Wings - Křídla Temnot 6. kapitola

5. listopadu 2016 v 21:13 | Terry |  Wings of Darkness
-Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D
Terry...



6. kapitola
Zdálo se, že se vše vrátilo do starých kolejí, nebo jsem se o to alespoň pokoušela. Chodila jsem do školy, učila se… a to bylo vlastně všechno. Vynechala jsem veškeré společenské aktivity. Vyhýbala jsem se mým kamarádkám a především matce a otci. Nemluvila jsem s nimi. Nedokázala jsem vstřebat všechno, co jsem se na charitativním večírku pana Daniela Wickeda dozvěděla.
Má matka nebyla moje matka, můj otec byl nějaký pošahanec patřící do prapodivné sekty, do které se mám přidat prý taky. Měla jsem plán! Nikdy se nestanu tím, čím otec a Daniel. Myslím, že nebude těžké odolat, tedy doufám.
Od večírku uplynul týden a já se od té doby snažila zaobírat jen jedním: přijetím na vysokou školu. Chci se odtud odstěhovat pěkně daleko, začnu znovu a popřu vše, čím momentálně jsem.
"Ariel?" Zrovna jsem stála u skříňky a vytahovala jsem si z ní učebnici, když mne někdo oslovil. Ohlédla jsem se a okamžitě protočila očima, jelikož na mne promluvil Sebastian. Neměla jsem toho kluka ráda, jelikož se ke mně vždy choval povýšeně a urážel všechno, co se nacházelo okolo něj. Divné bylo, že většině spolužaček, se to líbilo.
"Co bys rád?" zamručela jsem s pohledem zabodnutým do oné knihy, pro kterou jsem si přišla před hodinou.
"Slyšel jsem, že se znáš s tím pracháčem… Wickedem?" A hle, získal si moji plnou pozornost. Zabouchla jsem skříňku a upřela na něj oči. Jeho blond vlasy dnes trčely do všech stran a jindy posměvačné hnědé oči dnes vypadaly velice vstřícně. Možná se mi to zdálo, ale když se snažil být roztomilý, tak mu na obličeji vyskákalo pár pih.
"Proč se na to ptáš?" vrtěla jsem nechápavě hlavou. "Myslím, že ti nepůjčí prachy," reagovala jsem na jeho poznámku o pracháči.
"Budeš se divit, ale peněz mám dost," ležérně se opřel o skříňky a zablokoval mi tak cestu úniku. Poprvé jsem si všimla, že má celkem namakané ruce. Jak dlouho asi stráví v posilovně. Kriste! Takové myšlenky opravdu musím zahnat.
"Fajn, tak co po něm chceš?" nadzvedla jsem obočí a přitáhla si k hrudi knihu.
"Pořádá dneska večírek a celkem bych tam chtěl jít." Nahlas jsem se rozesmála nad jeho hloupostí. Kdo by chtěl na večírek toho šílence.
"Asi tě zklamu ani nevím, že je nějaký večírek, takže…" Naznačila jsem mu rukou, že bych velice ráda prošla okolo něj.
"Ale… ale znáš ho," popošel ještě blíž ke mně. V ten moment zazvonilo na hodinu, on to ale vůbec nebral v potaz. "Podle mě by se nezlobil, kdybys tam přišla… třeba se mnou," pokřiveně se na mne usmál. Možná už vím, proč po něm holky tak toužily. Já každopádně nejsem hloupá a přesně vím, že mne chce jen využít, aby se dostal onen večírek.
"Sebastiane, nezlob se, ale já tam opravdu nemám v plánu jít a teď mi uhni, jdu na biologii." Bohužel ani potom, co jsem jej slušně požádala, se neměl k tomu, aby mi uhnul. "Myslím to vážně!"
"Ariel," pohladil mne něžně po tváři. Začala jsem couvat, okamžitě, co se mne dotknul. "Ten chlap ti něco provedl, že? Poznám to…"
"No, asi tě tvůj radar nějak zradil, Daniel mě vůbec nezajímá." Přiznávám, možná to znělo malinko nedůvěryhodně, ale snažila jsem se. "Dej mi pokoj."
"Můžeme tam jít spolu a…"
"Šetři dechem, Casanovo, nemám v plánu nikam jít." Sebastian opět hodil ten svůj nepřátelský obličej, nečekala jsem, že to půjde tak rychle.
"A já si vždycky myslel, že s holkami tvého druhu je legrace." Hrklo ve mně.
"Holky mého druhu?" zopakovala jsem kostrbatě, snažila jsem se uklidnit dech.
"Jo, bohaté, rozmazlené…" Odstrčila jsem ho. To snad nemůže myslet vážně. Měla jsem chuť odejít ze školy, protože jsem opět byla nehorázně vytočená. Musela jsem se uklidnit, věděla jsem, že mé chování úzce souvisí s tím mým andělským problémem.
Opět jsem nepromluvila jediné slovo s kamarády a po skončení vyučování jsem nastoupila do auta, a co nejrychleji odjela domů. V hlavě mi ležel Sebastian a jeho hnusné chování, dále Daniel, který pořádal akci a nepozval mě. No co… mohl se o to alespoň pokusit. Jistě, že bych odmítla, ale zvedlo by mi to sebevědomí.

Ležela jsem v posteli se zavřenýma očima, se sluchátky v uších a užívala si dnešního deštivého dne. Ano, dnes opravdu pršelo, opadl ten hnusný horký opar a já byla neuvěřitelně ráda, když na mne skrz otevřené okno foukal studený vítr.
Měla jsem pocit, že si vedle mne někdo lehnul, podivně se totiž zhoupla postel. Prudce jsem otevřela oči.
"Danieli!" vykřikla jsem jeho jméno. "Co tu sakra děláš?" vytáhla jsem si z uší sluchátka a nemohla si tak dál užívat písničku Carry on wayward son.
"Taky tě rád vidím, už ses uklidnila po našem… konfliktu?" uchechtl se, lehl si na bok a podložil si hlavu polštáři. Pozoroval mne.
"Doufala jsem, že tě třeba už neuvidím."
"A já myslel, že nejsi tak naivní," odmlčel se na chvíli a přesunul svou ruku na můj bok. "Už si změnila názor?" Nevím, co mne to popadlo, ale najednou… jako bych si snad chtěla něco dokázat.
"Ne, nezměnila. Mimochodem, prý pořádáš večírek, chtěla bych se tam stavit se Sebastianem," usmívala jsem se, jako sluníčko.
"Sebastianem?" stáhl ruku a svraštil obočí. "Kdo to je?"
"Kamarád," pozvedla jsem ramena, "můžeme přijít?"
"Jistě… neformální akce," zvedl se z postele, "tak tedy večer." Divila jsem se, když můj pokoj opustil dveřmi.

***
Budu moc ráda za komentáře... :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 5. listopadu 2016 v 22:12 | Reagovat

Moc hezké :-)

2 Baska Baska | 6. listopadu 2016 v 4:47 | Reagovat

Zaujimave. Prosim o dalsiu kapitolku

3 Ellen Ellen | 6. listopadu 2016 v 14:44 | Reagovat

Milovala jsem, miluji a budu milovat Křídla! 💞👏🏻 Líbí se mi obě verze...jen otázka to budeš přepisovat jen tu 1 první sérii nebo i ty další???🤔☺️

4 Terry Terry | 7. listopadu 2016 v 15:21 | Reagovat

[3]: Ahoj!
Jsem moc ráda, že se Ti povídka líbí. :)
Ano, plánuju to tak nějak dát celé do kupy a přepsat to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama