Thrill me Chapter 03

20. června 2016 v 15:11 | Terry |  Thrill me
Hlavní postava: Lilin (povídka psána Ich formou)
Shrnutí: Píše se rok 1888. Tento příběh je o dívce, která nikdy nepotkala štěstí, může to být tím, že za celou svoji existenci neprožila jediný den beze strachu. Lilin je poloviční démon, je to rasa, která má být podle plnohodnotných démonů vyhubena, a proto je i na Lilin nasazen Lovec, který jí má za úkol zabít.
Poznámka: Tak tuto povídku jsem začala psát okolo vánočních prázdnin doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit. Snažím se do toho trochu zamotat hororový nádech.
Budu ráda za vaše komentáře... :)


Terry...




Chapter 03
Smutně jsem se na něj koukala, neměla jsem, co říct. Už není cesty zpět, budu prožívat muka, jelikož jsem se nechala chytit. Okovy okolo mých kotníků nepříjemně dřely, na to jediné jsem se momentálně dokázala soustředit.
"Vidím snad lítost?" Neodpověděla jsem a zadívala se na závěs naproti mé postele, průsvitalo přes něčervené světlo. Nikdy jsem nic podobného neviděla, určitým způsobem mne to fascinovalo a děsilo zároveň, kde jsme, když vidím něco takového? "Nebo snad pohrdání a už se mnou nechceš promluvit?" vyzvídal. Opět jsem k němu natočila hlavou a pohlédla mu do tváře. Všechny svaly měl napjaté a vypadal ustaraně, i když se zřejmě nedokázal usmívat. Měl takovou radost, že mne dokázal konečně polapit, ano spadla klec.
"Já nevím, co ti mám říct," vyslovila jsem každé slovo pomalu a zřetelně a smutně. "Chytil jsi holku, která je sto krát slabší, než ty a chceš ji mučit a pak zabít," pozvedla jsem ramena.
"Teď si hraješ na chuděru?" Zavrtěla jsem hlavou a promnula si oči. "Zabíjela jsi lidi, takže vím, že nejsi svatá," připomněl mi.
"Ano, zabila jsem dva lidi," přitakala jsem mu, "ale to jen proto, že mne chtěli upálit na hranici, jako čarodějnici. Sice jsem poloviční démon, ale cítím se víc, jako člověk. Tak to prosím neprodlužuj a zab mě," začala jsem ho prosit. Lovec zvážněl, už se mi nijak neposmíval.
"Hledal jsem tě tak dlouho, Lilin a asi jsem už pochopil proč," přikývl, "poloviční démoni, jako ty většinou zabíjejí hlava nehlava, tím pádem lovci vědí, kde mají hledat. Ty jsi zabila dva lidi…" zhluboka se nadechl a zasmál se, "a proto jsi mi to udělala těžké a já bych měl být k tobě milosrdný?" nadzvedl jedno obočí. Na chvíli jsem měla dojem, že jsem v něm viděla kousek dobra, ale ten pocit mne rychle opustil. Lovec je prostě stále jen Lovec, který se baví na účet druhých.
Zvedl se z postele. "Tak, jak si budeme hrát?" zeptal se mne, viděla jsem, jak mu v očích plápolají jiskřičky. Rozhodla jsem se, že při těch jeho hrách, už neuslyší ani trochu mého křiku, mých proseb o milosrdnou smrt. Přece jen, nejsem chuděra - tak mě před chvílí nazval.
Lovec mi odpoutal kotníky, které byly pěkně odřené. Chytil mne za nadloktí a chvíli mne táhnul, než jsem dokázala sama jít. Někam mne vedl. Procházeli jsme hnusným sklepením, kde to páchlo plísní.
"Víš, že jsi hrozně drobná? Taková… jako kuře, než jsem tě poprvé uviděl, představoval jsem si tě jinak."
"A jak?" odkašlala jsem si a protočila očima.
"Vyšší s nenávistí v očích, a taky jsem myslel, že máš delší nohy," pozvedl ramena. Zamračila jsem se.
"Mám na sobě dlouhé opravdu těžké šaty, jak můžeš vědět, jaké mám nohy?" Lovec se na mne otočil a uchechtl se. "Ano, raději to vlastně nechci vědět." Pokračovali jsme dál v chůzi, zavedl mne do podivné místnosti, kde mnou hodil na zem. Zamkl za námi ocelové dveře.
"Víš, kde se vůbec nacházíme?" Zavrtěla jsem hlavou a přitáhla si kolena pod bradu. "V pekle, v mém domě," pokřiveně se usmál.
"Jsem ráda, že to vím," rozhlížela jsem se okolo. Lovec ke mně přišel blíž a postavil mne na nohy, začal mne poutat ke zdi. Mým kotníkům se to samozřejmě vůbec nelíbilo, ale co jsem mohla dělat. Tentokrát mi připoutal i zápěstí. "A co bude následovat?" Nahlas si povzdechl a vzal do ruky nůž, který ležel na stole, chvíli ho jen tak přehazoval z ruky do ruky a pak se s ním ke mně přiblížil. Přiložil mi hrot nože ke tváři a jemně jim po kůži přejel. Chvíli to štípalo, dokonce jsem cítila, jak pomalu stéká krev, a padá mi za výstřih. Každopádně jsem se začala ihned hojit.
"Skvěle, hojíš se velice rychle," pousmál se. "Zahrajeme si hru, jo? Budu ti dávat otázky, a když odpovíš dobře, tak ti neublížím, když však špatně," pokřiveně se usmál. "Co ty na to?"
"Děláš, jako bych snad měla na výběr," mírně jsem zavrtěla hlavou.
"A hele! První správná odpověď! Vidíš, vždycky ti nebudu ubližovat," zaradoval se. "Takže! První otázka: Jak se jmenuju?" Paráda, tak to je otázka, na kterou opravdu odpověď neznám.
"Ehm, Hunter…?" zaimprovizovala jsem. Lovec se rozchechtal.
"Nene," pokračoval ve smíchu. Přiblížil se ke mně, chvíli to vypadalo, že mne snad obejme, on však přiložil nůž k mým zádům. Nedýchala jsem a zavřela oči, čekala jsem, že mne každou chvíli bodne, když v tom… nožem přeřízl látku svazující korzet. Cítila jsem, jak se pomalu vyvléká ze všech poutek.
"Ublížil jsi mým šatům ne mě," nahlas jsem polkla.
"Zatím," přikývl a sledoval, jak ze mne látka pomalu spadla. Bohužel pro něj jsem měla pod šaty ještě bílou spodničku. "Můžeme přejít na další otázku," po tváři se mu rozlil další úsměv. "Jak se jmenují Ďáblovy děti?" Přimhouřila jsem na něj oči. Byl to určitě chyták.
"Má jen dceru Lilith, což je moje matka." Prudce jsem se nadechla.
"Opět špatná odpověď má dvě děti. Lilith a syna… ještě můžeš doplnit jeho jméno."
"Jsi ty snad jeho syn?" rozbušilo se mi srdce, naštěstí se začal smát, jako nikdy před tím.
"To naštěstí ne, Lilin. Dokážeš si představit, že by tě strejda, takhle mučil? A navíc, nejsem rozmazlený fracek…"
"To tvrdíš ty," zašeptala jsem a podívala se na zem. V ten moment jeho ruka pročísla vzduch a na tváři mi přistála pěkná facka.

"Žádné urážky, takže to nevíš?" ujišťoval se. "Neznat ani jméno vlastního strejdy. To máš z toho, že se snažíš uniknout před tímto světem. Ale dám ti radu. Před tímto světem nikdy nikdo neunikne!"
***
Snad se vám kapitola alespoň trochu líbila. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 20. června 2016 v 18:28 | Reagovat

To je pěkně napínavé jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama