Wings of Storm 26. kapitola

12. ledna 2016 v 19:06 | Terry |  Wings of Storm
Téma: Má tvorba
Děj: Otvírám novou sérii povídky Křídla! Tentokrát s podtitulem Křídla Bouře (Wings of Storm). Ariela Loreenová úspěšně dokončila poslední ročník na střední škole a míří na vysokou společně se svou nejlepší kamarádkou Lucy. Ariel za sebou nechala dva zlomené srdce, což se jí vůbec nevyplatí a bude toho ještě hodně litovat.
Poznámka: Jsem velice ráda, že stále stojíte o tuto povídku! Moji múzou pro tuto povídku je Lucy (nemyslím tím tu z povídky, ale z mého skutečného života). Chtěla bych ji tím velice poděkovat... :)
Budu moc ráda za vaše komentáře...
Terry...





26. kapitola
"Démon"
Pohled Ariel:
Pozorovala jsem ty podivné barvy okolo sebe. Kámen přivázaný k noze mne neúprosně táhl ke dnu velkého jezera. Stále ve mně zůstávalo nutkání nadechnout se, kdybych to však udělala - nadechla se, voda by se mi nalila do plic a takměř ihned bych zemřela. Začínala jsem se smiřovat s tím, že umírám…
Otevřela jsem oči a současně s tím jsem kašlala, tedy vykašlávala jsem vodu, bylo jí tam požehnaně. Když jsem ze sebe dostala veškerou vodu, uvědomila jsem si, že jsem na té chodbě, kde jsem byla s Chamuelem - připadalo mi, jako by od té doby uplynula hodně dlouhá chvíle.
Ohlédla jsem se za sebe, až teď jsem si všimla, že si mne Daniel drží v pevně v náručí, tiskne si mne k sobě a sleduje mne se strachem v očích. Co se stalo? Na chvíli jsem se ztratila ve svých myšlenkách. Mé podvědomí mi hlásalo jednu hroznou pravdu. Přišla jsem o křídla. Nemohla jsem je přeci rozevřít, když jsem stála na té chodbě. To byl podle mne trest, který mne stihl za to, že jsem se snažila přivést Chamuela zpátky k životu. Nebylo to přeci spravedlivé, tohle si nezasloužím.
Daniel si vzal mou tvář do dlaní a díval se mi zpříma do očí, což na mne mělo špatný dopad. Ihned se mi začaly lesknout oči. "Co se stalo?" zašeptat chladně, až mi po zádech přejel mráz. Chtěla jsem mu to povědět tak nějak normálně, bohužel se mi to nepovedlo, začala jsem brečet.
"Já… já," odmlčela jsem se a snažila se nabrat nový dech, "nemám křídla," zhroutila jsem se, jako hromádka neštěstí. Jeho tvář zkameněla, zlobil se. Začala jsem se ho malinko bát.
"Co jsi provedla?!" Odtáhl se ode mne, jako by se mne snad štítil. Rozzuřilo mne to, mohl za to všechno on! Kdyby nezabil Chamuela, nikdy bych se ho nesnažila přivést zpět… kde vůbec je? Kde je Chamuel? Je má ztráta snad zbytečná?
"Snažila jsem se napravit tvoji chybu!" odpověděla jsem mu naštvaně. On vypadal, jako by mi nerozuměl. "Zabil jsi Chama!" Nahlas si povzdechl, postavila jsem se na nohy.
"Jo," přikývl, stále přede mnou klečel, "nechal jsem se unést," podíval se jinam. Nahlas jsem si odfrkla a založila si ruce na prsou.
"Věděl jsi, že ho mám ráda…"
"A to byl ten problém!" Postavil se na nohy a konečně sebral veškerou odvahu, nebo spíše drzost a podíval se mi do očí. "Ty bys na něj nikdy v životě nezapomněla!" řval po mně.
"Byl to kamarád!" odsekla jsem. "Myslela jsem si, že to chápeš." Bylo mi opět do breku, po tom všem, co se stalo. Zemřel Chamuel, já přišla o křídla…a teď je na mne Daniel ještě naštvaný. Jediné, co mi zůstalo, byla má moc. Viděla jsem okolo Daniela tu neuvěřitelně temnou černou auru, která v sobě neměla nejmenší náznak šedi.
"Jenže on tě jako kamarádku nebral, víš?" Zaťala jsem dlaně v pěst, měla jsem menší chuť praštit.
"To vím, ale to není důvod k tomu někoho zabíjet!" Otočila jsem se k němu zády. "Já nevím, co mám teď dělat," řekla jsem vážně.
"Nepovedlo se ti to?" Změnil naprosto tón hlasu, byl klidný… Daniel byl opravdu, jako počasí. Nestálý, nikdy jsem nevěděla, jak se bude chovat.
"Vidíš ho snad někde?" sykla jsem zlostně. "Bylo to naprosto zbytečné." Daniel přešel přede mne, nechtěla jsem se na něj dívat, a proto jsem se chtěla zase otočit, on mne však chytil za zápěstí.
"Podle mne jsi ho vrátila, minulý anděl se stejnou mocí, jako ty udělal to samé," zamyslel se, "povedlo se ji to. Zaplatila za to jinak, než ty. Stal se z ní člověk, a toho anděla, kterého zachránila…" odkašlal si, vypadalo to, jako by mi to nechtěl říct.
"Byl to taky někdo, koho jsi zabil?" zamračila jsem se na něj.
"Zachránila mne." Všechno se ve mně stáhlo. "Stalo se to v roce 2004, jak jsem ti řekl, vyžívám se v pozemských živelných katastrofách. Tsunami se mi trochu zvrtlo." Hleděla jsem na něj, jako na boží obrázek. "Zemřel jsem, můj otec odprosil Smrt, aby mne přivedla zpět." Potřebovala jsem si sednout, nevěděla jsem, na co mám reagovat dřív. Vrazit mu za to, že může za smrt mnoho lidí, nebo snad za to… že se nechal zabít?
"Proč jsi mi to nikdy neřekl?!" svraštila jsem obočí.
"Nějak jsem to nepokládal za důležité." Tak on to nepokládal za důležité. Pomalu jsem se nadechla a vydechla, chtěla jsem i počítat do deseti, na to teď však nebyl čas. Tížila mne ještě jedna otázka, na kterou nutně potřebuji znát odpověď.
"Kdo… kdo určuje o osudu Smrti? Kdo byl ten chlap, co mi vzal má křídla?" Daniel si prohrábl své rozcuchané černé vlasy. Povzdechl si.
"Ten chlápek, co ti vzal křídla… Je to něco jako tvůj nadřízený. Démon, který když se mu na tobě něco nelíbí, dá ti to dostatečně najevo."
"Myslela jsem, že ty jsi můj nadřízený," nahlas jsem polkla. Věděla jsem, že démoni existují, vždyť byli i zásnubním večírku, ale netušila jsem, že mě nějaký hlídá.
"Ne, kotě, já jsem jeho nadřízený." Opravdu mi teď řekl kotě? Podivně pokřiveně se na mne usmál.
"Co to znamená?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Že ti křídla vrátím zpátky, jsem velice schopný."
"Zabiješ ho?" nahlas jsem si povzdechla. Urputně zavrtěl hlavou.
"Za co mě máš? Nezabíjím jen tak na počkání." Doufám, že se na chvíli pozastaví nad tím, co řekl - bohužel ne. "Mám přece jen taky nějakou moc. Nejsem jako každý druhý anděl, který umí jen mávat křídly a navádět lidi k nepravostem," usmál se, "bude legrace." Začínala jsem mít strach.
"Pokud si ale myslíš, že ti pak okamžitě padnu okolo krku, pleteš se. Hodně jsi mě naštval tím, že jsi ho zabil." Protočil na mne očima. Jako by snad rozbil vázu a já ho za to seřvala.
"Už to nikdy neudělám. Slibuju, že už nikdy nezabiju nikoho, na kom ti záleží," dal si ruku na srdce. "A jelikož jsi šikovně Chamuela přivedla zpět, můžeme to nechat být." Zasmála jsem se malinko ironicky.

"Já ti ještě vymyslím nějaký trest, po kterém by sis přál, aby ses ani nenarodil."

***
Budu moc ráda za komentáře. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tvá oblíbená postava. (Křídla Temnot)

Ariel 21.4% (28)
Danniel 49.6% (65)
Chamuel 6.1% (8)
Lucy 7.6% (10)
Penelope 3.8% (5)
Jason 11.5% (15)

Komentáře

1 Ellie Ellie | 12. ledna 2016 v 22:19 | Reagovat

No to je teda něco :-) Ona ho vytáhne z problému a on si z toho děla ještě srandu? :-) Doufám, že mu to pěkně spočítá :-)

2 míša míša | 13. ledna 2016 v 0:44 | Reagovat

Ta poslední věta :-D Taky doufám že mu to nějak spočítá :D

3 vida vida | 13. ledna 2016 v 10:09 | Reagovat

mě hrozně moc baví jejich rozhovory...jsou strašně moc vtipné...jen tak dál :-)

4 samaraanvil samaraanvil | Web | 13. ledna 2016 v 19:40 | Reagovat

Super kapitolka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama