Wings - Křídla Temnot 8. kapitola

22. února 2017 v 23:25 | Terry |  Wings of Darkness
-Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D
Terry...

8. kapitola
Zůstala jsem na Daniela hledět s otevřenou pusou, proč byl najednou tak hrubý? "Nevím, proč jsem dneska šla zrovna sem," zavrčela jsem. I když byl Daniel tím podivným stvořením, nějak jsem si myslela, domnívala se, že by možná mohl ke mně být jiný. Cítím se hloupě, připadám si, jako hloupá puberťačka, která si myslí, že se kvůli ní chlap, kterého sotva zná, změní. Taková blbost.
"Jsi tady, protože jsem tě pozval," odmlčel se, "s holkama, jako jsi ty, se velice snadno manipuluje. Jste hloupoučké, skoro nepolíbené." Do očí se mi nahrnuly zhrzené slzy.
"Kéž by ti dneska někdo v noci rozbil hubu," polkla jsem poslední slovo a rychle se odebrala k východu. Přes množství slz, které mne štípaly v očích, jsem sotva viděla na cestu, a proto nebylo divu, že jsem do někoho, na příjezdovce, vrazila. "Pardon," zamumlala jsem a dál si nevšímala, do koho jsem tak narazila.
"V pohodě… je ti něco?" Neodpověděla jsem a rychle šla kupředu, při tom jsem si vytahovala z kabelky telefon, nechtělo se mi jít pěšky, ještě bych se někde ztratila a to teď opravdu nepotřebuju. Zavolala jsem si taxík. Celá cesta byla při nejmenším trapná, jelikož se mě řidič vyptával na dva miliony věcí a mě se na žádnou nechtělo odpovídat.
Úplně jsem zapomněla na Sebastiana, kterého jsem nechala samotného na večírku, stejně si myslím, že mu to nijak nebude vadit. Nebyla jsem typ pro něj.
Znáte ten pocit, kdy se urputně snažíte na někoho zapomenout, nebo si namluvit, že je naprostý idiot a ono to nejde? Daniel Wicked byl naprostý kretén a potvrdil by vám to každý druhý, kdo by pro něj neměl slabost. Ani nevím, kdy jsem se do toho stavu dostala. Vždyť jej znám sotva pár týdnů. A já se stačila zamilovat, ani jsem netušila, že to jde tak snadno. Možná se pletu, ale to je asi jedno… já jsem pro něj stejně jen další holka.
Ahoj, dovolali jste se Ariel, zrovna nejsem u telefonu, tak nechej vzkaz.
Copak nikdo nechápe, že chci být alespoň tento víkend v nějaké izolaci? Víkend se ale chýlil ke konci a já se v neděli večer vzchopila k tomu si konečně přehrát všechny vzkazy.
"Ahoj, tady Sky, copak se děje? Co se stalo na tom večírku? Sebastian rozhlašuje divné věci, kterým nevěřím, prosím, ozvi se mi." Protočila jsem očima. Co tak ten může rozhlašovat? Viděli jsme se sotva deset minut i s cestou.
"Ariel, za ten včerejšek se omlouvám, prosím, zavolej mi, Daniel." Pche, to tak, trhni si nohou, na tebe mám tak náladu.
"Tady zase Sky, sakra, co se děje? Tohle mě nebaví! Udělala jsem ti snad něco? Sakra zavolej, nebo si budu myslet, že to, co rozhlašuje Sebastian je pravda!" Nabrala jsem do plic spoustu nepotřebného vzduchu.
"Fajn, přehnal jsem to, ale pochop, že jsem byl na mol, sakra! Zavolej mi, nebo tam k tobě přijdu sám!" Super, Daniel přešel k útočnému módu. Co bude následovat dál?
Seděla jsem na posteli, v batohu na zemi jsem měla nachystané učebnice na zítřek do školy, byla jsem dokonale připravena k tomu si jen lehnout a zítra vstát, obléknout se a jít do školy.
Nedalo mi to a zvedla jsem telefon, vytočila jsem číslo mé nejlepší kamarádky, která mi to kupodivu hned zvedla, bála jsem se těch blesků a hromů, co mi asi snese na hlavu, kupodivu mne mile pozdravila a její hlas byl uklidňující.
"Tak konečně, bála jsem se, že se ti něco stalo," přiznala mi.
"Nic se mi nestalo." Můj hlas zněl mírně lhostejně. "Hele, co o mě povídá Sebastian?" Nechtěla jsem zrovna rozebírat Daniel, vždyť jej skoro ani nezná, moc jsem se o něm před ní raději nezmiňovala.
"Budeš zuřit," upozornila mne, "i kdyby to byla pravda, tak budeš zuřit, a já doufám, že není a…"
"Sky, prosím, vymáčkni se," naléhala jsem ni rozladěně.
"Rozhlašuje, že se s tebou vyspal," zašeptala, usoudila jsem, že s ní v pokoji byla její malá sestra. V hlavě mi začalo hučet, vařila mi krev, málem jsem v ruce rozdrtila sluchátko.
"Co prosím?" vykoktala jsem a při tom se postavila na nohy. "To teda opravdu není pravda!" s prásknutím jsem zavěsila a začala jsem z pyžama převlékat do džínsů s tílka. Tady to mu jen tak neprojde.
Opravdu rozčílená jsem sedla za volant auta a nastartovala. Nebrala jsem ohledy na předpisy, plyn jsem měla sešlápnutý až k podlaze. Opět mě v očích štípaly slzy, tentokrát však vzteku. "Parchant!"
***
Po dlouhééé době přidávám, snad má ještě nějaké čtenáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 23. února 2017 v 0:29 | Reagovat

Super jako vždy :-) Jasně, že má čtenáře :-) Ty věrné tvoje psaní neomrzí, i kdyby museli na příspěvek ještě nějakou dobu čekat, věř mi :-)

2 Baska Baska | 23. února 2017 v 6:10 | Reagovat

No konecne, uz si ani nepamatam kedy si pridala tuto alebo nejaku inu poviedky. Prosim urcite o pokracovanie. Som zvedava ako bude pokracovat vztah medzi Ariel a Danielom. Prosi ta o nu co najrychlejsie, pretoze potom by sa citalelom mohla pretrhnut nit. Tvoje poviedky su skvele a mne sa velmi paci Kridla temnot vo vsetkych podobach ako ich pises. Cim skor prosim 8-)  ;-)  :-D  :-x  :-)  :-(  ;-)  :-)  :-(  :-(  :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama