Wings - Křídla Temnot 2. kapitola

24. července 2016 v 14:00 | Terry |  Wings of Darkness
-Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D

Terry...




2.
Vyhazovala jsem ze skříně různé věci oblečení, hledala jsem něco, v čem bych vypadala normálně. Nemůžu si na takový večírek vzít značkové šaty, ve kterých bych vypadala, jako cukrová panenka. Nezapadla bych a to si momentálně přeju ze všeho nejméně. Skye přešla ke komodě a probírala se mými tričky. "Nemáš něco aspoň trochu víc barevného?" zeptala se, aniž by se otočila, "nechápu to, šaty máš tak… tak…"
"Jen to řekni," vyzvala jsem ji, "chtěla jsi říct takové cukrové?" povzdechla jsem si, "to oblečení, které mám v komodě, si vybírám sama, tohle oblečení, které mám ve velké skříni, mi kupuje matka." Přikývla a otevřela další šuplík.
"Stejně nechápu, proč nás pozval." Jo, tak tuto otázku už si kladu několik hodin. Děsí mě to, ale podle mámy by bylo neslušné, kdybychom se toho nezúčastnili. Nesnáším tyhle zásady. Chci zůstat doma a číst si, dokonce bych i udělala ten úkol z matiky, kvůli kterému jsem byla dnes hodinu po škole. Učitelka mi nezbaštila, že jsem si sešit nechala na psacím stole.
"Taky to nechápu," přitakala jsem, "ale půjdeme tam, pobavíme se a s dobrou náladou odejdeme," spiklenecky jsem na ni mrkla a konečně si vybrala něco na sebe, úzké černé kalhoty, růžový top na ramínka a stejné barvy boty na podpatku. Máma by ze mne určitě měla radost. Hodila jsem vybraný outfit na postel. "Už sis něco vybrala?" ohlédla jsem se za ní, Skye držela v ruce červené šaty se zástěrkou. "To byl můj karnevalový kostým, šla jsem za karkulku, ale pokud chceš…"
"Asi si nechám to, co mám na sobě," rozhodla se. Rozesmála mne, to se jí ta černá barva tak příčí? Víc se jí prostě líbí ona oranžová sukně a bílé tílko, musím se s tím smířit. Někdo lehce zaklepal na dveře.
"Dál," šeptla jsem, do pokoje vplula Anet, samozřejmě dnes už měla zástěru opět čistě bílou, "něco se děje?"
"Vaše matka chce s vámi mluvit, říkala, ať za ní přijdete do pokoje." Nahlas jsem si povzdechla. Šla jsem raději hned, odkládala bych tak dlouho, dokud bych tam nezašla a večer bych měla průšvih.
"Díky," šeptla jsem, když prošla okolo pomocnice. Vyšla jsem ještě jedny schody do třetího patra, kde měla máma ložnici, ještě před nedávnem tam byl i táta. Jak moc mi chybí, nejhorší na tom všem bylo, že mi ještě nezavolal. Zřejmě má hodně práce.
Prošla jsem zimní zahradou k mohutným dveřím z ebenového dřeva a rovnou vešla. No co, chtěla se mnou mluvit, tak proč se obtěžovat klepáním.
Matka seděla na rudé sedačce a popíjela víno. Snad se s ní nestává alkoholik, když už pije sama. Měla nohu přes nohu, pročítala si časopis o módě.
"Chtěla jsi se mnou mluvit?" Asi si ani nevšimla, že jsem vešla, zvedla ke mně pohled až teď. Proč je stále tak načesaná, namalovaná a oháknutá. Co když čeká návštěvu, mužskou návštěvu?
"Ariel, proč jsi mi neřekla, že tě pozvali na večírek." Protočila jsem velice viditelně oči, chtěla jsem, aby si toho všimla. "Co to mělo znamenat?" zamračila se, odložila časopis a postavila se. Pomalým krokem přišla až ke mně. "Odpověz."
"Neřekla jsem ti to proto, že bys z toho zase dělala velkou vědu a rozhodla za mne, co si obleču, poučovala mne, jak se mám chovat," pozvedla jsem ramena, "už nejsem dítě." Máma se na mne zeširoka usmála a pohladila mne po tváři. Ten úsměv jsem u ní milovala, cítila jsem se zase jako dítě, kéž bych tak mohla vrátit čas a znovu jím být. Chtěla bych zase celou rodinu.
"Zlatíčko," silně mne objala, "prosím hlavně tam moc nepij, měla bych strach… a dávej si pozor na kluky," šeptala mi do ucha, odtáhla se ode mne. "Chci, abyste se Skye přišly hned po tom večírku tady domů," zastrčila mi pramen vlasů za ucho. Máma opravdu chce, abych přišla se Skye tady domů?
"Myslela jsem, že nejsi ráda, když jsem s ní," připomněla jsem jí, včera mi to dala dost jasně najevo. Prudce se nadechla a udělala pár kroků ode mě.
"Stále jsem matka, nejsem blázen, abych ji v noci poslala do té chudinské čtvrti plného opilců a narkomanů." Jsem ráda, že v ní zůstalo alespoň něco takového, a že na mé kamarádky nahlíží alespoň trochu, jako na lidi a ne jen jako na žvýkačku, která se ji přilepila na podrážku. "Řekni Anet, ať ji připraví pokoj."
"Bude spát u mě," rozhodla jsem, "moje postel je opravdu velká dost," mrkla jsem na ni, kupodivu nic nenamítala, pro jednou. Odešla jsem z pokoje rychleji, než by to dokázal Flash, jako by mi hořelo za zadkem. Miluju svoji mámu, máme jen rozdílné pohledy na svět.
Na Jasonovu party jsme dorazily něco málo po osmé, i kdybychom nevěděly, kde bydlí, přes celou čtvrť se rozléhala opravdu hodně hlasitá hudba, takže jsme jeho dům nemohly minout. Hodně jsem se divila, když jsem zjistila, jak velké množství lidí přišlo, vypadalo to tu jako na charitativní akci. Charitatvní akce! Tak ta mě čeká příští týden, nějak se mi vytratila z hlavy, další večírek, na které se může ukázat rodina Loorenů, měl by přijít i táta.
"Znáš tu někoho?" zeptala, nebo spíš zakřičela mi do ucha Skye. Zavrtěla jsem hlavou. Nebyl tu snad nikdo z naší třídy, nebo školy. Prohlížela jsem si Jasonovy hosty, oblečení mi napovědělo, že se jedná o bohaté lidi, jistě… jako je Jason, nebo já. Proč tu zatraceně zval Skye? Všechno se to odehrávalo na prostorné zahradě, o alkohol nebylo nouze.
"Ariel, Skye, dorazily jste," za námi se vynořil Jason, řekla bych už mírně podnapilý, chytil nás totiž okolo ramen. Asi jsem přišla na důvod, proč většinu času ve škole prospí, vyspává kocovinu, nebo se na ni připravuje. "Jsem tak rád," zeširoka se usmál. Skye nadzvedla jedno obočí, možná se mi to zdálo, ale přísahala bych, že jí cuká jeden koutek.
"Ehm, viděla tam… a… na chvíli zmizím," zrzka ze sebe shodila Jasonovu ruku a pomalým krokem odcházela. Tak tohle ji ještě spočítám, bude ráda, když se vyspí v mém pokoji na zemi.
"Teď ti řeknu pravdu, proč jsem tě pozval." Založila jsem ruce na hrudi a opravdu bedlivě jej poslouchala, nemohla jsem se toho vysvětlení dočkat. "Někdo se s tebou chtěl seznámit, můj nejlepší kámoš." Nakrčila jsem čelo, tentokrát bylo do smíchu mne. Jeho nejlepší kámoš?
"Takže ode dneška jsi dohazovačka?" Jason se rozesmál. "Jak o mně tvůj kámoš vůbec ví?" Jason se chvíli nepřítomně díval, než jsem se otočila, abych zjistila na co, nebo spíše na koho. Zřejmě jsem právě poznala toho kamaráda.
"Jsem Daniel." Prvního, čeho jsem si na něm všimla, byly jeho oči. Tak černé a hluboké, nikdy před tím jsem žádné takové neviděla, doslova mne pohltily. Černé vlasy mu drčely trochu do stran, ale určitým způsobem to bylo elegantní. "Ty jsi Ariela, že?" ujišťoval se. Bez jediného slova jsem přikývla. Na tváři se mu rozlil úsměv, připadalo mi, jako by byl snad pobavený. "Hele, Jasone, co kdybys nám donesl pití?" Poslechl ho, ihned se sebral a šel nám pro pití.
"Odkud mě znáš?" zajímala jsem se, musela jsem hlavu trochu pozvednout, abych mu viděla přímo do očí, další člověk, který byl asi o hlavu a půl vyšší, než já. Daniel pohodil rameny, vypadalo to, jako by mi to nechtěl říct. "Dobře, snažíš se být tajemný," přikývla jsem.
"Na zdraví!" přiřítil se Jason s dvěma kelímky v rukou. "Neboj, Ariel, není to nic silného," ujišťoval mne, ale já mu i tak nevěřila. Mám strach, že mne budou chtít opít, a to se mi nelíbí. Jason hned odešel, jeho chování bylo divnější a divnější. Co byl ten Daniel zač, že dokázal poroučet někomu, jako je Jason.
"Tak tedy na zdraví," vytrhl mne z přemýšlení Dan a přiťukl si se mnou. Přiložila jsem si k ústům červený kelímek a napila se. Bylo to dobré, celkem hodně ovocné, stopy po alkoholu byly minimální, takže z toho zítra bude pěkně bolet hlava.
"Takže, už mi odpovíš na otázku? Odkud mě znáš?" mile jsem se usmála, snažila jsem se působit uvolněně, i když to nebylo zrovna nejjednodušší. Neumím jednat s kluky, možná za to mohly mé občasné sarkastické poznámky. Ale já za ně nemohla, ony prostě vylétly z mé pusy samy.
"Co kdybych si to nechal pro sebe?" nadhodil a posadil se na lavičku blízko plotu, tady už moc lidí nebylo, všichni se drželi ve středu zahrady, kdo by se byl divil - Jason tam postavil sud s pivem. Posadila jsem se vedle Daniela, dostala jsem se k němu docela blízko. Do nosu mne uhodila těžká kořeněná vůně kolínské.
"Tak bych to nechápala. Ta otázka není nijak…" zamyslela jsem se, "prostě to chci vědět, nikdy jsem tě neviděla." Daniel se rozesmál a napil se ze svého kelímku. Pozorovala jsem ho, neměla jsem v plánu uhnout pohledem.
"Fajn, jednou o tobě mluvil Jason, tak jsem tě chtěl poznat." Lhal mi, poznala jsem to okamžitě, navíc Jason o mně rozhodně nemluvil, proč by taky. Ale dobrá, budu tu hru hrát s ním, jednou to z něj dostanu. Možná hned tento večer, když ho opiju. "A jsem rád, že jsem tě poznal." Věděla jsem, co je to za typ kluka. Byl bohatý, krásný a dle mého hodně chytrý. Taková sorta chce jen jedno.
"Já tě taky ráda poznala," napila jsem se, abych se mu nemusela dívat do očí. Cítila jsem se trapně. Daniel si stoupl a s nakloněnou hlavou na bok mne pozoroval. Vzhlédla jsem k němu, začínala jsem mít z něj opravdu hodně divný pocit. "Měla bych se vrátit za S…"
"Ty nemáš ani tušení, že?" přerušil mne a toho, co jsem řekla, si vůbec nevšímal. Díval se na mne tak upřeně, div mu nevypadly oči z důlku a já dělala vlastně to samé, jelikož jsem nevěděla, jak na to reagovat. O čem nemám ani tušení? "Nevíš, kdo jsem? Nevíš, kdo jsi ty a jaký je tvůj osud?" Měla jsem ho v plánu opít, ale jak je vidno, už to nebude potřeba. Bůh ví, kolik toho stihl vypít.
"Ehm, vím moc dobře, kdo jsem, tebe jsem teď poznala a už se s tebou asi nechci bavit," zavrtěla jsem hlavou a postavila se, chtěla jsem co nejrychleji projít okolo něj, bohužel mne chytil za nadloktí. Lekla jsem se, srdce mi nepříjemně rychle bušilo, nebyla jsem schopná pohybu. Všechny svaly si daly přestávku.
Zašeptal mi těsně do ucha. "Nemáš tušení o ničem, andílku." Jeho stisk povolil a já se dala málem na útěk. Musím Jasonovi opravdu poděkovat, každá holka si přeje takové seznámení. Ještě stále jsem cítila jeho kolínskou, která byla opravdu silná. Očima jsem hledala Skye, chtěla jsem odtud okamžitě zmizet, cítila jsem se zvláštně. Vím, že se nic nestalo, ale bylo to nepříjemné, vypadalo to, jako by mi snad něco vyčítal, divil se.
Skye se opírala o strom, povídala si s nějakým klukem. No, byl celkem pěkný, ale něco mi na něm nesedělo, navíc se mi zdál povědomý - alespoň něco. Přiběhla jsem k nim. "Skye, chtěla bych jít domů." Musela jsem znít, jako rozmazlené dítě. Ten kluk, se kterým Skye tak živě debatovala, se ke mně otočil, momentálně na mne hleděl, jako na svatý obrázek. Co to dneska se všema je?
Skye mne pohladila po rameni. "Jsi v pořádku?" ujišťovala se. "Udělal ti někdo něco?"
"Ne, ne…" vychrlila jsem ze sebe. "Jen, prosím, můžeme jít?" Bylo to ode mě nefér žádat vzhledem k tomu, že jí se tu zřejmě líbilo.
"Ty jsi Ariel, že?" ozval se kluk, který na mne tak divně čuměl, chtěla jsem ho ignorovat. "Promiň, jen jsem o tobě dost slyšel." Všimla jsem si, že ani Skye neví, která bije, ta s ním o mne rozhodně nemluvila. "Jsem Alex," představil se mi. Teď na mne Skye bude naštvaná ještě víc, než byla. Ona si ho vyhlídla a ona se s ním bavila.
"Tě-těší mne," zakoktala jsem se, "můžu vědět, odkud mne znáš? A neříkej mi, že ti o mne říkal Jason, to už na mne někdo zkoušel," odfrkla jsem se a znechuceně zavrtěla hlavou. Alex se napřímil, a hle další člověk, co měří minimálně metr osmdesát, hnědé vlasy mi zasahovaly do očí, které měl velice tmavě zelené, nedivila bych se, kdyby se někomu zdály černé.
"Ne, od Jasona o tobě nevím…" Kupodivu mne už ani nezajímalo, odkud mne zná, chtěla jsem jen co nejrychleji odtud zmizet - z tohoto děsivého místa od všech děsivých lidí. Chytla jsem Skye za ruku, kupodivu šla dobrovolně, asi taky zjistila, že tu něco smrdí.
"Super, tak se měj, ráda jsem tě poznala." Skye jen neochotně zamávala, ani se mu nepodívala do očí. S Jasonem jsme se naštěstí nepotkaly, ještě to by nám tak scházelo. Přešly jsme celou zahradou, konečně jsme se ocitly na asfaltové cestě před domem. Jako bych znovu mohla dýchat. Pokud mě Jason ještě někdy pozve na nějaký jeho večírek, ani mě nenapadne se tak ukázat! Nikdy!
"Jason mne seznámil s nějakým jeho kamarádem, který byl divný, opravdu divý," ošila jsem se, "ani mi nedokázal říct, odkud mne zná, vymýšlel si, že mu o mně řekl Jason." Skye se rozchechtala, jelikož věděla, že je to pěkný kravina. "A potom na mne dorážel s tím, že nic nevím, tak…"
"Ten Alex se taky choval divně," připustila kamarádka, "byla jsem dost ráda, když ses tam ukázala, choval se tak panovačně," přimhouřila oči a přidala do kroku, "víš, jako to nemám ráda." Přikývla jsem, Skye byla feministka do morku kosti, taková já nikdy nebyla. "Už nikdy jeho pozvání nepřijmu, ani ty bys neměla."

"Neboj, ani mne nenapadne," zareagovala jsem pohotově.

***
Budu ráda za váš názor... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ellie Ellie | 24. července 2016 v 14:54 | Reagovat

Takže ty nás napínáš už od začátku :-) Jen tak dál :-)

2 míša míša | 24. července 2016 v 15:15 | Reagovat

Je Alex i v těhle Křídlach bratr Ariel,nebo ne?
btw: líbí se mi jak tajemný to je, hned od začátku, jen tak dál ;-)

3 Terry Terry | 24. července 2016 v 15:17 | Reagovat

[2]: To zatím nebudu prozrazovat. :D
Jsem ráda, že to s touto povídkou zkoušíte znovu. :)

4 Ana Ana | 25. července 2016 v 14:54 | Reagovat

Líbí se mi jak si tuhle povídku vylepšila :-) Pevně doufám, že nebudem muset čekat moc dlouho do další kapitolky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama