Wings of Storm 25. kapitola

7. ledna 2016 v 22:30 | Terry |  Wings of Storm
Téma: Má tvorba
Děj: Otvírám novou sérii povídky Křídla! Tentokrát s podtitulem Křídla Bouře (Wings of Storm). Ariela Loreenová úspěšně dokončila poslední ročník na střední škole a míří na vysokou společně se svou nejlepší kamarádkou Lucy. Ariel za sebou nechala dva zlomené srdce, což se jí vůbec nevyplatí a bude toho ještě hodně litovat.
Poznámka: Jsem velice ráda, že stále stojíte o tuto povídku! Moji múzou pro tuto povídku je Lucy (nemyslím tím tu z povídky, ale z mého skutečného života). Chtěla bych ji tím velice poděkovat... :)
Budu moc ráda za vaše komentáře...
Terry...

25. kapitola
Křídla Temnot
Obklopovala mne hustá tma, oči jsem měla určitě otevřené. Seděla jsem na studené zemi, začínalo mi být chladno. Byla jsem nahá. Nejhorší můra všech dob. Hlavu jsem měla, jako střep. Přitáhla jsem si kolena pod bradu. "Je tady někdo?" houkla jsem zrovna ne moc sebejistě. "Kde to jsem?"
"Nemáš právo oživovat mrtvé. Nepřísluší ti to," ozýval se hluboký, temný hlas. Po celém těle mi naskočila husí kůže. "Tvůj úkol byl jasný, převádět mrtvé na druhou stranu." Drkotaly mi strachem zuby. Tak neuvěřitelně jsem se bála, netušila jsem, že něco takového nemůžu - dobrá, vnitřně jsem to tušila.
"Omlouvám se, už to neudělám," vrtěla jsem hlavou, jako pominutá, ošívala jsem se a hledala muže onoho hlasu. Stále jsem nic neviděla, mohl být kdekoliv a jeho hlas se odrážel.
"Nemine tě trest za tvoji drzost. Byla jsi vybrána jako Smrt a zklamala jsi." Oči mi začínaly pomalu vlhnout, po chvíli se mi z nich skutálelo hned několik slz za sebou. Rychle jsem si je otřela hřbetem ruky a vystrašená čekala na ortel. "Tvým trestem měla být přeměna na člověka, Arielo," jeho hlas začal působit podivně klidně. Rozšířily se mi zorničky, to přece nemůže myslet vážně. "Tento trest stihl tvoji předchůdkyni… ale opakovat by se bylo hloupé." Částečně mi spadl kámen ze srdce. "Budeš to mít zábavnější."
Celým mým tělem projelo škubnutí, přesně takové, jako když se přemisťuji do města mrtvých. Když jsem otevřela oči, uvědomila jsem si, že nesedím nahá ve tmě.
Stála jsem v bílé, dlouhé košili na skalách v pekle. Byla jsem bosá, u kotníku jsem měla uvázané lano, na jehož druhém konci byl uvázaný velký kámen. Rozhlédla jsem se kolem, vzduch byl řídký… Svět okolo mne byl jako by šedivý.
Ucítila jsem, jak do mých zad uhodily dvě silné ruce, nebylo možné udržet balanc. Přepadla jsem a letěla vzduchem. Snažila jsem se použít veškerou sílu, abych rozevřela křídla, nešlo to. Jako by neexistovala. Padala jsem do vody…
Voda byla neskutečně ledová, plíce se mi okamžitě stáhly, má kůže… připadala jsem si, jako by do mne bodalo tisíce nožů. Pomalu se nade mnou uzavírala hladina a já se snažila vyplavat. Něco mne však táhlo ke dnu kámen, který jsem měla na laně uvázaný ke kotníku. Pomalu jsem začínala ztrácet vědomí, vnímala jsem jen ty podivné barvy okolo sebe. Vždy jsem si myslela, že pod vodou je jen tma a nejde nic vidět. Bylo to jinak, míhala se okolo mne červená, modrá a šedá…
Pohled Daniela:
Rozzuřený jsem odešel ze sestřina pokoje doufám, že opravdu vypadne. Mohla by se s otcem chytnout za ruku a odletět někam do teplých krajin. Přerůstalo mi všechno nad hlavu, vzpomněl jsem si na toho hlupáka, kterého jsem zabil. Ariel mi kvůli němu udělá peklo, nedivil bych se, kdyby mne opustila. Někdy se jednoduše chovám až moc impulzivně.
Uviděl jsem Ariel na jedné z chodeb, chvíli stála se zavřenýma očima a potom… se skácela na zem. "Ariel," křikl jsem její jméno a doběhl k ní. Nikdo jiný tady nebyl, žádné služebnictvo - jak je to možné? Padl jsem k ní na kolena a podepřel ji hlavu. "Ariel, no tak…" poplácal jsem ji po tvářích, nijak nereagovala. Zdála se mi podivně studená. Hlavou se mi honily ty nejhorší a nejčernější myšlenky, když v tom sebou začala házet, jako ryba na suchu. Pomalu rudla a modrala v obličeji a já ji málem nedokázal udržet u sebe. Nevěděl jsem, co se děje, volal jsem její jméno, chtěl jsem ji nějak probudit.
Otevřela oči a z úst ji vytrysklo ohromné množství vody, urychleně se posadila. Nemohla popadnout dech. Párkrát jsem se ji snažil plácnout do zad. Chvíli kašlala a poté se na mne otočila. Byla neuvěřitelně vystrašená, snad nikdy jsem ji takto neviděl. Vzal jsem si její tvář do dlaní a podíval se do jejich zelených očí. "Co se stalo?" na každé slovo jsem kladl důraz.
"Já-já," začala vzlykat, "nemám křídla." Ztuhl jsem, nechápal jsem, jak je možné, že nemá křídla. "Udělala jsem špatnou věc a někdo mne za to potrestal," šeptala s uslzenýma očima. "Je mi to tak moc líto."
"Co jsi provedla?" zamračil jsem se na ni, odtáhla se ode mne, jako by se mne snad bála.
"Snažila jsem se napravit tvoji chybu." Neměl jsem tušení, co tím myslí.
***
Budu moc ráda za vaše komenáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Monika Monika | 8. ledna 2016 v 1:13 | Reagovat

Aaaaaaa 😍😍😍 to je úplne dokonalé 👌👌 nečakala som toto vôbev hlavne to že ju zbavia krídel veď nie je to akoby bola človek :-D úžasneee milujem tvoje poviedky 😍😍

2 Georgí :))) Georgí :))) | Web | 8. ledna 2016 v 9:55 | Reagovat

Pěkně napsané!Opravdu!
A krásný blog! :) :-)  :-)

3 vida vida | 8. ledna 2016 v 10:33 | Reagovat

tak bez křídel...napadá mě co by chtěla napravovat, ale nejsem si úplně jistá.

4 Ellie Ellie | 8. ledna 2016 v 14:54 | Reagovat

Další skvělá kapitolka :-) Jakpak to asi bude zvládat? Dostane křídla zpět? :-)

5 míša míša | 8. ledna 2016 v 17:24 | Reagovat

[3]: Vždyť chtěla přivést Chamuela zpátky k životu.

Chtěla bych se zeptat... Dozvíme se někdy kdo jí sebral křídla? Nebo to není podstatné? Bude to někdo kdo bude důležitý do děje, nebo vůbec nebude důležitý? :-?  :-?  Vím že to byl nějakej muž 8-O

6 Terry Terry | 8. ledna 2016 v 18:12 | Reagovat

[5]: Kdo to byl se dozvíte v další kapitole. :) Každopádně to není až tak důležité. ;) :)

[4]: Hmm... To se brzy dozvíte. :)

[3]: Napravovala tu chybu, že Daniel zabil Chama. ;)

Moc vám všem děkuji za komentáře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama