Wings - Křídla Temnot 9. kapitola

23. února 2017 v 19:33 | Terry |  Wings of Darkness
Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D
Terry...

9. kapitola
Vzdala jsem to,
nevěděla jsem komu věřit,
tak jsem si navrhla úkryt,
který mě má držet izolovanou od nebe a pekla.
Udeřila jsem.
Bylo to vše, co jsem chtěla vědět.
Uzavřela jsem své srdce,
byla jsem uvězněna tmou…
Z ohlušujícího ticha mne rozbolela hlava, později však ticho přerušily sirény. Vnímala jsem je. Proč slyším sirény? Nemůžu se hnout, ani otevřít oči. Bolest hlavy, nemůže za ni ticho. Něco se stalo. Sirény utichly a já se soustředím na hlasy. Nevím, co říkají. Co se stalo? Tahle hloupá bezmoc se mi vůbec nelíbí. Už nevnímám ani hlasy. Opět nastalo nesnesitelné, ohlušující ticho. Jsem snad mrtvá? Nebo spím?
"Víš," křikla jsem a při tom se smála, jako malé dítě, "ještě víš," vykopávala jsem nohama. Čerstvý vítr mě šlehal do načervenalých tváří, srdce mi bušilo malinkým adrenalinem. Opět jsem si připadala, jako by mi bylo devět, bylo mi devět. Seděla jsem na houpačce pevně se držící lan. "Tati, ještě víš!" V tom se však houpačka zastavila. Byla jsem smutná, podívala jsem se pod sebe na místo, kde už nějaký ten pátek nerostla tráva a země byla hnědá.
"Musíme si promluvit," řekl táta a přišel přede mne a dřepl si, "kdo je můj andílek?" Zachichotala jsem se a ukázala na sebe. "Správně," přikývl, "co bys řekla na to, kdybychom se odstěhovali," navrhl mi. Vzpomínala jsem si, tady to už jsem přece jednou zažila, byla to snad nějaká vzpomínka?
"A kam? Mám tady kamarádky," připomněla jsem mu, "Sky by byla moc smutná, kdybych odešla." Nepřicházelo to v úvahu.
"Měla bys jiné kamarádky," nevzdával to, "koupil bych ti cokoliv, co bys chtěla." Přesně věděl, jak manipulovat s malým dítětem.
"I ty čokoládové bonbóny, co mi mamka nechce kupovat?" Byla jsem nenáročné dítě, jiné by chtělo třeba poníka. Táta se zasmál, v jeho modrých očích se zalesklo.
"Koupím ti jich kolik budeš chtít," mrkl na mne, "maminka s námi ale nepojede." Pozvedla jsem ramena. Já pozvedla ramena, jak může nějaké dítě reagovat tak hnusně? V té době jsem přece nevěděla, že není má biologická…
"Jak ještě dlouho!" zazněl rozzuřený hlas. "Chci si ji odvézt!"
"Bohužel, to opravdu nemůžete, a jestli ještě jednou předvedete to, co před chvílí nechám vás vyvézt, pane Wicked! Mě je úplně jedno, kolik má vaše rodina peněz!" Klap, klap…
Zamrkala jsem do slunečního světla, které mne málem oslepilo. Měla jsem neuvěřitelně sucho v ústech. Snažila jsem se však pochopit tuto celou tuto situaci. Byla jsem dle všeho v nemocnici, ale proč? Nevzpomínám si. Zády ke mně stála mužská postava, z jejího postoje jsem poznala, že… byl to Daniel, nervní Daniel.
"Danieli?" zachraptila jsem. Prudce se otočil. "Vo…du?" poprosila jsem. Na kladení otázek bude čas potom. Okamžitě ke mně přišel blíž, z nočního stolku vzal sklenici a přiložil mi ji k ústům. Jako by mu spadl kámen ze srdce.
"Co jsem ti říkal? Takhle riskovat můžeš, až se z tebe stane anděl." Odložil sklenici zpátky na stůl.
"Kde je máma?" šeptla jsem slabě. Daniel se zamračil, na čele mu vyskočilo hned několik vrásek.
"Nikdy to nebyla tvoje máma, Ariel." Nelíbila se mi ta odpověď, a zřejmě se mi nebude líbit ani to, co bude následovat, "už je to chvíle, co odjela z Modesta." Opustila mne, prožily jsme toho spolu tolik a ona mne nechala samotnou. Slzy, opět se vydraly napovrch.
"Jsem rád, že ses probudila, líbl mne na čelo. Zavolám tvému otci, hned si pro tebe přijede…" Odcházel od mého lůžka.
"Kam jdeš?" Opravdu jsem nechtěla, aby odešel.
"Za Storm." Kdo je zatraceně Storm? "Mojí snoubenkou, musím s ní něco dořešit." Tohle bolelo víc, než cokoliv, co se mi stalo. Objevily se nové slzy, které už neměly žádné dočinění s mou matkou. "Uzdrav se," zašeptal a odešel. On… se bude ženit? Panebože, jak dlouho tady už ležím? Podle mobilu, který ležel v šuplíku, jsem zjistila, že jsem prospala celý týden. On má snoubenku. Chtěla jsem začít křičet.
"Zlato, už ses probudila," přivítala mne s úsměvem na tváři drobná hnědovlasá sestřička, mohla mít okolo čtyřicítky, "copak je? Bolí tě něco?" reagovala starostlivě na slzy, které se mi nepřestávaly valit po tváři.
"On má snoubenku," zachraptěla jsem. Poté, co si dala sestra dvě a dvě dohromady přišla ke mně blíž.
"Bude to v pořádku," láskyplně mne objala. "Nestojí ti za to," zašeptala. I když jsem se nikdy nelísala k cizím lidem, tentokrát mi to přišlo vhod a vůbec mi to nevadilo.
Dozvěděla jsem se, co se mi stalo, ignorovala jsem stopku a z boku do mne narazilo auto. Měla jsem štěstí, že se lidem sedícím v druhém autě nic moc nestalo. Začala jsem bydlet s tátou, kousek za městem, ve velké vile s bazénem. Měla jsem úžasný pokoj, ve kterém jsem byla stále zavřená a nikoho k sobě nepouštěla. Trvalo to již pár týdnů, školu jsem přestala navštěvovat, docházel ke mně soukromí učitel, vyhovovalo mi to.
Už nikdy v životě nechci slyšet jméno Daniel Wicked.
***
Když jsem si přečetla komentáře u předchozí kapitoly, tak mě to opravdu zahřálo u srdce a já musela okamžitě přidat další dílek. Snad se vám bude líbit... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 23. února 2017 v 19:47 | Reagovat

Libí se mi a jak, je to úžasné :)
Jen tak dál.

2 Ellie Ellie | 23. února 2017 v 21:46 | Reagovat

Moc pěkné :-)

3 Baska Baska | 26. února 2017 v 20:14 | Reagovat

Super. Prosim napis pokracovanie. Paci sa mi ten zlom medzi ARIEL a DANIELOM, ale chcela by som vediet co sa stane dalej. Je to ako keby ste docitali jednu knihu, ale aj tak v podstate nic neviete, pretoze nemate pokracovanie a ani neviete kedy ho vydaju. Tvoja poviedka je sice skvela, ale je to ako s tou knihou nikdy neviem ako dlho budeme cakat na pokracovanie. Prosim ta preto co najskor by som chcela citat pokracovanie WINGS :-x  :-P  :-D  :-D  8-)  :-?  :-D  :-D  :-(  :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama