Light on the other side: Pilot

4. prosince 2016 v 19:00 | Terry
Téma: Má tvorba
Anotace: Každý si nějak namaloval první rok na vysoké škole. Všichni počítají maximálně s jednou noční můrou - zkoušky, co když ale jsou i jiné děsy, které můžete najít na kolejích, kampusu nebo přímo na přednáškách? Dají se vůbec přežít? A následně žít s vědomím, že něco takového vůbec existuje??
Poznámka: Tak je to tady, konečně slibovaný "Pilot" nové povídky... :) Musím vás upozornit, že bude psaná tak nějak jinak, u textů jsou data, takže přesně víte, ve který den se děj odehrává





11. listopadu 2016, noc
Obklopuje mne tma. Nejhorší na tom je, že ani nemohu rozsvítit světlo, jelikož bych probudila zbytek pokoje. Opět nemůžu spát, převaluju se z boku na bok druhý, nedivila bych se, kdyby se mi opět povedlo svléknout prostěradlo z matrace. Ozvala se hlasitá rána, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to seshora. Řekněme, že naši sousedi jsou poněkud hlasitější, než zbytek celého kampusu dohromady! Vzala jsem jeden z mých polštářů a přehodila si jej zlostně přes tvář - jako by mi to snad mělo pomoct.
"Nemůžeš spát?" ozvalo se z druhého konce pokoje. Posadila jsem se a přimhouřila oči, abych viděla alespoň siluetu Marion sedící na posteli ve vytahaném tričku s drdolem na hlavě. "Je úplněk," pronesla na vysvětlenou. U mě za nespavost nemohl úplněk, nemohla jsem spát poslední týden.
"Slyšela jsi ty kretény nad námi?" povzdechla jsem si šeptem, abych neprobudila Carrie. Měla postel situovanou přesně mezi mou a Marioninou postelí, nebylo mezi nimi mnoho místa.
"Nevím, co tam dělají!" Tak se ukázalo, že ani Carrie nespí, sedla si a promnula si oči. "Tak hrozně se těším, až odtud vypadnu." Ano, měla to štěstí, že si našla byt a do něj pár spolubydlících. Carrie nebyla bažant, jako Marion a já, pár let už měla za sebou. Mě to teprve všechno čeká.
Praštila jsem hlavou do polštářů a naslouchala prapodivným zvukům, který tento pokoj, a sousedé vyprodukovali (asi opravdu s jistotou nechci vědět, co tam dělají).
Znovu jsem skončila u otázek, které mi můj mozek v poslední době klade celkem často - byl dobrý nápad jít na vysokou školu? Ano, první měsíc mi dával iluzi naprostého štěstí, pak ale v jeden moment se všechno roztříštilo na milion malých kousků a já byla nucena začít od začátku.

12. listopadu 2016, ráno
Začínalo pořádně přituhovat, mráz mi vnikal pod hrubé oblečení, drkotala jsem zuby. Přidávala jsem do kroku v domnění, že se tím zahřeju, navíc jsem spěchala na přednášku. Pamatovala jsem si, že jsem si včera slíbila nový začátek, bohužel mi připadalo, že se nic nezměnilo, navíc se mi stávalo hrozně, jelikož jsem usnula asi až kolem třetí hodiny ráno.
"Ahoj," někdo mi zašeptal do ucha velice hlubokým hlasem. Nadskočila jsem, hrozně jsem se lekla, dotyčný se za mnou připlížil velice tiše, nebo jsem jen možná byla opět zabraná do svých myšlenek. Prudce jsem se otočila a vší silou jsem Michaela praštila do ramene.
"Ty kreténe," ulevila jsem si a nahlas polkla. Michael byl jeden z mých kamarádů, které jsem nově poznala na vysoké škole. Obyčejný vysoký kluk s hnědýma očima a americkým úsměvem. Dokázal sehnat veškeré materiály ke studiu.
"Nemohl jsem si pomoct, Eriney," pozvedl ramena. Nechápala jsem, že má na sobě jen velice tenkou bundu a žádnou šálu, nebo čepici. "Navíc jsem na tebe volal z druhé strany ulice, myslel jsem si, že mě ignoruješ." Protočila jsem na něj oči. "Jdeš na seminář starověku?" Krátce jsem přikývla, jako by nevěděl, že se tam každé pondělí v osm ráno potkáváme.
12. listopadu 2016, večer
Velice rychle jsem obkreslila své rty rudou rtěnkou a černé vlasy si prohrábla prsty. Dnes jsme poprvé s Marion chtěly navštívit jeden z večírků. Ano, je to docela pozdě, ale lépe pozdě, než nikdy.
Klub byl narvaný k prasknutí, pohlédla jsem k baru, nedalo se tam hnout, servírky měly opravdu hodně práce.
"Jo, stále si stojím za tím, že jsem tady nechtěla jít," poznamenala Marion uštěpačně. Byla jsem si stoprocentně jistá, že protočila očima.
"Hele, zkus pohodit svou blonďatou hřívou, možná nám někdo koupí pití," vyzvala jsem jí. Zatvářila se na mne, jako bych ji snad praštila do obličeje. Proč si nemůžu občas najít kamarádky, které mají zájem navštěvovat večírky, nebo něco na ten způsob.
Hudba hrála opravdu nahlas a já viděla, jak Marion pomalu vstávají vlasy, nelíbilo se jí to.
"Tak běž domů," vyzvala jsem ji, "já se tu s někým skamarádím," ukázala jsem ji ke dveřím, "fakt vadit mi to nebude," dodala jsem, než začala nějak argumentovat. Silně mne objala dobrá, tak to jsem úplně nečekala.
12. listopadu… skoro už 13. listopadu, 2016
Nečekala jsem, noc dokáže utíkat tak rychle. Užívala jsem si to tady plnými doušky. Seznámila jsem se Suzy, Andy, Violett… bohužel nemám tušení, jak se jmenuje zbytek mých nových "přátel". Přiznávám se dobrovolně, byla jsem opilá, a proto nebylo divu, že jsem poslední hodinu seděla v jednom z boxů a sledovala skleničku s vínem. Neměla jsem kombinovat víno a… pivo, panebože to byla ta největší hovadina, jakou jsem kdy udělala.
Uslyšela jsem křik. Určitě je to nějaká pipka na záchod, která zjistila, že se jí zlomil podpatek, a tak jsem tomu nevěnovala přílišnou pozornost. Tohle byl totiž můj nový začátek…
"Všichni opusťte budovu!" zařval jeden z barmanů. Nechápala jsem, o co jde. Vypadal opravdu vážně, a tak jsem se pomalu zvedla a opravdu se měla k odchodu. Suzy, moje nová kamarádka, mě pevně chytila za ruku a škubla se mnou.
"Co děláš?" vystrašeně jsem se na ni dívala. Ještě před chvílí měla učesaný pevný culík a bezchybné líčení, teď však měla řasenku rozmazanou a na hlavě vrabčí hnízdo.
"Violett je mrtvá!" zajíkla se. "Vi…viděla jsem ji u umyvadel," začala koktat. Nevěděla jsem, jestli je jen opilá, nebo mluví pravdu.
"To ty jsi křičela?" přikývla a setřela si slzy, které jí pomalu stékaly po tváři. Stále jsme neprošly celým klubem k východu, a tak jsem se nepatrně ohlédla směrem k záchodům, to mne však už proud lidí vytlačil ven.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vida vida | 4. prosince 2016 v 19:33 | Reagovat

Přijde mi, jako bych to už někde četla :D

2 Terry Terry | 4. prosince 2016 v 20:43 | Reagovat

[1]: Ten začátek určitě, jelikož jsem to zde uveřejnila, jako ochutnavku :)

3 Ellie Ellie | 4. prosince 2016 v 21:10 | Reagovat

Je to zase něco nového :-) je to pěkné pokračuj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama