Wings - Křídla Temnot 11. kapitola

7. března 2017 v 1:00 | Terry |  Wings of Darkness
Má tvorba
-Anotace-
Vítejte ve světě zbohatlíků, přetvářky a... nadpřirozena, které se v prvních kapitolách tak úplně neprojeví. Ariela pohrdá životem, který ji byl nadělen, tak trochu jej nenávidí, každopádně se její svět otočí vzhůru nohama po jedné charitativní akci, kterou pořádá Daniel Wicked. Co Daniel ještě má, když nepočítáme peníze?
-Komentář-
Musíte si myslet vážně, že jsem blázen, ale jednoduše jsem nemohla odolat a přepsat můj příběh znovu (po třetí), teď si ale myslím, že je nějakým způsobem dokonalý... tak nějak. Každopádně jsem to přepsala tak, že budete mít pocit, že čtete naprosto jiný příběh. :) Snad tomu dáte šanci a trochu mě podpoříte, a nebudete mi psát, že jsem vadná, jelikož to už dávno vím. :D
Terry...





11. kapitola
Přijala jsem kým mám být. Neznamená to, že se teď ze mne stala nějaká zlá mrcha a já budu ostatním házet klacky pod nohy. Rozhodla jsem se, že teď budu jednat ve svůj prospěch. Nebudu se ohlížet za sebe a doufat, že svým jednáním nikomu neublížím. Celý život jsem se chovala podle matčiných předpokladů, nesměla jsem vybočit z řady. Přestalo mne bavit být poslušným vojákem v řadě.
Ale nebyla to jen ona, byla to většina okolo mne, zametali se mnou. Moje kamarádka mě měla za husu, která se vždy každému podřídí, neumí říct ne. Nikdy jsem tomu moc nevěřila, ale když se ohlédnu zpět, měla pravdu. A toho jsem se nejvíc bála.
Měla jsem možnost začít znovu, ta skutečnost se mi neuvěřitelně zamlouvala, byl to pocit k nezaplacení, jako byste vyhráli v loterii. Teď jen najít tu odvahu a vstoupit do mého nového života.
Svatba. Kdo by čekal, že se na tuto akci začnu nakonec těšit. Možná chci, aby Daniel viděl, že se mám bez něj dobře, dost možná si mne tak ani nevšimne, ale pokud ano, mám v plánu mít nos nahoru a stále se jen usmívat.

Začala jsem si v různých časopisech vybírat střihy šatů, které by se mi na tu velkou slávu líbily. Musím vypadat naprosto dokonale, konečně jsem zažila tu potřebu vypadat skvostně, nikdy před tím jsem ji neměla. Někdo mi zabušil na dveře pokoje. Snad to není zase táta, od doby, co jsem vyhodila domácího učitele mne navštěvuje velice často.
"Dál," otočila jsem na další stránku, na které byly dlouhé černé šaty s naprosto šíleným rozparkem, řadím je tudíž do kategorie možná.
Do pokoje vešla Sky. Od toho telefonátu před nehodou jsem s ní nemluvila, ani ji neviděla, a to už skoro dva měsíce. Strávila jsem je v teplu domova, čtením knih, pitím kávy, spánkem, dlouhého dumáním do noci… Byl to nekonečný kruh. A ona mi ho narušila.
"Ahoj, jak ti je?" Byla zatrpklá, ta věta je dala určitě zabrat, není tady z vlastní vůle a cítí se dotčeně, to jsem zjistila z pouhého jednoho pohledu. Přišel by na to každý. Všimla jsem si, že byla opět vyšší, než co jsem ji viděla posledně, nechala si ale zkrátit zrzavé vlasy, které ji teď sahaly nad lopatky.
"No skvěle?" Můj tón hlasu byl nepříjemně chladný, ale to byl účel, chci ji od sebe nadobro odehnat. Mám pocit, že Sky nebude chtít být součástí mého nového života.
"Co jsem ti udělala, že se chováš, jako mrcha, Ariel? Vím, že tě opustila máma a přišla jsi na to, že to koneckonců ani tvá máma nebyla, ale musíš se s tím nějak smířit, a ne všechny od sebe odehnat!" Zapomněla jsem na to, jaké umí dávat skvělé rady, rozesmálo mne to. V jejích hnědých očí jsem musela vypadat jako blázen.
"Pochop, nejde tu o matku," odmlčela jsem se, "stalo se několik věcí na ráz, které momentálně řeším a nevím, kdy se z toho všeho vyhrabu," zavrtěla jsem hlavou. Sky vypadala jako nějaký sokol, alespoň se tak tvářila, některé by to vyděsilo přes to, že byla opět podivně barevně oblečená.
"No jo, Ariel se urazila na svět a bude kopat nohama okolo sebe. Jako malé dítě. Tisíce lidí denně ztrácí své blízké…" Neměla jsem dále tušení o čem to vlastně mluví, opět jsem se cítila, jako kdysi. Kéž by aspoň věděla, o čem mluví, byla úplně vedle. A argument, že všichni ztrácí své blízké? To bylo dost hnusné i na mě, a to mám být temným andělem.
"Nemáš tušení, co se teď kolem mne děje, tak se mne nesnaž analyzovat a soudit," rozčílila jsem se.
"No právě, já nic nevím, jak se snaž mi to nějak osvětlit," naléhala na mne. Zaťala jsem dlaně v pěsti. Možná bych ji ráda vmetla všechno, co se mi v poslední době stalo, a co jsem se dozvěděla o mém skutečném já, ale snažila jsem se zachovat si dekórum a nikoho, krom opravdu zasvěceným, se nesvěřovat.
"Potřebuju si to srovnat sama, ale děkuji za zájem," otočila jsem se k ní zády a čekala, až odejde. Netrvalo to dlouho. Bylo to ode mě opravdu hrozné, ale myslím, že kdyby se dozvěděla, kým jsem, nebo spíše budu utekla by s křikem. Lepší, když uteče s pláčem.
Ozval se potlesk, prudce jsem se otočila. Stál přede mnou. Nenáviděný, očekávaný… občas jsem měla i pocit, že jsem si jej kdysi vysnila, Daniel. Usmíval se od ucha k uchu stojíc uprostřed mého pokoje.
"Nečekal jsem, že ji tak vyženeš, je to moc dobře," přikývl, "asi nebudeš až tak marná, jak jsem si prvně myslel." On je už druhý, co mi dnes narušil můj dokonalý začarovaný kruh.
"Co chceš, Danieli? Chceš si ode mě vlastnoručně převzít odpověď na tvou svatbu? Zaškrtla jsem, že přijdu, přece bych si nemohla nechat ujít takovou slávu, navíc když jsem se dozvěděla, že patříš ke královské rodině…" mluvila jsem pomalu zřetelně, ne zbrkle, jako před tím. Snažila jsem se působit velice vyrovnaně.
"Dlouho jsem tě neviděl." No, kdyby mi to nepřipomněl, asi bych na to úplně zapomněla, co si tím dokazuje, že za mnou přišel?
"Měl jsi na starosti důležitější věci. Třeba přípravu tvé svatby, a tak, celkem to chápu," odpálkovala jsem ho velice stroze.
"Ještě nejsi nesmrtelná, ale už si dovoluješ mi odsekávat, snad budeme kamarádi i potom, může s tebou být legrace." Nepatrně jsem zalapala po dechu.
"Já nemám v plánu být tvá kamarádka, Danieli, nikdy!" Anděl se zatvářil zmateně, ale nakonec přikývl, jako by se s tím smiřoval, nebyla jsem pro něj vůbec důležitá.
"Tak ti aspoň sdělím, proč jsem se zde objevil. Během týdne se u tebe jistě zastaví někdo z bílých a bude se tě snažit zabít, je to taková tradice. Jmenuje se Chamuel a ještě nikdy neselhal, tak si prosím dávej pozor," zašeptal sotva jsem jej slyšela. Udělalo se mi z té představy zle. Jako bych sledovala, jak se můj nový život pomalu hroutí.

Snad se vám kapitola líbila. Budu vděčná za nějaký ten komentář... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ellie Ellie | 7. března 2017 v 11:57 | Reagovat

Opět skvělé :-) Jen tak dál :-)

2 Baska Baska | 7. března 2017 v 13:51 | Reagovat

skvelé. Som zvedavá na svadbu a na stretnutie s Chamuelom. Tiež by som rada vedela s kým sa Ariel stane anjelom. Pokračovanie.....dúfam, že čo najskôr 8-)  :-)  :-(  ;-)

3 Ellen Ellen | 9. března 2017 v 21:10 | Reagovat

Naprosto miluji křídla! Hlavně Daniel a Ariel! Awww....už se těším na Chamuela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama