Wings of Darkness - Kapitola osmá

24. února 2016 v 23:04 | Terry |  Wings of Darkness
Téma: Má tvorba
Obsah: Můžete si přečíst předělaný prolog k povídkové sérii Wings. Začala jsem tuto povídku psát před dvěmi lety, když jsem si ji po sobě teď přečetla - nelíbilo se mi to... Chtěla jsem svůj nápad rozvíjet trochu jinak... Za ty dva roky jsem také změnila sloh. Prolog se moc neliší, až na to, že není vyprávěn v Er formě. ;)
Další kapitoly se docela dost liší, tak snad se do této povídky pustíte znovu, nebo snad nalákám nové čtenáře. :)
Terry...



Kapitola osmá
Zahradní večírek
Lidí se začali sházet u našeho domu. Řekla jsem mámě na rovinu - já je vítat nebudu. Opravu jsem tuto povinnost nenáviděla. Společně s Lucy jsme dodělávaly poslední úpravy na našem outfitu. Obtáhla jsem si rty tmavě červenou rtěnkou a jen tak laškovně jsem mrkla na můj odraz v zrcadle.
"No sluší ti to neuvěřitelně, na koho, že to chceš dnes udělat dojem? Chamuel, nebo…"
"Vyslovíš to druhé jméno a vlastnoručně tě uškrtím," hodila jsem po ní velice nepřátelský pohled. "A nechci udělat dojem na nikoho. Chamuel mi lhal, navíc mě děsí…"
"Je to přece anděl a podle všeho dobrý, takže… Pokládám si otázku, jak tě zatraceně může děsit dobrý anděl." I kdyby to byl anděl pozlacený, bála bych se, andělé nemají existovat a pokud existují, mají bydlet v nebíčku. "Ariel, poslouchej," přišla ke mně má kamarádka v zářivě žlutých šatech blíž a chytla mne za ruku, "měla by sis s ním promluvit," mrkla na mne, "možná měl důvody k tomu ti to neříct a co se týče Daniela," ušklíbla se, "podivným způsobem se ti líbí, ne?" Zavrtěla jsem hlavou hned po tom, co to dořekla. Daniel byl dotěrný a falešný, věděla jsem, že si se mnou hraje. Je to přesně typ kluka, kterým se má holka vyhnout, nebo udělat tu chybu a zamilovat se do něj. Já jsem ale chytrá, vím přesně, co by se stalo, a tak se jednoduše… k němu budu chovat hnusně.
"Měly bychom jít," řekla jsem vážně, už jsem se o tom nechtěla bavit. Bála jsem se malinko toho, že byla chyba povědět Lucy o tom všem. Vyprávěla jsem ji vše, zaběhla jsem do nejmenších detailů a ona poslouchala se zatajeným dechem. Nakonec z toho všeho usoudila, že Daniel je pro mne stvořený - chtěla jsem ji zaťukat na čelo a zavolat na psychiatrii.
Sešly jsme schody do předsíně a já se ještě zkontrolovala v zrcadle. Měla jsem na sobě krátké krajkové šaty, vlasy se mi neposlušně kroutily - usmála jsem se. "No vypadáš skvěle, ale fakt už musíme jít, nebo tě tvoje mamka zabije," chechtala se Lucy. Tak moc se mi tam nechtělo!
Zahrada vypadala nádherně, na stromech blikala světýlka, všude okolo byly stoly, na kterých ležel dlouhý bílý ubrus. Bylo to tak hnusně luxusní, navíc obloha byla již naprosto tmavá, sem tam se na ní objevila žlutá hvězda.
"Půjdu… půjdu… si pro pití." Svraštila jsem obočí, nechápala jsem, proč Lucy začala tak koktat, ihned mi to došlo, když za mými zády promluvil Chamuel.
"Vypadá to tu skvěle." Otočila jsem se, přede mnou stál Cham, měl oblek a vypadal neuvěřitelně dobře, až mě to zaskočilo. "A ty vypadáš taky skvěle," zhodnotil mne okamžitě, co mne sjel pohledem.
"Děkuju," šeptla jsem chladněji, než jsem měla původně v plánu, "musíme si promluvit." Chtěla jsem jít rovnou na věc. Jsem člověk, který neříká věci narovinu, neumím to a bojím se, ale tady to jsem chtěla řešit okamžitě, kdyby ne - asi bych vybouchla.
"Dobrá," přikývl, "co jsem provedl?" nadzvedl jedno obočí. Naklonila jsem hlavu mírně na pravou stranu, dělá si snad ze mne legraci?
"Co jsi provedl?" zopakovala jsem po něm. "Vlastně nic, jen jsi mi zapomněl něco říct, něco hodně důležitého!" nakrčila jsem nos, měla jsem tu největší chuť po něm řvát, tak bych však na nás strhla veškerou pozornost a to by nebylo úplně nejlepší.
"Zapomněl říct?" Založila jsem si instinktivně ruce na prsou.
"Mluvila jsem s Danielem, pověděl mi… nebo spíše jsem pochopila, proč se nenávidíte, dává to celkem smysl." Chamuel naprosto ztuhl, nedýchal. Po chvíli však vypustil všechen vzduch z plic.
"Porušil pravidlo." On se nezajímá vůbec o to, co ta informace udělala se mnou, zajímá ho jen fakt, že Daniel porušil nějaké jejich pravidlo. Nevěřícně jsem na něj koukala, byla jsem z toho možné hodně zklamaná. "Teda," odkašlal si, "co všechno ti řekl?"
"Řekl mi toho dost na to, abych věděla, že s tebou nemám ztrácet čas," sykla jsem na něj, "on je sice padlý anděl, ale aspoň mi řekl pravdu." Chamuel začínal postupně rudnout.
"Co jsi to řekla?! Ano, teď ti řekl pravdu, ale to jen proto, aby mu vše hrálo v jeho prospěch!" Málem na mne křičel, několik lidí se za námi otočilo, malinko jsem se styděla, nebo jsem měla strach - jedno z toho.
"Ale byl upřímný, ty jsi mi lhal!" ukázala jsem na něj. "Jdu se něčeho napít," zamračila jsem se a rychle šla k baru, měla jsem v plánu se trochu zlít.
"Počkej," řekl hlasitě a následoval mne, chytil mne za nadloktí, "promiň, jen jsem ti to měl v plánu říct trochu jinak," přiznal mi, "drž se od Daniela prosím dál." Nějak jsem čekala tuto frázi.
"Ahoj!" Rychle jsem se otočila za hlasem, který mne zdravil. Teď již přede mnou stál Daniel, také on měl oblek, tak nějak jsem ani nečekala, že by mohl mít něco takového v šatníku.
"A tebe taky nechci vidět." Dnes večer jsem byla opravdu upřímná, což se mi nepodobá. "Oba dva vás nechci vidět."
"Tak to máš blbý, Ariel," zasmál se Daniel a opřel se o bar, "Chamuel ti to ještě neřekl, že?"
"Neřekl co?" skočila jsem mu do řeči a podívala se na Chama, který Daniela doslova propichoval pohledem. "Neřekl co?" zeptala jsem se znovu tentokrát trochu více důrazně.

"Neřekl ti, že teď se od tebe nehneme ani na krok."
***
Budu moc ráda za vaše komentáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ellie Ellie | 24. února 2016 v 23:57 | Reagovat

Super :-)

2 Míša Míša | 25. února 2016 v 20:06 | Reagovat

Ahoj, moc povedený, přidáš ještě něco ??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama