne.
"Jsem Caroline Forbesová, předsedkyně školního výboru," představila se mi, "je mi ctí přivítat tě na naší škole. Určitě se ti tady bude líbit," začala rozsáhlý monolog, možná jsem na ni koukala s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. "Jsi Elena Gilbertová, že?" ujišťovala se a já jen němě přikývla. Kolem nás procházely proudy studentů. Ta Caroline mě nenechala ani jednou se na něco například zeptat, v závěru to bylo nakonec stejně jedno, protože mi doopravdy řekla vše o této škole.
"První hodinu máš… máš historii," povzdechla si, "to je na učebně číslo dvě." Vypadalo to, že doopravdy přemýšlí. "Dávej si pozor," trochu se pousmála. Nadzvedla jsem jedno obočí, nechápala jsem proč.
"Je s tím předmětem něco špatně?" zajímala jsem se a trochu se zamračila. Caroline se uchechtla.
"Ne, s předmětem ne, ale s učitelem ano. Je tu půl roku, je nový a dost sexy," mrkla na mne spiklenecky. Tentokrát jsem se zasmála já.
"Pokud po něm jedeš je tvůj," ujistila jsem ji. "Doopravdy nemám zájem o to mít pletky s učitelem," řekla jsem vážně. "Moc děkuju, že jsi mi to tady všechno ukázala," snažila jsem se o mírný úsměv a podle číslic na dveřích jednotlivých tříd, jsem hledala učebnu číslo dvě. Nebylo to tak těžké.
Když jsem vešla do třídy, zjistila jsem, že tedy se sedí po jednotlivcích. Nevím proč, ale tak nějak se mi ulevilo. Jelikož za pár sekund mělo zvonit, většina už seděla na svých místech. Posadila jsem se do lavice, která byla blízko oknu, byla to třetí řada, myslím, že mi to místo vyhovovalo.
Za okamžik se doopravdy rozezněl školní zvonek a já si uvědomila - Už to zase začíná. Upírala jsem svůj pohled dopředu na tabuli a čekala na toho učitele, ignorovala jsem některé pohledy, nemám jim to za zlé. Kdybych byla ve staré škole a někdo nový by přišel, taky bych ho chtěla omrknout.
"Dobrý den, třído," rozeznělo se a já se okamžitě postavila, všichni ostatní seděli. Ten trapný moment, když - Když se postavíte v domnění, že pozdravíte učitele, jak se sluší a patří a vaši spolužáci sedí. Okamžitě jsem si zase sedla, chtěla jsem se zakopat pod zem. Ale na druhou stranu byl to trapas, ale ne zas tak velký, mohlo se mi stát něco horšího. Učitel ke mně přišel blíž a prohlídl si mne od hlavy až k patě. Ta Caroline měla pravdu, tento učitel je opravdu… kus. Byl mladý, mohl mít něco kolem dvaceti pěti let, sakra, proč je tak mladý? Svými modrýma očima si mne stále prohlížel, nakonec se pousmál.
"Ty budeš Elena Gilbertová, ředitel něco na poradě kvákal." Vytřeštila jsem na něj oči, odkdy učitel říká, že ředitel kváká? A proč kváká o mně? Jsi nová, ty huso! Proběhlo mi hlavou.
"Ehm, jo, jsem Elena," lehce jsem přikývla a on se usmál.
"Jsem učitel tvého od teď oblíbeného předmětu, Damon Salvatore," mrkl na mne, doopravdy na mne mrkl.
"Já měla dějepis vždycky ráda, řekněme, že ho vyučoval můj strýc," pousmála jsem se na něj. Ten Damon se vrátil ke svému stolu. Vyprávěl něco o druhé světové válce, díky bohu, že tady to už jsem stačila probrat na své staré škole. Dozvěděla jsem se, že se z toho píše zítra test.
"Eleno, mohla byste se mnou jít? Rád bych se s vámi domluvil na tom testu, a tak dále," poprosil mne, když ukončil hodinu. Naházela jsem si do své tašky přes rameno všechny učebnice a mířila si to s ním do jeho kabinetu. Když jsem vešla, zavřel za mnou dveře, ukázal na místo, které bylo před jeho stolem. Posadila jsem se na modrou židličku a rozhlédla jsem se kolem. Na stole neměl žádnou fotku, zdi byly zatím prázdné, ale v policích bylo spousta knih.
"Takže, Eleno, zvládneš zítra ten test? Nebo budeš potřebovat nějaké doučování, ale jak jsi řekla, tvůj strýc je učitel dějepisu," trochu se pousmál.
"Ne, já ho zvládnu, ve staré škole už jsem dobrala celou druhou světovou, takže by to neměl být problém," šeptla jsem. Lehce přikývl.
"Jsem i učitel angličtiny, zrovna bereme Shakespeara…"
"Ou," povzdechla jsem si, "to budu asi trochu pozadu, ale já se to doučím," slíbila jsem mu. Opět se mu na rtu vyskytl takový pokřivený úsměv.
"Pokud budeš chtít, tak ti můžu pomoct, potom tě přezkouším, neměl by to být problém," slíbil mi. "A jak se ti tady líbí?" zajímal se. Pozvedla jsem ramena, jsem tady zatím jen jednu hodinu a skoro všechen čas jsem strávila s ním.
"Jo, všichni jsou moc milý," skousla jsem si spodní ret a postavila se. "No, moc vám děkuji za všechno, určitě budu moc ráda, když mi pomůžete s tou angličtinou," přiznala jsem mu. Také si stoupl.
"Není vůbec zač, slečno…"

"Ten učitel je vážně zajímavý," líčila jsem celý svůj den své tetě a jejímu manželovi. Ric protočil očima.
"Vlastně je to divné, myslela jsem, že přijdeš, budeš mi básnit o nějakém klukovi, co ti půjčil tužku a ty mi tu vykládáš o učiteli, který ti slíbil doučování z angličtiny," smála se, jen jsem pozvedla ramena. V ten moment se rozletěly domovní dveře, a dovnitř vtrhl můj mladší bratr.
"Nesnáším tuhle školu!" řekl dosti naštvaně a hodil na zem batoh. "Jeden kretén mi zadal, ať udělám nějakou přihlouplou práci a Občanské válce, a hned mi dal test z angličtiny!" rozčiloval se, trochu jsem se uchechtla.
"Jo, brácha, máš mít takového učitele na dějepis a angličtinu, jako já," mrkla jsem na něj, on jen přimhouřil oči.
"Máme stejného učitele, na škole je jen jeden." Nahlas jsem polkla.
"No, pak máš být holka, ještě by ti slíbil doučování," málem jsem si zatleskala.

Asi o týden později jsme dostali výsledky z testu, který jsem napsala hned druhý den působení na této škole. Za tu krátkou dobu jsem získala dvě kamarádky, které se mi snažily pomoct. Možná se budete divit, ale jedna z nich byla právě ta Caroline, která mi přišla celkem namyšlená. Druhá byla Bonnie, byla to milá dívka snědé pleti. Byla velice usměvavá a snažila se mi pomoct.
"Za jedna," pousmál se pan učitel Salvatore, když přede mne položil papír. Prohlédla jsem si ho, v duchu jsem na sebe byla pyšná, celkem dobrý začátek. Pod známkou, nebo-li velkým červeným A, jsem měla napsaný vzkaz: Eleno, dneska se můžeme vrhnout na tu angličtinu, pokud máš zájem, po vyučování přijď k mému kabinetu. Je doufám jasné, že opravdu zájem mám.
Zbytek školy se celkem vlekl, abych byla upřímná, nikdy jsem se netišila na hodinu angličtiny, jako teď. Možná to bude tím, že je soukromá a vyučující… Bože, ne! Co to dělám, nad čím to vůbec přemýšlím. Poslední hodinu jsem musela přemýšlet nad tím, jestli je dobrý nápad tam chodit. Bože, sakra… Bože! Co to dělám, vážně se teď rozplývám nad mým učitelem? Vždyť je to hloupé, je to jen učitel, Eleno. Jen učitel. Opakovala jsem si v duchu mantru.
Stála jsem před jeho kabinetem a rozhlížela se po chodbě, o chvíli později jsem uslyšela jeho kroky, mířil si to ke mně, pousmál se na mne, když mne viděl.
"Právě jsem mluvil s tvým bratrem, vážně uvažuju nad tím, že je jeden z vás adoptovaný," zasmál se, "jste rozdílní."
"Já jsem adoptovaná," skočila jsem mu do toho, vytřeštil na mne své oči.
"Promiň, to jsem nechtěl. Žádný můj vtip ještě takhle…" Zasmála jsem se.
"To je dobrý," mávla jsem nad tím rukou.
"To jsem rád, že to bereš takhle," povzdechl si. "Nebude ti vadit, kdybych tě to doučil na nějakém jiném místě, než v kabinetu?" navrhl mi. "Pokud ti to samozřejmě nebude vadit, můžeme jít ke mně, ale pokud nechceš, pochopím to. Vážně ano," řekl velice vážně, za dobu, tedy za týden, co ho znám jsem neslyšela v jeho hlase tolik vážnosti.
"Ehm, to je dobrý, klidně." Eleno, co to děláš? Vystřelil mi v hlavě varovný signál. Právě jsi přijala pozvánku k němu domů!
"Máš tu auto?" Jen jsem přikývla. "Dobře, tak pojedeš za mnou," usmál se. Další přikývnutí. Doopravdy jsem si teď začala vyčítat, že s ním mám v plánu jet k němu domů.

Jeho dům byl doopravdy velký, tady to přece nemohl utáhnout z učitelského platu, to není možné. Ta stavba, jinak to nemůžu říct, vypadalo to, jako velký penzion, bylo to na okraji lesa. Vešla jsem dovnitř. Všechno bylo slazeno do tmavého tmavě hnědé, rozhlížela jsem se kolem. Bylo to tady velice útulné.
"Tedy provádíte běžně doučování?" usmála jsem se na něj, možná trochu koketně, upřímně, on dělal to samé.
"Já?" Málem se tomu zasmál. "Já doučování nedávám," zavrtěl hlavou, "ale ty jsi nová a přece jenom chci na tebe udělat alespoň trochu dobrý dojem, ať se ti v naší škole líbí," vysvětlil ve zkratce. Nevím proč, ale cítila jsem se celkem dobře, když mi řekl, že nedává doučování a já jsem výjimka. "Posaď se," ukázal na sedačku, neváhala jsem se, posadila jsem se a hodila na zem svou tašku přes rameno. "nabídl bych ti bourbon, ale hádám, že ještě nejsi plnoletá…"
"Ano, musím si ještě počkat dva měsíce," přikývla jsem. Damon se posadil vedle mě.
"Co kdybych začal s učivem, které teď probírám?" navrhl mi a já zlehka přikývla. Neuvěřitelně rychle mi bušilo srdce. Tady to je celé špatně, neměla jsem souhlasit s tím tady jít, měla jsem s ním zůstat v kabinetu! "Tedy Shakespeare… Myslím, že už jsi o něm párkrát slyšela. Žil většinu svého života v Anglii, po narození málem zemřel," pozvedl ramena. "Ve třídě jsem dal za domácí úkol přečíst si Romea a Julii, pokud ti na to vyjde čas, tak se podívej alespoň na film," doporučil mi.
"Už jsem to četla," zašeptala jsem. Nechtěla jsem mluvit nijak zvlášť nahlas, všimla jsem si totiž, že i on mluví zvláštně potichu.
"Věděla jsi, že není dokázané, že opravdu ta díla napsal?" Něco jsem o tom slyšela, ale myslela jsem si, že je to nějaká hloupost, proto jsem zavrtěla hlavou. "Paráda, alespoň něco ses ode mě dozvěděla," zašeptal, tentokrát už se mně doopravdy nahnul. Dívala jsem se do jeho modrých očí, zdálo se mi, jako by snad ztmavly. Právě dělám osudovou chybu, která mne bude za chvíli mrzet, ale neovládla jsem se.
Damon se ke mně nahnul ještě víc, to už se lehce otřela o jeho rty těmi svými, obmotal jednu ruku okolo mého pasu. Zavřela jsem oči, přivinul si mně k sobě blíž. Abych řekla pravdu, nikdy jsem se tak nesnažila, jako teď. Jeho nenechavé ruce mi chtěly sundat triko, ale to jsem se už odtáhla.
"Počkej," šeptla jsem a podívala se jinam.
"Omlouvám se," řekl okamžitě, cítila jsem, že svůj pohled zabodává do mé tváře. Rychle jsem se postavila a upravila si tričko.
"Já už asi budu muset jít," to už jsem se na něj podívala, zvedla jsem ze země tašku. "Slibuju, že to nikomu neřeknu," podívala jsem se do jeho očí, věděla jsem, že by mne o to stejně žádal, dala jsem mu ten slib předem.
"Děkuju," postavil se také a přešel ke mně. "Eleno, to co se teď stalo," začal, věděla jsem přesně, jaké to bude mít pokračování.
"Jo, už se to nebude opakovat, já to chápu, jsi-jste můj učitel," opravila jsem se.
"Zrovna to jsem říct nechtěl, ale pokud to takhle chceš, nebudu tě do ničeho nutit," zapřísáhl se. Nahlas jsem polkla. On o mě má vážně nějaké zájem? Mlčela jsem, možná se trochu usmívala. To už se usmíval i on. "Ale to ty nechceš," hádal, udělala jsem své oblíbené gesto a tím bylo pozvednutí ramen. "Eleno," povzdechl, "jestli to praskne, budu mrtvej," pousmál se na mne a znovu mne políbil, "ale to je mi teď jedno," šeptl mi do rtů. Tak, řekla bych, že právě teď jsem spadla do jedné velice hluboké propasti.

Uběhly dva dny. Právě dnes se měl psát test z angličtiny a já se dozvěděla jen to, že není potvrzeno, že všechna díla napsal Shakespeare, díky, Damone. Řekněme, že on doučovat vážně neuměl. Když přede mě položil papír, podepsala jsem se do rožku. Byly na něm jen dvě otázky: Odvyprávěj ve zkratce Romea a Julii. A druhá: Napiš alespoň jednu zajímavost ze Shakespearova života. Na rtu mi pohrál pobavený úsměv. Nevím, jestli dal tyto dvě otázky naschvál, myslím, že odtušil, že dál, než k těmto dvěma věcem jsme se u tohoto spisovatele nedostali.
Snažila jsem se doopravdy ve zkratce napsat, co všechno o té tragédii vím a jako zajímavost? Hádejte, co jsem tam napsala. Nedalo mi to, zohnula jsem pravý dolní rožek a tak, aby to nešlo vidět, jsem nakreslila malé srdce, asi by mě to nenapadlo, ale měla jsem celkem dost času.

Po poslední hodině jsem si to zamířila ke svému autu, když jsem chtěla nastartovat, všimla jsem si, že z venku za stěračem mám dopis. Možná jsem se ho trochu bála vzít a přečíst, co když o tom všem někdo ví? Nakonec jsem se odhodlala, vzala si ho a rozložila.
Přijeď ke mně, prosím…
Tak tady to bylo lepší, než jsem čekala, konečně jsem nastartovala a vyjela k němu domů. Asi za pět minut jsem zastavila před jeho domem, zaklepala. Dveře se hned otevřely, v nich už stál Damon, usmíval se. "Přišla jsi…"
"Ne, přijela," mrkla jsem na něj a vešla dál, uslyšela jsem jeho zasmání.
"Eleno?" zašeptal mé jméno a já se na něj otočila, v ten moment už byl v mé blízkosti, líbal mne. Tak nějak mi došlo, co po mě chce. Laskal můj krk, sundal mi lehký svetřík.
"Damone, počkej," skousla jsem si spodní ret. Řekněme, že nejdál, kam jsem zatím ve vztahu bylo, že jsem se s klukem držela za ruce a líbali jsme se. Chvíli se na mne díval, pak si povzdechl, asi to pochopil.
"Aha, já… nechtěl jsem na tebe nějak tlačit," vysvětloval mi. "Až budeš chtít, tak…" Něco v hlavě mi řekla: Teď, nebo nikdy. Nadechla jsem se, udělala k němu jeden krok, vrhla se na jeho rty. Myslím, že to zřejmě dostatečně pochopil. Vysadil si mne, držel mne za zadeček a já kolem jeho boků obtočila nohy. Odnesl mne do obyváku a položil mne na sedačku.
Přetáhl mi přes hlavu tričko a hodil ho o zem, mé prsty se snažily mu, co nejrychleji rozepnout košili, setřásl ji z ramen. Rozepnul mi kalhoty, trochu jsem se nadzvedla, aby mi je mohl sundat. Když jsem byla jen ve spodním prádle, posadila jsem se, rozepla mu pásek u kalhot a poté knoflík. Všechno šlo velice hladce.
Když jsme byli oba dva nazí, rentgenoval mne pohledem. Možná jsem trochu zčervenala, to ho samozřejmě potěšilo a on se usmál.
"Co by stalo, kdyby se o tom někdo dozvěděl?" zajímala jsem se, leželi jsme spolu v jeho posteli. Opíral se o jeden loket a díval se na mne.
"No, přišel bych o práci, tebe by možná vyhodili, široko daleko bych nesehnal práci v oboru a ještě nejsi plnoletá, nevím, jak jsou přísné zákony, možná bych šel před soud?" nadzvedl ramena. "Proto víš, jak je důležité, abys to nikomu neřekla," kladl mi na srdce. Vyhoupla jsem se na lokty a políbila.
"Ani to nemám moc komu říct, navíc, proč bych to dělala? Kdybych to řekla, znamenalo by to - konec tady toho," řekla jsem vážně.
"Přesně tak a to ani jeden z nás nechce," přikývl. Podívala jsem se ven z okna, už byla skoro tma, a tak jsem měla v plánu vylézt z postele a z jeho domu prostě zmizet.
"Kam jdeš?" zajímal se. "Zítra je sobota, zůstaň," poprosil mne.
"Je pěkné, že je sobota, ale jak jsi řekl, jsem nezletilá a mám doma dva zákonné zástupce, už teď dostanu pěkně dlouhou přednášku o tom, že je nezodpovědné toulat se někde venku, když jim nedám vědět…"
"Prakticky vzato jsi měla sex se svým učitelem, tak to jsi v dobrých rukou, ne?" nadzvedl jedno obočí.
"Zkus jim to říct," navrhla jsem mu, konečně jsem vstala, všechny mé věci byly na neštěstí v obyváku, vzala jsem si jednu košili, která mu visela na ramínku a oblékla si ji. Sešla jsem dolů a začala se oblékat. V hlavě jsem si to všechno přehrávala, už jsem na sebe nebyla naštvaná, spíše jsem měla obrovskou radost.
"Škoda, že už odchází," objal mne zezadu a líbl mne na tvář. Povzdechla jsem si a otočila se k němu čelem.
"Sám si řekl, že je zítra sobota, ne?" pokřiveně jsem se usmála, možná jsem se to naučila od něj.
"Jo, zítra něco podnikneme," slíbil mi.
Takto probíhalo několik týdnů, byly to ty nejkrásnější týdny v mém životě. Potom se ale stalo něco, co jsem nečekala, něco za co bych si nafackovala. Přijela jsem před penzion a slabě zaťukala. Srdce mi uhánělo o sto šest, chtělo se mi zase začít brečet.
Damon mi otevřel se zářivým úsměvem na rtu, když však uviděl, jak se tvářím, dobrá nálada ho rychle přešla.
"Co se děje?" Vešla jsem dál, bez nějakého slova a ihned si sedla do jednoho z křesel. "Můžeš mi říct, co se děje? Vážně mě děsíš? Zjistil to někdo?" vyvalil na mne oči. Zavrtěla jsem hlavou, všimla jsem si, že se mu trochu ulevilo.
"Je to horší, než kdyby na nás přišli," zalapala jsem po dechu a po tváři se mi už začaly kutálet nové slzy. Damon si ke mně klekl a chytil mne za jednu ruku.
"Eleno, řekni mi, co se děje," dorážel na mne, pohlédla jsem do jeho tváře.
"Jsem těhotná," zachraptěla jsem a svůj pohled zabodla do země. Najednou bylo ticho, ze kterého se mi dělalo až špatně, možná to nebylo z ticha. Asi po dvou minutách, co jsem to řekla nahlas, se Damon postavil, přešel k oknu, chvíli se díval ven, potom přecházel po obyváku a nakonec přišel ke mně, měl kamennou tvář.
"Spala si ještě s někým?" zajímal se.
"Co si to o mě sakra myslíš?" vystřelila jsem z křesla, "myslíš… bože! Ty jsi vážně… Parchant!" křičela jsem po něm.
"Dobře, takže ne," reagoval na to, "máš nějaký plán?" nadzvedl jedno obočí, byl naprosto klidný, ale bílý, jako stěna.
"Asi si to nechat vzít," zhluboka jsem se nadechla, on však zavrtěl hlavou.
"Víš, jaké je riziko? Už nemusíš mít v budoucnu děti. Navíc by se to stejně dozvěděla tvá teta, takže by se to celé profláklo. Pokud nejsi plnoletá, nemocnice musí kontaktovat tvoje poručíky, že ti dělají potrat." Zavřela jsem oči.
"Dobře," přikývla jsem, "a ty máš plán?"
"No, mám chuť nadávat, ale sobě. První řadě, jsem si začal se studentkou, v druhé řadě jsem věděl, že kondomy nejsou vždycky stoprocentně spolehlivé…"
"Chtěl jsi tím říct, že jsem vlastně tvoje životní chyba?" hádala jsem.
"To jsem neřekl," zavrtěl hlavou. "To je tvůj závěr a ne, nejsi moje životní chyba, Eleno. Jde jen o tom, že nemám tušení, co bude dál. Asi bychom to měli v první řadě nějak vysvětlit tvé tetě." Nahlas jsem si odfrkla. "A potom… a potom se uvidí," uzavřel to.
"A co kdybych neřekla, kdo je otec?" navrhla jsem potichu.
"Nemusíš mě pořád chránit, Eleno!" trochu na mne křikl. "Pochop, že to byla i moje blbost a já si za ni následky odnesu! Prostě tomu oba dva budeme čelit. Tobě se narodí dítě, nebo nám… já nevím, to je na mě moc rychlé. Chci říct, nějak se přes to všechno dostaneme," rozhodl.

Nakonec vše dopadlo, tak, jak asi dopadnout mělo. Damon přišel o práci, já jsem dostala tak neuvěřitelně seřvané od Jenny, Rica a následně i od svého malého bratra. Nemohla jsem tady dodělat školu, jelikož by si na mne všichni ukazovali.
Ale abych vyjmenovala i ty dobré věci. Narodila se nám zdravá holčička Violet, Damon si mne po roce žití byl nucen vzít. Dělám si legraci, chtěl si mne vzít, alespoň doufám. Do teď mám celkem problémy mluvit se svým bratrem, protože podle něj jsem udělala tu největší blbost.
Damon dostal práci, jako historik v terénu, možná mi to občas vadí, jelikož se občas musíme stěhovat a občas mi leze na nervy, jak žvatlá o nějakých upírech. Podle něj existují. No, ale vztah si žádá oběti, ne? A možná se budete divit, ale přes všechny ty překážky si myslím, že i kdybych věděla, co se bude dít… Stejně bych mu ten polibek na té sedačce tenkrát dala.

***
Doufám, že se vám tato povídka líbila. :o) Ano, je velice dlouhá má 3.451 slov.
Budu ráda za nějaký ten komentář.
Terry...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 24. června 2014 v 16:46 | Reagovat

To je skvělé! Damon učitel... Chtěla bych ho na svojí škole! :-D

2 Berra Berra | 24. června 2014 v 17:16 | Reagovat

Pěkné ;)

3 Mishel Mishel | 24. června 2014 v 17:49 | Reagovat

Naprosto dokonaly :)

4 elena elena | 24. června 2014 v 18:11 | Reagovat

proste naaaadhera :)

5 Nila Nila | Web | 24. června 2014 v 20:13 | Reagovat

Dokonalost sama :-)
Úžasně píšeš :3

6 Šári Šári | 24. června 2014 v 20:39 | Reagovat

Krása :-)

7 Nika Nika | Web | 24. června 2014 v 20:44 | Reagovat

Nádhera :-D

8 vida vida | 24. června 2014 v 23:23 | Reagovat

velice zajimave...krasa...:)

9 Erin Erin | 25. června 2014 v 7:57 | Reagovat

skvělé.....moc povedené ;-)

10 Molly Abedi Molly Abedi | E-mail | Web | 27. června 2014 v 17:45 | Reagovat

Nádherné :-)

11 LinDee LinDee | 30. června 2014 v 9:45 | Reagovat

Nádhera :)) Je to naprosto parádní! :)

12 Megi Megi | E-mail | Web | 3. července 2014 v 20:30 | Reagovat

Povídka je suprová :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama