The Temporary 7. kapitola

16. května 2016 v 21:39 | Terry |  The Temporary
Téma: The Vampire diaries + vlastní tvorba
Zařazení do děje:
Elena spinká, jako Šípková Růženka, město se však nedočkalo takového úpadku, jak můžeme vidět v seriálu. Mystic Falls se zdá být pro okolí stále tak mírumilovné.
Děj:
Do města se přistěhovala dívka, která otevře své srdce upírovi, který nemá moc pod kontrolou odchod Eleny, stal se závislý na krvi. Christine Gibsnová nemá tušení, že se potýká právě s upírem, postupem času však Damonovo "tajemství" bude odhaleno. Christine se také snaží, svým způsobem, smíří s faktem, že je pouze Dočasná (The Temporary).
Poznámka:

Zatím netuším, kolik napíšu kapitol, ale odhaduji tak 10-15. Také hodně záleží na tom, jestli se vám nápad a zpracování líbí. Budu moc ráda za vaše komentáře... :)



Pohled Damona
2066, hrobka
Otevřel jsem ohromné víko rakve. Ležela tam, stále vypadala, jako by spala. Tak dlouho jsem ji neviděl. "No tak, probuď se," zašeptal jsem a upřeně na ni hleděl, byl jsem tak nervózní, třásl jsem se. Dotkl jsem se jejich ramen. "Eleno, prosím…" Bál jsem se toho, že mi Kai lhal, co když se Elena nikdy neprobere? A já čekal tak dlouho úplně zbytečně.
Seděl jsem na zemi dobrou hodinu a díval se před sebe, všechno se sesypalo, jako domek z karet. Ten hajzl mne donutil uvěřit, doufat v to, že se Elena vrátí. Bonnie zemřela asi před deseti hodinami, tak kde je problém? Proč už Elena není živá?!
"Damone?" Vyšvihl jsem se na nohy, jak nejrychleji to šlo. Seděla v rakvi zády ke mně v těch modrých odporných šatech, které se mi naprosto znechutily. Nevěděl jsem, co mám říct, věděl jsem ale, že má určitě strach, a tak jsem přišel pomalu k ní a dotkl se znovu jejich ramen. "Jsi tady," nahlas polkla a rychle se otočila, měla v těch velkých hnědých očích slzy.
"Jsem tady," přitakal jsem, nikdy před tím jsem necítil uvnitř sebe takovou radost, tento okamžik byl ještě lepší, než moment, kdy mi řekla, že mě miluje. Velice opatrně jsem ji vzal do náručí. "Už navždy…"
The Temporary
VI. kapitola
2016, Mystic Falls
Christine byla neuvěřitelná, byla tak podivně nevinná. Posadila se na postel a poté si i lehla, přitáhl jsem si ji blíž. "Jsi na mne hodná, jako snad ještě nikdo," přimhouřil jsem na ni oči. Byla to pravda, Elena ve mně viděla někoho jiného až v moment, kdy… Já vlastně ani nevím, kdy ve mně začala vidět světlo. Elena… Christine ji byla tak podivně podobná, nemyslím vzhledově, obě dvě mají slabost pro muže, kteří jsou nenapravitelní.
"Neměla bych být?" Pozvedl jsem ramena.
"Ten, kdo na mě bývá hodný, končí špatně." Christine se uchechtla, vypadala trochu roztomile. Nevěřila mi, není se čemu divit, neví to, kým jsem. "Myslel jsem to vážně." Měl jsem naprosto kamennou tvář. Christine se přestala jakkoliv usmívat a prsty lehce přejela po mé tváři.
"Co se tedy s nimi děje?" šeptla, dívala se mi zpříma do očí.
"Končí mrtví, nebo…"
"Nebo?" zopakovala poslední slovo, proč ji nevyvedlo z míry to poslední slovo? Čekal jsem, že ode mne uskočí, nebo se opět začne smát.
"Nebo si přejí zemřít, ale nemůžou." Nevěřila mi, určitě si myslela, že ji vymýšlím. Byla to ale podivná úleva, všechno to ze sebe tak vyklopit.
"Nebojím se," přitáhla se ke mně ještě blíž.
"Měla bys," zamračil jsem se, poté jsem se k ní však trochu sklonil a políbil ji, měl jsem trochu obavy z toho, že mne od sebe odstrčí… ona ale spolupracovala a líbilo se jí to. Začal jsem jí líbat na krku, pevně jsem ji držel za boky.
"Damone… tohle teď ne," třásl se ji hlas.
2066, penzion
"Cítíš se dobře?" podal jsem ji hrnek s čajem, seděla na pohovce a celou dobu koukala do ohně.
"Jestli jsem se probudila, znamená to… že Bonnie… zemřela." Doufal jsem, že na to nějak nepřijde řeč. Sklopil jsem hlavu dolů. "Měla krásný život?"
"Já vlastně ani pořádně nevím," odpověděl jsem po pravdě, "ale z toho, co jsem slyšel, tak asi ano," odmlčel jsem se, "ale teď nechci mluvit o Bonnie," podíval jsem se ji do očí, byly tak krásně hnědé, ale trochu lesklé.
"Chceš vědět, jak jsem se měla?" vyzněla trochu, jako by si ze mne dělala srandu, "já… jsem celou tu dobu, od chvíle, kdy jsme se rozloučili, byl s Kaiem, v pekle."
Pohled Christine:
2066, někde na silnici
"Vzpomeň si," zašeptal a hleděl mi zpříma do očí. Viděla jsem před sebou tolik neskutečných obrazců, měla jsem strach, že mi pukne každou chvíli hlava. Klaus… v každé vzpomínce se vyskytl přede mnou, jeho zelené oči jsem měla v živé paměti.
Milovala jsem ho. Moje srdce mi málem vyskočilo z hrudi, chytla jsem balanc. Upír mne přidržel, nespouštěl mne z očí.
"Ty jsi mne… proč?" strčila jsem do něj skoro veškerou silou, on si toho však skoro vůbec nevšiml. "Neměl jsi právo tady to dělat!" řvala jsem na něj.

"Měl jsem k tomu vážné důvody, jinak bych to nikdy neudělal, vědět, že ty… že se dáš dohromady s Damonem." Trnula jsem, měla jsem na něj tak velký vztek. Nenáviděla jsem ho, bily se ve mně dvě tak silné emoce a já nevěděla, které mám dát přednost. Nenávisti, nebo lásce… hloupé lásce, která určitě nebude mít dlouhého trvání.

***
Budu moc ráda za komentáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Damon a...

Elena 40% (10)
Christine 60% (15)

Komentáře

1 K. K. | Web | 16. května 2016 v 21:47 | Reagovat

Ahooj, mám nový blog o Hilary Duff a rádaa bych, kdyby ses na něj mrkla a třeba se zapojila do ankety, diskuze atp. :) moc se omlouvám za reklamu, ale nějak začít musím :/

2 Ellie Ellie | 16. května 2016 v 23:54 | Reagovat

Moc hezká kapitolka :-) jen tak dál :-)

3 stela stela | 17. května 2016 v 11:55 | Reagovat

přesně, honem další

4 Baska Baska | 17. května 2016 v 14:08 | Reagovat

Veľmi pekné, páči sa mi to a chcem pokračovanie :-)

5 Adel Adel | 29. května 2016 v 17:40 | Reagovat

Ta povídka se mi líbí čím dál tím víc :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama