Wings - Křídla Temnot 4. kapitola pt.2

16. srpna 2016 v 14:28 | Terry |  Wings of Darkness
-Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D

Terry...




Šla jsem přes celé město úplně sama, občas jsem měla problém vidět si pod nohy, tak jsem si svítila telefonem. Nebyl nejlepší nápad jít přes les a vyhýbat se osvíceným chodníkům. Když já chtěla být co nejrychleji doma, zavřít se v pokoji a nevím, jestli brečet, nebo se prohlašovat za blázna.
Daniel Wicked boháč s tajemstvím, které nedokážu jen tak vstřebat, počkat… teď je to i mé tajemství. To všichni bohatí lidé jsou andělé? Pokud ano, tak to mnohé vysvětluje. Zabraná do všech těch těžkých myšlenek jsem si nedávala pozor a přehlédla jeden z pařezů, jedna noha se zamotala o druhou a já skončila na zemi rozplácnutá, jako placka. Jedna z větví se mi zabořila hluboko do nohy. Ležela jsem naprosto nehnuta a snažila se sžít s tou odpornou bolestí, bála jsem se podívat na to, co jsem si provedla. Cítila jsem, jak mi něco pomalinku stéká po lýtku, s jistotou jsem věděla, že jsem se nepočůrala, což bych momentálně přivítala víc, než zřejmou krev a bolest. Pomalu jsem to rozdýchávala a připravovala se na nejhorší, budu si to muset nějakým způsobem ošetřit. Celá ta situace mohla trvat tak deset vteřin, mě to připadalo, jako hodina.
Pomalu jsem se posadila, poranila jsem si stehno, větev byla zabodnutá celkem hluboko, ale zřejmě jsem si neprotrhla tepnu, což pokládám za neuvěřitelné štěstí. Chvíli jsem se nad tím pozastavila, jsem přeci mrtvá, můžu zemřít znovu?
Bolest byla hrozná, naprosto roztřesenou rukou jsem uchopila větev. Snažila jsem si vzpomenout na pár užitečných informací, které jsme dostali na besedě o první pomoci. Pokud ta větev zasáhla tepnu a já tu větev vytáhnu, budu v hajzlu, jelikož kolem mě…
"Arielo?" Zalapala jsem po dechu, všechno přemýšlení o první pomoci se mi vykouřilo z hlavy.
"Tady!" zařvala jsem z plných plic. Hlas mého zachránce jsem moc dobře nepoznávala, jelikož volal z dálky, jediné, co vím je, že to byl muž. Rozhlížela jsem se okolo a doufala, že se každou chvíli někdo objeví.
"Ozvi se ještě!" vyzval mne.
"Tady, tady jsem!" K tomu jsem ještě rozsvítila telefon a zvedla jej nad hlavu. O pár vteřin později ke mně konečně přišel. Kdo by řekl, že dnes Daniela ještě uvidím.
"Řekl bych, že jsi hloupá, ale myslím, že je to naprosto zbytečné," pronesl nezúčastněně a poklekl ke mně.
"Proč jsi mě šel hledat?" polkla jsem a dívala se do jeho dokonalé tváře. Já musela naproti němu vypadat, jako nějaký strašák.
"Sluha mi řekl, že sis nevzala žádné auto, ani pro tebe nikdo nepřijel. Je skoro dvanáct v noci a ty ses rozhodla, že půjdeš domů pěšky přes celé město s náušnicemi asi za…" chvíli si ho prohlížel, "za půl mega, co myslíš, že se mohlo stát?" zvýšil na mne hlas, poté stočil svůj pohled na moji nohu, začal mi trhat pomalu látku šatů.
"Promiň," pípla jsem. Proč se mi omlouvám? Je to přece můj život a moje věc, i kdybych vyšla ven ověšená diamanty, jemu to může být jedno! Ale zpětně si uvědomuju, že to byla asi velká blbost. Uviděla jsem krev, která mi rychle stékala po kůži.
"Zasáhlo ti to tepnu," okomentoval to tiše, neznepokojilo ho to, "upřímně jsem si myslel, že až z tebe budu strhávat ty šaty, uvidím něco jiného." Vtipkoval i v takovou chvíli. "Lehni si a já s tím něco svedu," poručil mi, bez zaváhání jsem ho poslechla. Nevnímala jsem fakt, že jsem si asi lehla na nějaký ostrý kámen, tak moc jsem se bála, že mi nedokáže pomoct. Co by se mi stalo?
Daniel mi prudce vyškubl větev z nohy. Nevím, jestli jsem zařvala, nebo ne… zarývala jsem nehty do země, po chvíli jsem si uvědomila, že už žádnou bolest necítím. Projížděly mnou vlny uklidňujícího tepla. Daniel mi tlačil rukama na ránu.
"Jak se cítíš?" Sice mi drkotaly zuby o sebe, ale už mi bylo velice dobře. Bolest byla pryč.
"Jak jsi to udělal?" dožadovala jsem se odpovědi a posadila se. Daniel se mne již nedotýkal a já měla možnost prohlédnout si zranění, po kterém nebylo ani památky.
"Kouzlo," usmál se od ucha k uchu, "není zač, měl bych tě varovat, že pokud se ti povede zemřít, jako panna, zemřeš nadobro." Takže odpověď už mám.
"A co když zemřu… jako anděl?" Mnula jsem mezi prsty štěrk, nějak se mi nechtělo podívat se mu do očí.
Povzdechl si, "může tě zabít jen šíp s určitým jedem, nebo další ostré věci s oním jedem. Něco jako vykrvácení tě nezabije." Chytil mne za ruku a vytáhl na nohy. Chytil mne za boky, netušila jsem, co to zrovna dělá, po chvíli mi došlo, utíral do šatů krev, co měl na rukou. "No co, tvoje šaty už jsou stejně zničené," pozvedl rameny. Protočila jsem očima.
"Danieli, děkuju ti, kdyby tu bylo něco, co bych pro tebe mohla udělat, opravdu cokoliv…"
"Opatrně," pozvedl ukazováček, "nebo to budu brát vážně, Ariel." Myslela jsem, že se začne smát, on se ale tvářil opravdu vážně.
"Ale já to myslím vážně, zachránil jsi mi život," odmlčela jsem se, "i když pravda, před tím jsi mě zabil, beru to zpět." Díky rozparku, který mi Daniel vytvořil během pěti sekund, se dalo lépe chodit, chtěla jsem už konečně odejít domů.
"Pojď spát ke mně, je to blíž, ta akce za chvíli bude končit." To nepřicházel v úvahu, opravdu chci jít domů, napustit si vanu a dát si kakao.
"Dneska chci jít domů," řekla jsem rázně, nikdy v životě jsem nedokázala nikomu nějak odporovat, nebo říct ne, zřejmě se to učím, díky bohu!

"Dobře, ale zítra mě navštívíš, ano?" Někomu něco odříct dvakrát je už nad mé síly, místo odpovědi jsem přikývla. "Super a teď tě odprovodím domů, ať tě někdo třeba neokrade o nevinnost." On prostě musí zkazit úplně všechno!


***
Čtvrtou kapitolu jsem musela rozdělit na dvě části z důvodu rozbitého počítače... :) Snad se vám druhá část líbila... .)
Budu ráda za komentáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Wings: Chcete další sérii?

Ano 78.3% (18)
Ne 21.7% (5)

Komentáře

1 Ellie Ellie | 16. srpna 2016 v 14:38 | Reagovat

Hezké :-) Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama