Tears From the Sky 2

7. května 2016 v 19:56 | Terry |  Tears From the Sky
Téma: Vlastní tvorba
Děj: Příběh Christiny - čarodějky, která má strach z jediného - z Lovců čarodějnic, kteří nemají slitování. Christina si uvědomuje, že sebeobrana ani čarování nejsou její silné stránky a začíná mít strach ze dne, kdy bude muset složit zkoušky na škole - tím pádem se postaví na vlastní nohy a bude se o sebe muset postarat sama.
Poznámka: Tuto povídku jsem před časem vydala, bohužel jsem na ni úplně ale úplně zapomněla! A tak vydávám ty tři kapitoly znovu a budu pokračovat v psaní této povídky. Myslím si, že ti, co ji četli také úplně zapomněli o co vlastně jde. Přeji hezké čtení. :)
Terry...





Chapter two
Pohled Christiny:
A mám dopsáno. Abych byla upřímná, vůbec si nepamatuju ani jedno slovo, které jsem použila v té hloupé eseji, psala jsem tam převážně naprosté hlouposti. Došla jsem k závěru, že vlastně ani dostudovat nechci - to jsem tam však nenapsala.
Už nechci chodit do školy, žít zde. Vím s jistotou, že nemám ani jednu kamarádku. Kdyby Annie nebyla má spolubydlící, vůbec bych ji nezajímala. Vždyť jsme tak rozdílné. Já jsem lepmpl, který nic neumí a ona je… šprtka.
Pročísla jsem si prsty hnědé vlasy, které byly místy bílé. Chci odtud utéct, hned teď. Co by se mohlo stát? Sice bych nesložila zkoušku, ale měla bych jistotu, že mi nezmizí moc. Měla bych moc, nemusela bych se stresovat kvůli zkouškám a… Srdce se mi nad tím nápadem abnormálně rychle rozbušilo. Byl to geniální nápad, zmizím.
Pokud bych to ale udělala, byla bych zařazena do škatulky - zlých čarodějek, které používají černou magii. Ano, pokud by má magie nebyla schválena radou, používala bych černou a neschválenou. S tím dokážu žít. Zatleskala jsem si a vyskočila ze židle. Hned mě ta radost ale opustila, musela jsem začít přece jen uvažovat malinko racionálně. Neumím se bránit, když narazím na lovce, zabije mě, jako nic! A kde budu bydlet? Nemůžu přece živořit v lese. Mohla bych se vrátit do rodinného domu, naše rodina tam žije už po generace. Teď jsou však všichni mrtví a vlastníkem jsem já.
Začala jsem si balit věci, všechno jsem házela do kufrů. Otevřely se dveře a já úplně strnula, pokud na to někdo přijde, vyrazili by mne a ještě bych přišla o moc.
"Co to děláš?" Annie mě přece nepráskne, jsem snad alespoň trochu její kamarádka, nezradí mě. Zabouchla za sebou dveře. "No?" Nahlas jsem si povzdechla a posadila se na postel.
"Nebudu chodit okolo horké kaše," odmlčela jsem se, "vzdala jsem se naděje, že bych ty zkoušky udělala, An. Moje jediná záchrana je útěk." Annie přikývla.
"Říkala jsem si, kdy na to přijdeš, nechtěla jsem to být já, kdo by ti to navrhnul." Byla jsem překvapená, že i někdo, jako je ona uvažuje tak… proti pravidlům.
"Schvaluješ to?" podivovala jsem se.
"Bože, ne!" vrtěla hlavou. "Jen vím, že tobě takový styl života vadit nebude. Už víš, kde budeš žít?"
"Jo, v domě, kde jsem vyrůstala, je tam i trezor s menším rodinným jměním, máma chtěla, abych se měla dobře, až dostuduju." Vzpomínka na ni mi málem vhrkla slzy do očí. Zabil ji jeden zasraný lovec. Tak moc bych se chtěla pomstít, ale mám strach, že by to nevyšlo úplně tak, jak bych si překvapovala. Ale během let se všechno naučím, naučím se to po svém.
"To zní dobře."
Pohled Doriana:
Nenáviděl jsem zaučování lovců. Jsou to hlupáci, které by přeprala moucha. Posadil jsem se na pařez a z vnitřní kapsy kožené bundy jsem si vytáhl placatku. "Ty jsi nehorázné dřevo," zakroutil jsem hlavou a pořádně se napil. Ta ostrá chuť mě trochu uklidnila. Vedle mne postával Philip, bylo mu čerstvě šestnáct let a já se měl postarat o to, aby se z něj stal obstojný lovec. Pokud to tak však půjde dál, mám pocit, že mě to bude stát život.
"Promiň, Doriane," upíral oči do země.
"Příště jim jednoduše utrhni hlavu, nesmíš s nimi mít slitování, viděl jsem ti to v očích!" obvinil jsem ho. "Zaváhal jsi a to tě mohlo stát život." Postavil jsem se zpátky na nohy. "Rozumíš?"
"Jo, fakt!" dušoval se, "příště už žádné slitování, prostě jim všem urvu hlavy." Uchechtl jsem se, konečně se mi zdálo, že ten výcvik je k něčemu.
"A teď pojď, jdeme se napít s ostatními." Viděl jsem na něm, jak se těší. Měl poprvé přijít mezi ostatní lovce, byl to pro něj asi důležitý krok.
"Čau, Marvine!" mávl jsem na barmana, který zrovna čepoval pivo a šel se posadit za ostatními do rohu místnosti. Měli jsme pernamentně rezervovaný obrovský stůl, u kterého již sedělo asi deset chlapů. Posadil jsem se do čela, to bylo vždycky moje místo a nikdo si nedovolil obsadit mi ho. Philip se ode mě odpojil a posadil se k nováčkům, k opačné straně stolu.
"Tak co, Doriane? Jak to dnes šlo?" zeptal se mne Eric, který už byl asi v náladě. Pozvedl jsem ramena.
"Občas to jde lépe." Přede mnou přistála na stole sklenice s whiskey, ihned jsem ji kopl do sebe a trochu se otřásl. "Ještě jednu."
"Vypadáš zmoženě," poškleboval se.
"Potřeboval bych jít na lov sám a zabít jich několik v řadě," řekl jsem s naprostou vážností. Eric se rozesmál.
"To ucho tě drží zpátky?" loupl pohledem po Philipovi.

"Tak trochu…" Zamrazilo mne, ten pocit jsem zažil už nesčetně krát. Byla to čarodějka. Podíval jsem se ke dveřím, nikdo. A hned potom k baru. Seděla tam, drobná bruneta s kufrem pohozeným u židle. Byla zvláštní, působila na mne tak křehce. "Ericu," zašeptal jsem a poukázal k baru. Viděl jsem jeho úsměv, už se zvedal z židle, já ho však zarazil. "Ta je moje."
***
Budu moc ráda za komentáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 7. května 2016 v 21:27 | Reagovat

Super :-) To setkání je asi oba hodně ovlivní, a ne tak jak by si představovali, že? :-) Přidej prosím další díl, hrozně mě zajímá, jak se to vyvine :-)

2 janča janča | 8. května 2016 v 11:26 | Reagovat

Povedená kapitolka

3 Adel Adel | 9. května 2016 v 17:19 | Reagovat

Těším se na další díl hrozně mě zajímá jak to jejich setkání bude probíhat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama