Wings - Křídla Temnot 7. kapitola

29. listopadu 2016 v 22:49 | Terry |  Wings of Darkness
-Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D
Terry...

7. kapitola
Nemohla jsem uvěřit tou, že jsem Sebastiana opravdu vzala sebou na večírek k Danielovi. Toho nejvíc sobeckého, namyšleného pitomce z celé školy. Jedno mu však musím nechat, od doby, co mne vyzvedl doma, se ke mně choval prapodivně přívětivě a usmíval se.
"Ehm, nemyslíš si, že tě v noci dopravím domů," ujišťovala jsem se. Nedocházelo mi totiž, proč jedeme jeho autem, pochybuju, že nebude vůbec pít. Sebastian se ušklíbl.
"Ne, to ne," zavrtěl hlavou a prudce otočil volantem doleva, přesně věděl, kde Daniel Wicked bydlí, to ale přece jen vědělo celé město. Občané tohoto městečka byli hrdí na to, že někdo takový bydlí tady. "Pojedeme taxíkem, během večera si pro auto přijde brácha." Přikývla jsem, měla jsem za to, Sebastian je jedináček, alespoň se tak celou dobu choval.
"Mimochodem, jak ses s Danielem seznámila?" pomalu parkoval před ohromnou vilou, kterou si po očku prohlížel, náš dům by se do ní vlezl asi dvakrát.
"Potkali jsme se u Jasona na večírku a on potom pořádal ten charitativní ples," mávla jsem rukou, "dlouhá historka…"
"Ty jsi byla na tom charitativním plese?" skočil mi do řeči. Přikývla jsem a chtěla vylézt z auta, on mi však položil ruku na stehno, což mne neuvěřitelně překvapilo a vyděsilo zároveň. "Neviděl jsem tě tu." Abych byla upřímná, ani jsem nečekala, že by tu Sebastian mohl být. Ano, jeho rodina štědrá je, ale on není ten typ, který by chodil na takové… formální akce.
"Nebyla jsem moc v sále… Hele, o co se snažíš?" Sundala jsem mu ruku z mého stehna, nemohla jsem se totiž vůbec soustředit. Dneska byl totiž den, kdy jsem si vzala na sebe nejkratší šaty, které vlastním. Černé a velice upnuté, možná jsem si je vzala kvůli Daniela a možná taky proto, abych ho provokovala… já vlastně ani nevím, co tu dělám, a co chci.
"Tak promiň," pozvedl ruce a bez dalších slov vystoupil z auta. Protočila jsem oči a následovala jej.
Hlasitá hudba otřásala celý domem, nečekala jsem, že by Daniel měl opravdu rád takové večírky, posledně se přece jen choval jako odporný snob.
Sebastian mi nabídl rámě, když jsme stoupali po mramorových schodech, právě jsem začala litovat toho, že jsem si neobula pohodlné kecky, ale ty, uznejme, nevypadají tak pěkně, jako vysoké lodičky.
Skoro nikoho jsem zde neznala, nedivila bych se, kdyby to všechno byli… andělé, nebo nějaké další zrůdičky, ke kterým se mám co nevidět přidat - nikdy se k nim nepřidám.
"Ariel, srdíčko," zvolal Daniel kráčíc naproti nám s otevřenou náručí, měl na sobě upnuté černé triko, které zvýraznilo jeho úžasnou postavu… kurňa práce! Odvrátila jsem od něj zrak, ale ne zase moc, abych nevypadala, jako pošuk. Krokem, jakým se k nám blížil a úsměvem, který měl na tváři, mi bylo jasné, že není úplně střízlivý.
Trochu jsem popošla od Sebastiana a objala Daniela, mne již pevně svíral v náručí. "Ještě není ani deset a ty už…" začala jsem mu šeptat do ucha.
"Jen se dobře bavím," líbl mne na tvář, vrazila mi do nosu jeho kořeněná kolínská s příměsí cigaretového kouře.
"Ty kouříš?" podivila jsem se s nazdviženým obočím. Daniel pozvedl ramena a následně, teď však zvážněl, popošel k Sebastianovi, který se samolibě usmíval.
"Sebastian Clarendor," uchechtl se Dan, "tak tenhle Sebastian," podíval se na mne hned po sléze se pootočil zpátky k mému doprovodu, "tak tedy vítej," rozhodil rukama, "dobře se bav." Potom, co mi Sebastian přiznal, že byl také na charitativním večírku, mne nepřekvapilo, že ho Daniel zná. Proč se ale tak podivně usmíval?
"Sebastiane, omluvíš mne?" šeptla jsem, když se Daniel vydal někam neřízeně, jako střela. "Potřebuju si s ním na chvíli promluvit…"
"Jasně, běž," přikývl bez jakéhokoliv zaváhání. Nebylo těžké Daniela doběhnout i na v těch tak moc nepohodlných botách. Poklepala jsem mu na rameno.
"Co to bylo?" svraštila jsem obočí. Daniel si poklepal na ucho a předstíral, že přes řvoucí hudbu neslyší, co na něj hulákám. Ukázala jsem na verandu, kde stálo pár lidí a popíjeli alkohol, nebo… dělali prostě jiné věci, co se na večírcích dělají.
Daniel se znuděně nadechl, ale nakonec mne následoval, na čerstvém vzduchu jsem to tedy zkusila znovu. "Co to bylo?"
"Co mělo být co?" hrál naprosto hloupého, a při tom si prsty projel vlasy, měl je teď na všechny strany. "Jen jsem se pozdravil s tvým… přítelem."
"Není můj přítel," odsekla jsem chladně a trochu jsem se při té představě otřásla.
"Aha, no… měl bych tě varovat, chce s tebou dneska dělat nestoudné věci, tak jsem si myslel, že…"
"Fuj, ne!" zarazila jsem ho, "jak jsi na něco takového přišel? Jak můžeš vědět, co se mnou chce, nebo nechce dělat?" Daniel se rozchechtal.
"Ariel, panebože! To jsi nikdy nebyla na žádném večírku? Nebo ses až do teď úplně vyhýbala mužům? Protože to tak opravdu vypadá.
***
Budu moc ráda za komentáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 29. listopadu 2016 v 23:39 | Reagovat

Opět super :-) jen tak dál :-)

2 Baska Baska | 30. listopadu 2016 v 20:46 | Reagovat

Super, len pokracuj. Prosim a dalsiu kapitolku. Paci sa mi ako si tento pribeh ponala. :-)  ;-)  :-)

3 Adel Adel | 3. prosince 2016 v 18:57 | Reagovat

super :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama