Wings - Křídla Temnot 10. kapitola

1. března 2017 v 0:30 | Terry
Téma-
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D
Terry...


10. kapitola
Dívám se z okna, začíná podzim. Listy se snášejí na zelený trávník. Rekapituluju, snažím se přijít na to, proč se můj život v posledních týdnech tak řádně podělal. Byla jsem obyčejná holka, která se snažila zapadnout, nikdy jsem neměla moc přátel, jen malý kroužek, který mi bohatě stačil. Moje matka se zdála být obyčejná dámička, která vysoudila z mého otce celkem slušné peníze, jak divné bylo zjištění, že to vlastně nebyla ani má matka. Jsem oklamaná, stále si to musím přehrávat v hlavě. Otec, se kterým sdílím jeden dům (většinou zde není) mi neodpovídá na dotazy… Dotazy ohledně mé pravé mámy, ohledně toho, kým vlastně jsem. Nemá prý čas a všechno podstatné už vím.
Tak moc bych chtěla vědět, kdo je má maminka, co se s ní stalo… Vím jediné, že se jmenuje Sophie. Už jen to jméno, které končí na sladké -ie, mi napovídá, že přece nemůže být zlá. V mých představách není. Taky jsem na charitativním plese přece slyšela, jak si o ní táta s… s tím klukem na D, povídají. Nebyla prý vhodná pro mého otce.
Potřebovala bych všechno nějak zrekapitulovat, napsat si otázky, na které chci znát odpověď. Myslím, že by byl velice dlouhý…

"Dále," zívla jsem rozespale, když mi někdo už nějakou chvíli klepal na dveře, probudilo mne to. Jaké překvapení bylo, že to byl můj otec. Vypadal, jako by zrovna přišel z nějakého jednání, měl na sobě kvádro, a pokud si dobře pamatuju, tak tenhle typ oblečení z duše nenáviděl. "Asi jsem zase prospala půl dne, že?"
"Ariel, mám o tebe strach, nevycházíš z pokoje, nic nejíš a dokonce jsi dala padáka tomu učiteli, chceš se snad vrátit do školy?" Na čele se mu vytvořily tři ustarané vrásky, přišel ke mně blíž a posadil se na kraj mé postele.
"Je mi dobře…" Dívala jsem se při tom do peřiny, jelikož jsem to nemyslela úplně upřímně. "Těžké období?" dodala jsem malinko strnule.
"Vím, že toho na tebe bylo v poslední době moc," přikývl, "ale je třeba naplnit to, k čemu jsi předurčena, přidat se ke mně…"
"Ale já ani nevím k čemu se mám přidat, copak to nechápeš? Já nevím vůbec nic!" naštvala jsem se. "Daniel mi řekl, že jsem anděl, pověděli mi, jak se jím stát, a taky to, že nepatřím zrovna k těm dobrým…"
"Ariel," povzdechl si, "není nic jako dobro a zlo, je to velice narativní pojem. Jsou jen ti, kteří mají sílu a využívají ji pro své dobro a poté ti, kteří ji využívají i pro dobro ostatních - ti se titulují jako ti dobří," vysvětloval mi. Uchechtla jsem se.
"Je celkem pošetilé, že to vidíš zrovna takto," odmlčela jsem se, "takže andělé s černými křídly jsou vlastně naprosto hodní a svou moc využívají jen pro své dobro a ostatním neubližují," řekla jsem jen to, jak jsem to celé pochopila. Nahlas si povzdechl.
"Na zemi musí být rovnováha, neexistuje světlo bez tmy. Nejsem hodní na lidi, ani na ty bílé okřídlence," odkašlal si, viděla jsem, jak mu cukají koutky úst. "Zavři oči," poručil mi a já jej s malou nedůvěrou poslechla. "Dobře… Co jsi cítila, když jsi zjistila, že se Daniel žení?" Vytřeštila jsem oči.
"Co je to za hloupou otázku, co bych asi měla…"
"Ariel, zamotal ti hlavu, tak mi odpověz, co jsi cítila." Zhluboka jsem se nadechla.
"Nenávist? Zlost, měla jsem chuť… někomu něco udělat a v ten moment mi bylo jedno komu!" Otec se uchechtl.
"Kdybys měla patřit mezi ty druhé, tady tyto emoce bys neměla. Místo zlosti bys měla radost, místo nenávisti bys byla ráda za to, že se žení a nakonec místo toho, abys někomu něco udělala, bys už kupovala svatební dar." Vystřelila jsem na nohy.
"To je naprostá kravina, když máš někoho rád, tak nejsi přece rád, že si bere někoho jiného!" vyprskla jsem. Otec jen přikyvoval.
"O to ale nejde, možná jsem použil špatnou situaci, jde jen o to, že ti, kteří mají být mezi těmi dobrými, neznají zlost, nenávist a nikdy by nikomu nechtěli nic udělat, i kdyby jim bylo sebevíce ublíženo. My nejsme lidé, chápeš? Máme všechny pohnutky nastavené jinak, naše jednání je zkreslené, jiné, než lidské, i když jsi teď vlastně popsala lidské emoce." Takže já opravdu patřím mezi ty špatné? A to jsem se snažila v životě napáchat tolik dobroty. "Mimochodem, byli jsme pozváni na svatbu, na kterou bychom jít měli." To si snad dělá legraci? "Daniel patří do královské rodiny a já jsem rodinný přítel, což znamená, že nemůžeme odmítnout, je ti to jasné?" Rozklepal se mi dolní ret. Já mám po tom všem šaškovat na jeho svatbě? Proč tohle dělá? Je mu to příjemné? Fajn, chtějí, abych byla zlá? Od této chvíle to nebude nejmenší problém… Královská rodina, mohlo mi dojít, že ten spratek není jen tak někdo. Když se nad tím zamyslím, co vlastně znamená královská rodina?!
"Moc ráda se připojím," nahodila jsem pokřivený úsměv.
***
Budu vděčná z komentáře... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baska Baska | 1. března 2017 v 6:07 | Reagovat

Prave som si precitala tvoju poviedku, ale nedozvedela som sa nic nove. Preto sa uz velmi tesim na pokracovanie. Chcem Ariel a Daniela prosim. ;-)  :-D  8-O  :-(  :-)

2 Ellie Ellie | 1. března 2017 v 15:35 | Reagovat

Super jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama