The Golden cage - První kapitola

22. prosince 2016 v 19:32 | Terry |  Golden cage
Téma: Vlastní tvorba
Anotace: Vítejte ve škole čar a kouzel... Pardon, to zní, jako Harry Potter. Tato škola je pravým opakem Bradavic a nachází se na opravdu hrozném místě. Na místě, kde by obyčejný člověk nepřežil ani pět minut. Tak tedy znovu, vítejte v Golden cage. Škola pro čarodějky a čaroděje, která se nachází v samém srdci centra démonů.
Čarodějové jsou zde školeni jen pro jedinou věc, aby sloužili démonům a Králi. V tomto příběhu se dozvíte o osudu jedné z čarodějek jménem Rain, která poruší snad všechna pravidla.
Poznámka: Tak jak jsem slíbila... tady je to překvápko, které mám v hlavě poslední dva měsíce... Ale rozhodla jsem se, že ho vydám na své dvacáté narozeniny. Ano, je to tak, stárnu.
Snad se vám povídka bude alespoň trochu zamlouvat.
Předem se omlouvám za sprostá slova a scény, které nejsou úplně vhodné pro každého, a proto povídku označuji za 15+, doufám, že se mi mé vize povedou dostat na papír, tak jak si přeji.



Kapitola první
Golden Cage
Čeho se vlastně člověk bojí? Smrti? Bolesti? Proč se bojí, když ví, že se některým věcem jednoduše nevyhne. Tuto otázku jsem si položila hned několikrát v mém životě. Dnes to bylo asi úplně poprvé. Klepala jsem se, jako ratlík, když se před námi producíroval to divně vypadající stvoření.
"Co všechno víte?" měřil si nás nevraživým pohledem. Jeho oči byly černé, neměl žádné bělmo, bylo velice těžké, na kterou z nás se přesně dívá. "No?" popohnal nás. Žádná z nás se neměla k odpovědi. Po delší době naprostého ticha se rozchechtal a poškrábal se na rudém čele.
"To snad není možné, proč zrovna já jsem musel dostat tu skupinku, která nemá žádné tušení o tom, co jsou zač. Varovali nás dneska, že někdo si převezme…" mávl nad tím rukou, "nemá to cenu." Ten hnusák si sedl na obrovský balvan.
"Takže, vím s jistotou, že mi teď nebudete věřit, nebo budete vřeštět, je mi to úplně jedno," zmlkl a zadíval se na mne, určitě se na mne díval a po chvíli na mne i ukázal, "co to máš v kapse?!" Svraštěla jsem obočí a rukou si zajela do kapsy od bundy, vytáhla jsem z ní věcičku s tupými hroty. Malý dřevěný křížek, který jsem sebou nosila už odnepaměti.
"Dal mi ho můj táta," šeptla jsem a zahleděla jsem se na křížek v ruce z tmavého dřeva.
"Okamžitě ho zahoď," sykl naštvaně a šel ke mně blíž, "nebo budeš viset." Nahlas jsem polkla a se slzou v oku zahodila křížek do polozmrzlého sněhu. Zahodila jsem kus sebe. "Správně," pokřiveně se usmál a pohladil mne po tváři. Naskočila mi z toho husí kůže po celém těle. "Jak se jmenuješ?" Srdce mi tlouklo, jako o závod. Potřebuju se nějak uklidnit, tady to nejsem já.
"Ra…Rain," vykoktala jsem své jméno. Zrůda si natočila můj pramen tmavě fialových, skoro rudých vlasů na dlouhý prst.
"Jsi rozkošná," odstoupil ode mne. "To je jedno, teď vám vysvětlím situaci… Dostaneme se spolu na místo, o kterém jste asi do teď nevěděli, že existuje. Začnete tam navštěvovat školu pro váš hnusný druh malých čarodějnic, a až dostudujete," usmál se na nás, "budete sloužit nám. Démonům z vyšší třídy. Některé čarodějky se dokonce dostanou až na hrad, ale je opravdu mizivá šance, že se to stane některé z vás," uchechtl se. Co mi to právě popsal za život? To přece nemůže být pravda, musí to být hnusná lež.
"Tak to je vtipné," ozvala se blondýna vedle mne, "já rozhodně nikomu sloužit nebudu, víte, kdo je můj otec?" rozchechtala se.
"Myslíš, že starosta nějakého malého zasrčeného města má u nás nějaké pravomoci? Navíc, zlatíčko, není to tvůj pravý otec," mrkl na ni, "nikdo z vás nevyrůstal u biologických rodičů." Věděla jsem, že alespoň u mne tomu tak opravdu je. To nás všechny spojovalo. "A teď bez dalších keců pojďte za mnou," trhl hlavou k sobě a rozešel se k obří skále, která se před námi tyčila. Rozhlížela jsem se okolo a snažila se vymyslet, jak nejrychleji utéct. Šli jsme okolo velkého jezera, které bylo skoro zmrzlé, byla by to jistá sebevražda. Po pravé straně byl les, možná by se tam dalo někde schovat, jen musím vymyslet, jak se nejtišeji vypařit. Zřejmě jsem nad tím nepřemýšlela sama, jelikož ona nafoukaná blondýna začala utíkat směrem k lesu, byla bohužel hlučná. Démon se otočil jejím směrem.
"Laškuje se mnou," na tváři mu naskočil obrovský úsměv. "Předvedu vám, co se vám stane, když nebudete poslouchat." Stačilo mu jediné lusknutí na to, aby se blondýna objevila u něj, klečela a on ji držel pevně za vlasy. "Nečekal jsem, že budeš tak moc hloupá," trhl s ní a byla úplně celá na zemi, plakala a třásla se. Všechny jsme se třásly. Dvě černovlásky vzlykaly, občas to znělo jako modlitby, které mne pálily na jazyku. Zrzka přede mnou žmoulala papírový kapesník a já se už dívala jen do země, nechtěla jsem sledovat divadlo přede mnou.
"Sledujte, čarodějky," oslovil nás, "nebudu ji věšet, která pak ví, jak kdysi lidé zabíjeli čarodějnice?" Myslím si, že všechny jsme znaly odpověď, ale nikdo si nedovolil ani pípnout. "No tak, děvčata," popohnal nás.
"Oheň," řekla zrzka a při tom upustila kapesník, asi se dokázala soustředit jen na jednu věc.
"Správně!" zatleskal démon a já k němu opět vzhlédla. "Ale požár taky nebudeme zakládat, vždyť bychom ještě vypálili celý les… další nápady?" Mé oči se opět stočily k obřímu jezeru. Voda, oni je topili. "Správně, Rain." Pohlédla jsem na něj. "Řekni to nahlas," vyzval mne a já asi neměla na vybranou. Jak je možné, že ví, na co myslím?
"Voda," nahlas jsem polkla, "topili je, prosím, nedělejte to," zavrtěla jsem hlavou. Démon se zamračil, byl jakoby překvapený.
"Tahle," ukázal na blondýnu, "by tě vyměnila za žvýkačku, kdyby na ni měla chuť, ty za tebou jsou satanistky, protože se snaží už půl poslední hodiny poděkovat Ďáblu, ony se nebojí Rain… Žádná z nich," zavrtěl hlavou. "Jsou rády, že začnou konečně navštěvovat Golden cage. Až na tuhle blondýnu, která si myslela, že se stane čarodějkou a bude vládnout celému světu. Myslel jsem si, že nic nevědí, napojil jsem se na tebe, Rain a při tom nic nevíš, jen ty." Vyschlo mi v ústech. "Teď, když se podívám na myšlenky ostatních, je mi jasné, že se neskutečně těší a já je zdržuju kvůli tobě."
"Zabijete mě za to," polkla jsem nahlas. Zavrtěl hlavou.
"Dnes tě zabíjet nebudu." Démon opět luskl a vysoká blondýna se vznesla, při tom ječela a po chvíli… skončila ve vodě, ze které neměla možnost se dostat. Celou tu dobu jsem si myslela, že se ty holky bojí… ale při tom se těšily, věděly, co se děje a já byla za hlupačku.
Zavřela jsem oči, nemohla jsem se na to dívat, třásla jsem se, jako osika. Ucítila jsem, jak mne někdo chytil za nadloktí a poté mi zašeptal do ucha: "spi".
***
Budu ráda za komentáře :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 22. prosince 2016 v 20:55 | Reagovat

Zajímavě se to vyvíjí :-)

2 Adel Adel | 7. ledna 2017 v 17:22 | Reagovat

aa to vypadá tak dobře !!!

3 MaikelF MaikelF | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:55 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama