The Temporary X. kapitola

23. června 2018 v 0:44 | Terry |  The Temporary
Téma: The Vampire diaries + vlastní tvorba
Zařazení do děje:
Elena spinká, jako Šípková Růženka, město se však nedočkalo takového úpadku, jak můžeme vidět v seriálu. Mystic Falls se zdá být pro okolí stále tak mírumilovné.
Děj:
Do města se přistěhovala dívka, která otevře své srdce upírovi, který nemá moc pod kontrolou odchod Eleny, stal se závislý na krvi. Christine Gibsnová nemá tušení, že se potýká právě s upírem, postupem času však Damonovo "tajemství" bude odhaleno. Christine se také snaží, svým způsobem, smíří s faktem, že je pouze Dočasná (The Temporary).
Poznámka:
Zatím netuším, kolik napíšu kapitol, ale odhaduji tak 10-15. Také hodně záleží na tom, jestli se vám nápad a zpracování líbí. Budu moc ráda za vaše komentáře... :)

Chapter
X.
2066, pohled Eleny:
"Zlomil jsi anděla," zopakovala jsem po něm malinko nedůvěřivě. "Nechceš mi o tom třeba říct?"zaťala jsem nehty do sedačky a byla napnutá jako struna. Tady toho jsem se obávala, určitě si za tu dobu našel někoho jiného. Vždyť jsem mu to sama nařídila.
"Jednu holku…" Jak jsem si myslela. "Byla ti velice podobná, tentokrát ne vzhledem," zasmál se, "toho bych už měl dost… Byla hodná, ochotná a chápavá." Nahlas jsem polkla, vůbec se mi nelíbilo, kam to směrovalo.
"A kde je teď?" zajímala jsem se, jen pokrčil ramena.
"Věděla to, odjela v momentě, kdy Bonnie zemřela, opravdu nemám tušení, kde by teď mohla být." Ač to bylo divné, bylo mi ji líto. Starala se mi o něj, kdyby ne… tak bych se rozhodně neprobudila v jeho blízkosti. Damon by byl určitě někde mrtvý.

Pohled Christine:
Asi jej nikdy nepochopím, jeví se jako neobyčejně složitá osobnost, se kterou se velice snadno ztrácejí nervy. Něco mi tají, drásá mi to neuvěřitelným způsobem nervy. Při tom jeho modré oči vypadají tak neuvěřitelně hřejivě a důvěryhodně.

"Mám v hlavě zmatek," svěřila jsem se a tajně doufala, že by mi taky něco mohl říct. "Nechápu tě, v jednu chvíli jsi takový hodný a je mi s tebou skvěle a potom nastane okamžik, kdy mám chuť s brekem utíkat na záchod." Viděla jsem, jak ho to pobavilo, jeho koutky úst se nepatrně zachvěly, to však trvalo jen pár vteřin. Svraštil totiž obočí a vypadal neuvěřitelně ustaraně a smutně.

"Poznal jsem lásku svého života," přiznal suše. Sice jsem ho neznala nijak dlouho, ale i tak mě zachvátil nepatrný smutek.

"Co se stalo?" pobídla jsem jej, chtěla jsem se dozvědět všechno, on však zavrtěl hlavou.
"Nepochopila bys to, řekněme, že ji hodně dlouho neuvidím. Musím na ni počkat." Hádám, nějaká studentka, co si vyjela na erasmus do Evropy.

"Ale vrátí se a budete spolu," podpořila jsem ho. Proč jsem to udělala, nechápu. Zřejmě mi na něm záleží víc, než jsem si myslela.
"Myslím si, že bys měla jít spát," utnul mne, "a já taky." Lehnul si. Ještě pár sekund jsem se na něj dívala, ale nakonec jsem se k němu přidala.
"Máš pravdu, budeme spolu, ale to až za opravdu hodně dlouhou dobu, Christino." Zavřela jsem oči a snažila se nemyslet na ten zmatek, který mi v hlavě způsobil.

Není to fér. Přijela jsem do Mystic Falls s tím, že začnu od znovu, nečekala jsem však, že se dostanu pomalu do horší situace, než ve které jsem byla před tím. Užíral mne pocit, že nikdy nemůžu mít to, co tak neuvěřitelně chci…

Celkem časně ráno mne probudil obrovský průvan, ochladilo se. Při zavírání okna mi došlo, že Damon zmizel. Bylo to tak možná lepší, ušetřila se nám oběma trapná chvíle u pití kávy. Rozhodla jsem se, že si ještě zasloužím chvilku spánku, a proto jsem se opět uvelebila do postele a přikrývku si přitáhla pomalu až pod nos.
Nestačila jsem pomalu ani zavřít oči, když mi zazvonil telefon. S velikou nechutí jsem se pro něj natáhla na noční stolek. Volalo mi cizí číslo, doufám, že mi nebude nikdo nabízet lepší tarif, nebo podobnou blbost - neměla jsem náladu na to, někoho poslouchat, jak mi kecák o blbostech.

"Prosím, Gibsnová," hlas mi malinko zachrčel.
"Chris, musíš zmizet." Ten ženský hlas mi byl více než dost povědomý.
"Mami?" vyjekla jsem a prudce se posadila. "Co? Proč?" Srdce mi bušilo neuvěřitelnou rychlostí, myslela jsem, že za chvíli jej uvidím na podlaze.
"V Mystic Falls není bezpečno, prosím jeď zpátky domů." Nahlas jsem vydechla všechen vzduch z plic.
"Poslal mě proti mně táta? Jestli jo, tak mi věř, že tě opravdu neposlechnu," odmlčela jsem se, na druhé lince bylo hrobové ticho, "jestli si myslíš, že mi po pěti letech, co jsi mě neviděla, normálně zavoláš a já… nejsi tam," kousla jsem se do jazyka, "nenávidím tě, ani ti nedokážu slovy vyjádřit jak moc." Do očí se mi pomalu hrnuly slzy, chtěla jsem brečet jako malá holka.
"Promiň, holčičko." Byla tam. Myslela jsem si, že se opět vypařila jako pára nad hrncem. "Měla jsem proto své důvody, chtěla jsem tě chránit."
"Teď je to ale asi už jedno, když mi voláš… už mě chránit ani nepotřebuješ, ne?"

"Právě naopak, prosím odejdi z toho města."
***
Tak snad se kapitolka líbila. Budu ráda za vaše komentáře! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 23. června 2018 v 0:56 | Reagovat

To se zajímavě vyvíjí :-) Jen tak dál :-)

2 stela stela | 23. června 2018 v 14:06 | Reagovat

Skoro bych na tuto povídku zapomněla. Jsem ráda, žes mi ji připomněla. Hned si ji jdu přečíst od začátku

3 Klouwi Klouwi | E-mail | 6. července 2018 v 8:26 | Reagovat

Ahoj tvůj web je skvělý,budeš ještě pokročovat ve psaní Family tree?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama