I Remember - 10. kapitola

30. července 2014 v 20:03 | Terry |  I Remember
Téma: The Vampire diaries
Pár: Damon/Elena/ (Enzo)
Děj: Elena a Damon se znali, jako děti, avšak rodina Gilbertů se odstěhovala, uplynulo několik let a Elena se svými rodiči spadla s autem do vody, jako v seriálu. Rodiče zemřeli, ale jí někdo zachránil a udělal z ní upíra.Damon tentokrát bude pouhopouhý člověk, co se stane, až se opět shledají?
Poznámka: Je to trochu jiné, doufám, že se vám to bude líbit, a že jste něco podobného už někde nečeli. :o) Prosím o komentáře, děkuji. :)

10. kapitola
Věděla jsem, že Damon momentálně stejně nebude doma. Zamířila jsem okamžitě do zdejšího baru, ve kterém Damon hrál na klavír. Upřímně, nevadilo by mi hrát stejně, jako on. Když jsem otevřela dveře, bar byl ještě prázdný, bylo těsně před otevíračkou, jen Damon seděl u klavíru. Když slyšel, jak zavrzaly dveře, rychle se otočil.
"Ještě není… Eleno," usmál se na mne, rychlým krokem jsem si to zamířila k němu, a když jsem se dostala do jeho blízkosti, lehce jsem se otřela o jeho rty.
"Ahoj," šeptla jsem.
"Copak tě přivádí ke mně? Jestli mě jdeš zkontrolovat, nemám v sobě ani kapku," mrkl na mne, zasmála jsem se tomu.
"Nejsem tvoje osobní policie," odmlčela jsem se, "dneska se za mnou stavil tvůj brácha," přiznala jsem mu. Trochu se na mne zamračil.
"Myslel jsem si, že se začíná stěhovat na kolej," přemýšlel nahlas, "zřejmě tě chtěl vidět z blízka," zasmál se a já přikývla. Nevím proč, ale v ten moment se mi naskytl obrázek Enza, jak si mě prohlíží nahou, cítila jsem se provinile vůči Damonovi, prostě mě ten pocit sžíral. Skousla jsem si spodní ret. "Děje se něco?" zamračil se, jako by snad věděl přesně, na co myslím.
"Ne," ihned jsem zavrtěla hlavou. "Napadlo mě, co kdybych tě pozvala dneska k nám?" navrhla jsem. Damon chvíli dělal, že uvažuje.
"Zní to velice lákavě," vpíjel se do mých očí, "ale co kdybychom šli ke mně? Mám takové tušení, že by se tam tvůj kamarád," zdůraznil slovo kamarád, "Enzo mohl objevit." Když nad tím tak přemýšlím, tak je to velice pravděpodobné.
"Jo, to máš asi pravdu, takže můžu se pozvat k tobě?" trochu jsem se zachichotala. Damon se také zasmál a přikývl.
"Ale přineseš nějaké jídlo," vážně se na mne podíval, měla jsem sto chutí vyprsknout smíchy. Jistě, nechejte chlapa žít bez dozoru.
"Přinesu jídlo," přikývla jsem, "no, ale jak vidím, asi máš teď napilno, budeš dneska hrát?" zajímala jsem se, zavrtěl hlavou.
"Ne, jen tak cvičím. Neptala jsem se, proč necvičí doma, když má černé křídlo, jak kráva. Celou dobu, co jsem ještě byla, jsem strávila v kuchyni. Vařila jsem a přemýšlela hned o dvou věcech, které mne neuvěřitelně tížily. Jedna z nich byla ta, jak mu naznačit, že už bych na to s ním i… skočila, jestli to takto můžu říct. Druhá věc se týkala upírství - vždyť mu upír zřejmě zabil matku, jak bude reagovat na to, že jeho přítelkyně je stejné monstrum? Myslím, že se to stejně jednou dozví.
Když jsem stála na prahu Damonova domu, teprve jsem si uvědomovala, co jsem to vlastně uvařila. Shodla jsem se sama se sebou, že to jsou zřejmě lasagne. Ano, bylo chytré udělat chlapovi lasagne. To už řešit nebudu. Ihned, co jsem zaklepala, se otevřely dveře, ve kterých ale pro mou smůlu nestál Damon, ale jeho mladší bratr.
"Eleno," přivítal mne s úsměvem na rtu, pokusila jsem se o stejný úsměv. Myslím, že jsme měli jít raději ke mně, Enzo stejně není doma.
"Ahoj, Damon…"
"Je přímo tady," ohlásil se přicházející muž v černém, "a Stefan jde přímo tady," vystrčil ho ze dveří. Stefan nestačil ani nic namítnout, jelikož když jsem prošla dveřmi, Damon za mnou zabouchl.
"To bylo rychlé," zasmála jsem se, Damon mi z rukou vzal skleněnou místu a já si sundala lehký svetřík, kdo by řekl, že v létě tu bude tak chladno. Vždyť jsme na Jihu -Bože.
"Dáš si víno?" nabídl mi a já jen přikývla, zdálo se mi to, nebo byl nervózní? Rychle odešel do kuchyně, odešla jsem do obyváku, kde se po chvíli objevil i Damon s lahví a sklenicemi v rukou. "Snad máš ráda bílé," šeptl, když si sedl ke mně.
"Je nejlepší." On byl doopravdy nervózní. Když otevřel láhev a rozlil a přiťukli jsme si. "Tak na zdraví," pousmála jsem se a přiložila sklenici ke rtům.
"Na zdraví," zopakoval a také se napil. Položila jsem svou skleničku na stůl a pohlédla mu do očí. Chtěla jsem mu tím něco naznačit. Myslím, že to zřejmě nechápal.
"Děje se něco?" zajímal se, zeptal se už podruhé v tomto dni.
"Ne," odpověděla jsem stejně, a když položil i svou sklenici, trochu jsem se k němu přisunula. Kdo by řekl, že holka bude svádět kluka. Trochu jsem se k němu naklonila, nemusela jsem moc, jelikož už zřejmě pochopil, co jsem mu naznačovala. Přitiskl své rty na ty mé. Celkem dlouho jsme se líbali a k mému překvapení se mi nezměnil obličej na zrůdu. Jak já byla šťastná, no možná, že dnešní večer pro Damona přece jenom neskončí hrozivě, jak jsem se zprvu domnívala.
"Eleno, už asi chápu, co mi naznačuješ," pohrával mu úsměv na rtu, "ale seš si jistá? Předevčírem jsi mi tvrdila, že se ještě vůbec neznáme," připomněl mi, skousla jsem si spodní ret. Ani chvíli jsem neuvažovala nad tím, že by mě mohl třeba odmítnout.
"No, asi už jsem tě poznala?" pozvedla jsem ramena.
"Já vím, že… chci říct, počkám, jak dlouho budeš chtít," mile se usmál. "Možná, sis to teď vyložila tak, že nechci. Věř mi, chci a moc, vážně moc moc chci!" vychrlil ze sebe, vyvodilo mi to úsměv na rtu. "Ale nechci na tebe tlačit, tak nějak tenhle vztah nechci uspěchat." Je možné, abych byla ještě víc zamilovaná, než už jsem?
"Damone, uvědomuješ si, že jsi asi první chlap - krom Edwarda Cullena, kdo něco takového řekl?" nadzvedla jsem jedno obočí a dívala se na něj, jak na svatý obrázek.
"Chceš říct, že jsem staromódní?" nadzvedl jedno obočí.
"Ježíš ne!" vyhrkla jsem. "Chtěla jsem říct, že jsi chápavý a…" Opět nalepil své rty na ty mé. Zřejmě ho naštvalo, když jsem ho přirovnala chlápkovi, který chtěl sex až o svatební noci.
"Takže to chceš?" ujišťoval se. Lehce jsem přikývla, v ten moment byl na nohou, vzal mne za ruku a vedl z obyváku pryč, šli jsme po schodech nahoru a poté po dlouhé chodbě, na které byl položený červený koberec. Musela jsem si vzpomínat, jestli jsem tu kdy byla.
***
Prosím o komentáře, děkuji. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 30. července 2014 v 20:29 | Reagovat

Nádherná kapitola :-D

2 kumibo kumibo | 30. července 2014 v 20:54 | Reagovat

Krásná :D prosím přidej ještě kapitolku :-D

3 Šári Šári | 30. července 2014 v 21:07 | Reagovat

Bomba! Těším se na další ;-)

4 vida vida | 30. července 2014 v 21:33 | Reagovat

Takže to chceš?...:-D :-D

5 *Andy* *Andy* | Web | 30. července 2014 v 21:40 | Reagovat

Super, těším se na další :) přidáš dneska ještě něco?? :D

6 Sára Sára | 31. července 2014 v 13:04 | Reagovat

Miluji tuhle povídku! Která je prostě něco! :-)
Myslela jsem si, že se sváděním začne sám Damon, ale i přesto se mi líbilo to, že nechtěl na Elenu nijak tlačit. :-)
Musela jsem se zasmát, když Elena přirovnala Damona k Edwardovi :-D To prostě nejde.. :-D
Strašně mooooooc se těším na další kapitolu ;-)

7 V V | 31. července 2014 v 13:59 | Reagovat

Teď si podle mě můžeme naplno užívat těchto romantických části, protože podle spoilerů,to potom bude něco...

8 Erin Erin | 31. července 2014 v 15:19 | Reagovat

dokonalý... ;-)

9 Nila Nila | Web | 31. července 2014 v 17:22 | Reagovat

Krásný díl :-)
Píšeš úžasně,těším se na další kapitolku ;-)

10 Megi Megi | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 16:25 | Reagovat

Skvělá kapitola!!! :-)

11 Janča Janča | 2. srpna 2014 v 21:11 | Reagovat

Úžasný... Damon je roztomilej :-D

12 PetraSalvatore PetraSalvatore | 3. srpna 2014 v 13:38 | Reagovat

Nádhera! Honem pokráčko prosím :D

13 Molly Abedi Molly Abedi | Web | 14. srpna 2014 v 23:05 | Reagovat

Nádherné jako vždycky :-) , krásný layout :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama