Přej si něco

18. dubna 2017 v 11:33 | Terry
Téma: Má patlanina
Stav: Jednorázovka (1/1)
Děj: Nemohu vám moc prozradit děj, jelikož by to bylo asi trochu k ničemu :), nechte se překvapit, když vás to nezaujme, tak to jen při nejhorším nedočtete.
Poznámka: Dlouho jsem nic nepřidala, a tak pro vás mám takové mini překvápko, snad se vám bude líbit, budu ráda za nějaký komentář, nebo zprávičku jen abych věděla, jestli se to alespoň trochu líbí. :)

Terry

Countess Bathory - Countess Elizabeth Báthory de Ecsed (Báthory Erzsébet in Hungarian, Alžbeta Bátoriová in Slovak; 7 August 1560 – 21 August 1614) was a countess from the renowned Báthory family of Hungarian nobility. Although the number of murders is debated, she has been labeled the most prolific female serial killer in history and is remembered as the "Blood Countess.":




Přej si něco
11:11, něco si přej. Sfoukni řasu a něco si přej. Poslední rok už na to nevěřím, nikdy se mi totiž nic nesplnilo, většinou se stal pravý opak. Přinášelo to smůlu. Dala jsem si tedy předsevzetí, nic si nepřát.
Nevydrželo mi to, hned druhý den po slibu, který jsem si dala mi vypadla řasa, chvíli jsem si ji prohlížela ze všech stran, povzdechla si, zavřela oči a sfoukla ji. Přeju si zažít nějaké dobrodružství, něco jiného než rutinu.
Tady to přání se přeci nemůže zvrtnout, maximálně se budu nudit stejně, jako do teď. Rozesmála jsem se, proč stále věřím na takové hlouposti?
Začalo to všechno jedním malým přáním, kterému jsem ani nedávala velkou váhu, od té doby se všechno změnilo. Můj život se přetočil vzhůru nohama, bohužel ne tak, jak bych si přála. Nikdo by si to nepřál.
Stála jsem v černých šatech na hřbitově, musela jsem být bílá, jako stěna. Tady to se přece nemělo stát. Byla mladá a nikdo neměl právo vzít ji život. "Hlavě klid," zašeptal mi do ucha hluboký hlas. Alex mne objal okolo pasu. "Můžeme jít, jestli chceš," připomněl mi. Celé ráno mi stále dokola opakoval, že nemusíme jít na pohřeb. Na pohřeb mé nejlepší kamarádky, která se stala obětí nějakého magora.
"Musím tu zůstat," měla jsem úplně sucho v ústech. Nebrečela jsem, zřejmě jsem vyčerpala slzné kanálky včera, předevčírem a ten den předtím a před tím… Dny se mi slily do jednoho, nedokázala jsem myslet na nic jiného než jen na Natálii.
"Jsi úplně posedlá!" rozčílil se Alex ležící vedle mě v posteli. Cukla jsem sebou, nemohla jsem uvěřit tomu, že by snad na mne zvýšil hlas, nikdy před tím to neudělal. Zmateně jsem si jej prohlížela. Černé vlasy měl rozcuchané a jeho zelené oči vypadaly poněkud unaveně. "Sophie, poslouchej mě, já rozumím, že ti je líto Natálie, byla to super holka, ale už jsou to tři týdny od pohřbu a ty neděláš nic jiného, než že si čteš hloupé články na interner…"
"Poslouchej mě," přerušila jsem ho, "myslíš si, že budu jen nečině přihlížet tomu, jak to policie celé zametla pod koberec? Byla to Natálie, nemůžu to přece nechat jen tak být, sakra!" naštvaně jsem zavřela notebook, divila jsem se, že se nerozbil.
"A co si myslíš, že tím dokážeš? Nemáš svědky, nemáš důkazy, nemáš vůbec nic, chápeš to? Jen tím ztrácíš čas a ubližuje ti to!" Naštvaně jsem se zvedla z postele a vzala si deku a polštář.
"Budu spát na sedačce, abych tě náhodou neobtěžovala." Alex si promnul oči.
"Sophie, ale tak jsem to…" Nestačil tu větu ani doříct, a já už byla skoro v obýváku.
Nespala jsem, samozřejmě, že měl Alex částečně pravdu, neměla jsem nic. Jen ty články, které již přede mnou někdo zpracoval. Věděla jsem, že Natálie nebyla jedinou obětí toho vraha, ale předpokládám, že to policie taky tušila. Ten člověk zabil asi čtyři holky v jejím věku, což už znamenalo, že byl sériový vrah. Z té představy se mi udělalo špatně. Kdo ti zatraceně mohl takhle ublížit?
Chodila jsem jen do práce a domů, Alex přestal řešit moje beznadějné pátrání po vrahovi Natálie, nějak se s ním začal smiřovat. Jak čas plynul ta obří rána se začala hojit, když jsem se však začala jen na chvíli uvolnila a smála se, okamžitě mě něco píchlo u srdce, jako by se mi tím moje kamarádka připomínala. To už bude navždy takové? Opravdu mi byla blízká, znaly jsem je už od základní školy, kde jsme seděly v lavici vedle sebe a navzájem opisovaly.
"Ahoj, lásko," Alex mne políbil na tvář, dnes na mne čekal před prací. Pracuju jako zdravotní sestra v místní nemocnici přesně půl roku. "Jaký jsi měla den?"
"Celkem to šlo, hele… teď jsem získala pár informací, Natalie byla před… před tím, než ji někdo ublížil v bistru u Čangových na páté ulici…"
"Proč tam sakra vůbec chodila? Vždyť je to děsně nebezpečné, navíc tak pozdě v noci," promnul si spánky. Od něj to vyznělo, jako by si snad o něco takového koledovala.
"Já nevím, možná si začínám myslet, že taky hledala toho vraha, přece jen chtěla pracovat jako novinářka a asi hledala dobrý námět," pozvedla jsem ramena, "co když přišla na to, kdo to je?" Alex se zastavil a chytil mne za ruce.
"Poslouchej mě, jestli je to opravdu tak, jak říkáš a Natálie byla někomu na stopě, je možné, že ji zabil," nahlas polkla. Jako bych v jeho očích poprvé uviděla opravdový strach. "Prosím, už s tím přestaň, co když se ti stane to samé, nepřežil bych to," málem se mnou třásl. Myslel to zcela vážně a nehodlal mne pustit do doby, než mu opravdu slíbím, že se tím nebudu zabývat. Stejně musel tušit, že je to jen planý slib.
Ještě ten večer jsem zajela k ní domů. Před časem mě poprosila její máma, abych zabalila její věci z bytu a nějakým způsobem se jich zbavila. Zřejmě si nedokázala představit, že by to musela dělat ona. Necítila jsem se na to, jednu dobu jsem měla i chuť říct, ať to udělá Alex, ale teď jsem ráda, že jsem jej o to nepoprosila. Před tím mne nenapadlo kopat v jejich věcech, jelikož jsem si opravdu myslela, že byla jen náhodná oběť, ale přehodnotila jsem to. Něco mi říkalo, že tu něco najdu.
Ta vůně, nostalgicky známá a při tom se mi zdálo, jako bych ji necítila celé věky. Musela jsem se pousmát. "Trochu mi pomoc, Natálie," vyřkla jsem vroucí přání. Měla tu čisto, vše bylo na správném místě. Zamířila jsem k jejímu psacímu stolu, kde měla počítač. Notebook byl přehlcený soubory. Byly to přesně ty články, které jsem četla také já, trochu mi z toho naskočila kůže, měla tu však i něco navíc. Byly to policejní záznamy. Jak se k tomu do háje dostala?
Rychle jsem si to všechno pročítala, narazila jsem na jméno Michael Sin. Něco mi říkalo, jen jsem si ho nedokázala zařadit. Zavřela jsem oči a snažila se vzpomenout si. Michael Sin, Michael Sin…
"Kolega z práce!" vyhrkla jsem. Byl to její kolega z práce, jednou o něm mluvila, přebral ji nějaký rozhovor. Asi proto mu byla na stopě, přicházela s ním do kontaktu dennodenně a vycítila to.
Začala jsem hledat kus papíru v jejím šuplíku, abych si opsala jeho adresu, která byla hned v závorce. Našla jsem však obálku. Byl to dopis.
Ahoj,
jestli to čtete, tak jsem mrtvá. Asi jsem nepřežila tu schůzku. Sophie, vím, že to čteš zrovna ty, moje máma by nikdy nebyla schopná uklidit můj byt. Je mi to opravdu moc líto, myslela jsem si, že to zvládnu. Fuj, až se mi z toho nahrnuly slzy do očí. Mám tě moc ráda a všechny.
Ale poslouchej mě, určitě hledáš toho, kdo mi to udělal. Určitě to byl Micheal, zastav ho, aby nezabil nikoho dalšího. Ale prosím s policií, ano? Nechci, abys dopadla stejně.
S láskou Natálie
Hodila jsem s tím dopisem na zem. Byla jsem naštvaná a měla jsem chuť všechno zničit. Ona spáchala sebevraždu, byla si jistá, že zemře, jinak by nepsala ten debilní dopis. Zabiju ho, zabiju Michaela Sina.
"To si snad děláš srandu," smích se linul celou místností. Se škubnutím jsem se otočila. Stál přede mnou Alex, ulevilo se mi, i když jsem z něj cítila něco jiného než obvykle. "Michael Sin," protočil očima, "chudák kluk."
"Jak o něm víš?" vykoktala jsem ze sebe. Alex ke mně přišel podivně vláčným krokem, bavil se. Děsil mne.
"Kdo myslíš, že té hloupé náně nastrkal ty informace, pěkně přímo pod nos. Navedl jsem ji na to, přestávala mě bavit, moc tě zdržovala."
"Zdržovala?" V hlavě jsem měla chaos, nevěděla jsem, co se to děje, proč mi tohle všechno říká. Alexe znám přes dva roky a nikdy se mnou takhle nejednal. Nedokázala jsem si představit, že by kdy řekl o Natálii, že je hloupá nána.
"Začala být otravná a pak se domákla, že je Michael jen hloupá ustrašená slepice, což bylo celkem zlé," připustil, "musela z kola ven." Dvakrát rychleji jsem mrkala, s rychlostí bušení srdce bych vyhrála nad kolibříkem. Ne, to, co mi tady momentálně říká je jen nějaký nesmysl.
"Došlo ti to už?" uchechtl se, já se nemohla hnout. "Já jsem zabil Natálii, já ji vylákal do té uličky, potom už to šlo snadno, jako vždy." Jako vždy?
"Zabil jsi, zabil jsi všechny ty ženy," polkla jsem nasucho, "ne, to přece, nemůžeš být vrah, je to vtip, že jo?" doslova jsem škemrala, aby mi to potvrdil.
"Proč ses do toho musela montovat, přece jsem říkal, ať to neděláš!" rozčílil se na mne. "K tobě jediné jsem něco, jako by cítil, víš? A ty jsi to všechno takhle zkazila!" posteskl si. Alex Wicked, muž kterého jsem milovala, se kterým jsem žila přes rok se mi během pár sekund rozplynul před očima. Sundal si masku a já viděla poprvé jeho pravé, hnusné, já. Začalo mi být špatně, chtělo se mi možná zvracet.
"Za-zabiješ mě?" vykoktala jsem ze sebe. Alex přešlápl z jedné nohy na druhou. Všimla jsem si, jak slunce zašlo za obzor a v bytě byla najednou tma.
"Ne," zavrtěl hlavou, "uděláš to sama." Tímto mne opravdu dostal. "Nedovedu si představit, že bych ti zkřivil jediný vlásek na hlavě. Krev mi doslova ztuhla v žilách.
"To nikdy neudělám, nedonutíš mě k tomu," popotáhla jsem. Nahlas si povzdechl, možná jsem trochu zahlédla v jeho tváři, že ho to i mrzí. Jak může zrůdu, jako je on něco mrzet?
"Nechtěl jsem ti to připomínat, ale tvoji patnáctiletou sestru nechávají vaši celkem často samotnou doma." Tohle byla konečná, vytřeštila jsem na něj oči a slzy se převalily na tvář. On by byl schopný zabít moji malou sestřičku?
"Alexi, ne…" vrtěla jsem hlavou, "to přece nemůžeš myslet vážně, jsme spolu tak dlouho, slibuju, že to nikomu neřeknu, prosím." Byla bych si schopná i kleknout, on ke mně udělal ještě pár kroků a silně mne objal.
"Pšt, lásko," líbl mne na tvář, "tady v tom nemůžu nikomu věřit, promiň, je mi to možná ještě víc líto než tobě." Svíral mou ruku velice pevně. "Takže… uděláš to, nebo chceš riskovat život sestry?"
"Stvůro," vysmekla jsem se mu. "Nedokážu se zabít!" Alex mne chytil opět za ruku a vedl mne směrem do koupelny.
"Sedni si do vany," poručil mi chladně. Zřejmě se ho dotklo, když jsou ho titulovala jako zrůdu. Stála jsem na místě, jako solný sloup. "Dělej! Jestli nebudeš spolupracovat, tak hned, jak skončím s tebou pojedu k vám domů, je ti to jasné?" Neměla jsem na výběr, sedla jsem si do vany a on ji začal napouštět. Chce mne v ní snad utopit? To by ale nebyla sebe… Než jsem se dostala k dokončení teorie, vytáhl z kapsy nůž. "Podřežeš si žíly…"

11:11, něco si přej. Sfoukni řasu, a přej si něco… Chci zpátky moji rutinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 11:12 11:12 | 18. dubna 2017 v 12:21 | Reagovat

já teda nevím jak ostatním, ale sem tam se zde vyskytla nějaká chybka a něco taky nebylo úplně srozumitelné. třeba tohle :

"Začala být otravná a pak se domákla, že je Michael jen hloupá ustrašená slepice, což bylo celkem zlé," připustil, "musela z kola ven." Dvakrát rychleji jsem mrkala, s rychlostí bušení srdce bych vyhrála nad kolibříkem.

Něco jsem musela číst několikrát, než jsem něco pochopila :D
Ale jinak zajímavéé

2 Terry Terry | 18. dubna 2017 v 13:02 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentáře :) Vracím se k úryvku, co jsi tady poslala, možná už mi z toho šibe, mě to dává smysl, ale možná je to tím, že jsem to vymyslela :D
Určitě budu ráda, když se k tomu vyjádří jiní :D

3 Ellie Ellie | 19. dubna 2017 v 23:48 | Reagovat

Zajímavé :-) občas jsem potřebovala taky chvilku na pochopení, ale rozhodně zajímavé :-)

4 Baska Baska | 20. dubna 2017 v 6:27 | Reagovat

Podla kna to je zaujimave a chcela by som vediet ci ju naozaj necha zabit. Tato poviedka je sice ina ale paci sa mi.

5 Wish Wish | 20. dubna 2017 v 14:06 | Reagovat

Páni, super to bylo! Mě se to četlo dobře a hned jsem vše pochopila, klidně bych brala, kdyby se to vic rozvedlo a treba... by ji nezabil a byla by z toho láska, jako trám. :-D

6 Terry Terry | 20. dubna 2017 v 15:24 | Reagovat

Holčiny, moc vám děkuji. :) Zatím to neplánuji rozvést, ale nikdy neříkej nikdy. :-)

7 Eliss Eliss | Web | 23. dubna 2017 v 11:18 | Reagovat

To je vynikající příběh, vůbec jsem takovou zápletku nečekala!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama