Winter Song 1/3

22. ledna 2017 v 18:40 | Terry |  Short tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon+Elena
Čas: Do seriálu ani do knihy zařadit nejde
Anotace: Elena navštěvuje vysokou školu a má všeho až nad hlavu. Vše se ještě víc zkomplikuje, když potká Damona Salvatora, který ji při setkání zachrání z celkem prekérní situace. To, že Damon není obyčejný chlap pozná hned prohození pár vět.
Jak ale všechno okolo nich dopadne? Dobře, nebo za to Elena patřičně zaplatí?
Komentář: Tak je to tady. K výročí tohoto blogu je tady pro vás přichystána jednorázovka rozdělená do tří částí. Snad se vám bude líbit a zanecháte nějaký komentář. :)
Terry...




Winter song
1/3
Nemyslela jsem na to, že mi mrznou nohy, ani na to, že už v životě nebudu cítit prsty na rukou, nebo mé tváře. Koncentrovala jsem se jen na jediné. Ať sakra neuklouznu na zledovatělém chodníku, který nikdo neposypal kamínky. Celé mé tělo bylo jakoby zkoprnělé, a pokud mne někdo pozoroval, musel si o mne myslet, že jsem naprostý blázen. Ke všemu mne malinko k zemi tížil batoh plný knih, který jsem sebou táhla z knihovny. Konečně jsem se rozhodla, že se začnu učit, když už jsem se dostala na vysokou školu a ke všemu mi skončil semestr a začaly zkoušky.
"Do prčic," poznamenala jsem si sama pro sebe, když jsem viděla, jak naproti mně jde Roy. Kluk, který se mnou chodí na brigádu, a zároveň kluk, kterého už dobré dva týdny malinko ignoruju. Neodepisuju mu na esemesky, a když ho zahlédnu v obchodě, jak vybaluje zboží, obejdu ho, nebo předstírám, že jej nevidím. Jednou jsem si s ním vyšla, jelikož mne překecal, zjistila jsem, že je to neuvěřitelný narcistický hlupák.
"Elino," povzdechl si, když ke mně přišel blíž. Nadzvedla jsem jedno obočí, nebyla jsem si jistá, jestli slyším dobře.
"Jsem Elena," opravila jsem ho zahořkle, vlastně mi ani tak nevadilo, že jsem se na chvíli zastavila, i když by to nemuselo být s tímto hlupákem. Roy, který mi tvarem obličeje, a teď i barvou, připomínal jabko, nad touto poznámkou pouze mávl rukou, jako by vůbec nevadilo, že spletl mé jméno. Všimla jsem si, že se mu jeho blond vlasy lepí na čelo, vypadalo to divně.
"Jako… hraješ si na nedostupnou?" odfrkl si, "jestli si myslíš, že jsi nějaká výhra, tak to se hnusně pleteš," dorážel ne mne. Malinko se mi zrychlil tep. Já, že nejsem výhra? Nikdy jsem se za ní nepokládala, ale co si on zatraceně myslí o sobě?
"Nemyslel sis snad, že to naše rande, nebo schůzka, nebo co to vlastně bylo, dopadlo dobře," vyblekotala jsem ze sebe, asi bych nikdy neřekla nic tak hnusného, ale on mne urazil a to opravdu jen tak tolerovat nebudu.
"Ne, byla to katastrofa," přitakal mi, "nikdy jsem nepotkal tak hroznou nánu, jako jsi ty." Polkla jsem všechna slova, která mne pálila na jazyku a měla chuť okamžitě odejít.
"Měj se," zamručela jsem a snažila se ho obejít, on mne však pevně chytil za nadloktí, vsadím se, že tam zítra budu mít modřinu. "Pusť!" křikla jsem na něj a snažila se mu vytrhnout.
"Ale jsi pěkná a dlužíš mi sex, za tu večeři." Rozšířily se mi zorničky, to přece nemůže myslet vážně.
"Okamžitě mě pusť, nebo začnu křičet," upozornila jsem ho, on mne však nehodlal jen tak nechat jít. Začínala jsem se bát. Pomalu se smrákalo a moc lidí už tu nešlo.
"Jen do toho," zašeptal mi úlisně do ucha. V momentě, kdy mi srdce opravdu málem vypovědělo službu, jsem uslyšela za sebou hluboký a pronikavý hlas.
"Podle mě, se takto dámy nedrží," poznamenal dotyčný a mě, jako by spadl velký a těžký balvan ze srdce.
"Jdi do hajzlu," odpálkoval ho Roy, aniž by se na něj podíval. Nevím, co se stalo, ale najednou Roy ležel na zemi a já stála čelem k muži, který mi pomohl z mých malých nesnází. Byl vysoký a měl tmavé vlasy. Upřímně, nevypadal moc přátelsky. Vypadal ještě nebezpečněji, než Roy. Poté se však na mne usmál a já naprosto změnila názor.
"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Jo," urychleně jsem přikývla, "děkuju, děkuju moc." Moji pozornost opět získal Roy, který se zvedl z chodníku. Všimla jsem si, že mu ze rtu teče krev. Nevím, jestli jsem měla zamrzlý mozek, ale celá ta situace proběhla tak rychle, že jsem nedokázala zpracovat to všechno, co se stalo.
"Toho budeš ještě sakra litovat!" ukázal na mne prostředníček, když si ale všiml pohledu mého záchrance, dal se skoro na útěk.
"Tvůj ex?" nadzvedl tmavé obočí zachránce, "promiň, že se ptám," vyhrkl ihned, co jsem se zatvářila asi trochu divně.
"Ne, to… vlastně jsem si s ním vyšla jen jednou a byla to katastrofa a… mimochodem jsem Elena," podala jsem mu ruku a on ji hned přívětivě stiskl.
"Damon, moc rád tě poznávám." Bylo na něm něco divného, něco, co se nedá jen tak popsat. Mohly za to snad jeho hluboké modré oči, ve kterých se ztratila, nebo snad křivý úsměv, který ve mně probudil divné mrazení.
"Co bys řekla, kdybychom si zašli někam sednout? Vypadá trochu vyděšeně a bledě," poznamenal. Vyschlo mi v ústech, asi jsem vypadala jako pěkný kretén. Raději jsem přikývla, i když jsem doufala, že se dnes večer naučím alespoň na zítřejší zkoušku.
Nešli jsme nikam daleko, byla jsem celkem překvapená, že chtěl jít teď do nejznámějšího klubu v celém městě, myslela jsem si, že v tuto hodinu budou mít ještě zavřeno. Taky bylo.
"Ehm, asi budeme muset jinam," podotkla jsem a už jsem se chtěla rozejít, on mne však chytil za ruku. Ne jak ten kretén, ale něžně.
"Je to tak trochu moje, takže se dovnitř dostaneme, neboj," mrkl na mne. Super, takže mne zachránil majitel nejvíc úžasného klubu, do kterého jsem se nestačila ani jednou dostat, protože byl pokaždé úplně plný.
"Tak to je super," zasmála jsem se, "několikrát jsem tu šla s kamarádkou a ani jednou jsem neměla štěstí se tady dostat.
"Já myslím, že s tím už nikdy nebudeš mít problém," spiklenecky na mne mrkl. Vešli jsme do toho super velkého klubu a vyšli po schodech nahoru, kdy byly sedačky se stolky, k jednomu jsme si sedli. Damon ještě stačil ukázat na jednoho z barmanů.
Cítila jsem se neuvěřitelně pohodlně, navíc tady bylo teplo, takže jsem konečně opět cítila zmrzlé prsty a tvář. Položila jsem na zem svůj těžký batoh a odložila si na opěrku kabát.
"Hádám, že jsi studentka. Já jsem teď ve třeťáku, uvidíš, že se tou školou prokoušeš i bez tak velkého množství knih." Takže, Damon studuje a vlastní klub. Dobře, já vlastním tužku a ještě jsem nedodělala ani prvák.


***
Snad se vám první část líbila. :) Budu ráda za komentáře a sdílení... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tady!

KLIK 100% (1235)

Komentáře

1 Ellie Ellie | 23. ledna 2017 v 17:27 | Reagovat

Zajímavé :-)

2 Ellen Ellen | 23. ledna 2017 v 17:42 | Reagovat

Zatím mi Damon přijde v pohodě. Prostě týpek co vlastní klub.😃🍸

3 Terry Terry | 23. ledna 2017 v 21:44 | Reagovat

Děkuju moc, holky :)
Na další dílek se můžete těšit ve středu/čtvrtek :)

4 Adel Adel | 27. ledna 2017 v 17:26 | Reagovat

Super , moc se mi to líbilo :-)

5 lilianna lilianna | 1. února 2017 v 13:58 | Reagovat

Ahoj, potřebovala bych pomoci s blogem, mohla bych poprosit o radu ?
http://lilianna-ha77.blogspot.cz/
e-mail: lilianna-ha77@gymail.com

6 Terry Terry | 1. února 2017 v 20:26 | Reagovat

[5]: Ahojky, pošli mi mail s čím potřebuješ pomoc ;) t.steflickova@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama